Předvečer umělého lékárníka…?

Historické předěly, data a události, o kterých tušíme, že se o nich budou učit děti ve školách, se vyskytují ve dvou kategoriích. První jsou události, kterým říkám spektakulární. Pamatujeme si u nich, co jsme dělali, když jsme se je dozvěděli. Pro mou generaci mohu do této kategorie zařadit třeba teroristické útoky z 11. září 2001, nebo nedávný útok Ruska na Ukrajinu. Pokud máte ště stí (a většinou je to ště stí), že takovou spektakulární událost neprožíváte na místě, kde se děje, hltáte je z televize, rádia či internetu, jsou součástí téměř každého rozhovoru. Prostě je ze vzduchu cítit, že se stalo něco mimořádného; něco, co pohnulo světem.

A pak jsou tu ty druhé události. Na první pohled skromnější, často třeba jen noticka na okraji páté strany novin. Zprávička, která napoprvé jen tak zašumí, zaujme několik málo lépe informovaných a téměř pro nikoho žádný předěl neznamená. Pamatujete si například, kde jste byli a co jste dělali, když jste se dozvěděli, že zkrachovala banka Lehman Brothers? Nebo, když se v lednu 2020 objevily první zprávy o záhadné a rychle se šířící virové nemoci v Číně? Já ne.

Je trochu ironií historie, že ty druhé události mají na naše životy a osudy nejhlubší vliv. Byť je tak nevnímáme v okamžiku, kdy se staly, jednoho dne se probudíme a všimneme si, že je svět jiný. Nasednete, jako každý den, do tramvaje do práce, ale dnes je nějaká prázdnější a lidi mají na sobě roušky. Nebo hypotéka, co jste měli před měsícem předschválenou, najednou nejde získat, a bůhví, jestli ještě půjde, říká pan bankéř.

Jednou takovou událostí, která by klidně mohla aspirovat na onen „nespektakulární“ a plíživý historický předěl, se stala poměrně nedávno. Konkrétně 30. listopadu 2022 byl oficiálně představen jazykový modul ChatGPT, založený na umělé inteligenci. Pamatujete si, kde jste byli, když jste se to dozvěděli? Není to asi důležité, historici (pokud to vůbec budou nadále lidé) si možná vyberou jiné datum. ChatGPT byl konsorciem OpenAI vyvíjen už od roku 2015. Poslední listopad minulého roku se ale stal dnem, kdy došlo k první významné demonstraci síly umělé inteligence. Tak to možná jednou bude v učebnicích dějepisu.

Pokud nevíte, o co jde, jedná se o robustně trénovaný nejmodernější AI jazykový model neuronové sítě. Zatím využívá jen textový vstup a výstup. Byl trénován na internetových datech zhruba do poloviny roku 2021 a v současném zapojení je off-line a (zatím) není nastaven na vyhledávání na současném internetu. Jednoduše řečeno je to stránka s prozatím poměrně jednoduchým rozhraním, ve kterém můžete zadat text takřka v libovolném jazyce, ona jazyk rozpozná a začne si s vámi v něm povídat. Nu povídat. Znalosti má obstojné. Opraví vám např. napsaný skript programu (ano programovací jazyky umí taky), dokáže odpovědět i na složitou odbornou otázku.

Můžete si udělat obrázek sami, zavítejte na stránky ChatGPT, zdarma se registrujte a vyzkoušejte. Kdyby nic jiného, je to skvělá zábava. Například lékové interakce zvládá docela obstojně i přes to, že na problematiku není specificky trénována. Já s ní vedl historickou polemiku o tom, co by se stalo, kdyby Francie a Velká Británie odmítly podepsat Mnichovskou smlouvu a nemůžu říct, že jsou její argumenty zcela mimo. Taky umí napsat recenzi na knihu (kterou zná), anotovat odborný článek (pokud si ho „pamatuje“), dokáže vytvořit vtip, krátkou báseň, článek, nebo referát sedmáka i seminární práci páťáka na vysoké škole. První chytří žáci už vyzkoušeli její schopnosti pro psaní domácích úkolů, a bůh ví, jestli jenom těch.

Vzhledem ke své profesi jsem jí dal za úkol navrhnout syntézu organické látky, moc jí to nešlo (studentovi bych dal tak za tři), ale nelze jí upřít některé neotřelé nápady. Ba co víc, umí si vymyslet pohádku, povídku nebo třeba složit báseň či text písně na zadané téma a zadaným stylem.

Už vidíte ten historický předěl? Očividně podobné (nejen) jazykové modely (a třeba ještě vylepšené o přístup na internet nebo do specializovaných databází, nebo trénovanější na specifické úkoly) umí udělat velký kus práce, kterou jsme dosud považovali za lidskou doménu prakticky nenahraditelnou strojem. Už v současném stavu dokáže ChatGPT suplovat práci novináře, publicisty, reklamního textaře či kreativce, scénáristy, ale taky právníka, vědce, brakového spisovatele či šestákového básníka. A to je teprve první z mnoha generací takových inteligentních strojů.

Asi už je jasné, co přijde. Ano, je na místě se ptát, zda i naše kvalifikace bude (v možná nepříliš vzdálené) budoucnosti nahrazena umělou inteligencí. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc si říkám, že ano. Stroj typu ChatGPT je schopen naučit se všechny informace získané pětiletým studiem farmaceutické fakulty za zhruba dvacet minut trénování (na výkonnějších clusterech i rychleji). Necháte-li ho trénovat několik hodin, bude objemem znalostí převyšovat nejen jednotlivého profesora, ale pravděpodobně celé vědecké kolektivy vysokoškolských kateder.

A pak je tu očividná výhoda. Stroj si neřekne o vyšší plat, nebude chtít dovolenou, nikdy nebude nemocný či mít nemocné děti, nepocítí syndrom vyhoření a v žádném případě neotěhotní. Nebude mít špatné či dobré dny, bude odevzdávat stabilní konstantní výkon (pokud se tedy nezasekne). Z hlediska zaměstnavatele ideální pracovní síla, navíc schopná multitaskingu, který nemá srovnání. Modul umělé inteligence (artificial inteligence, AI) umístěný na serveru zakopaném v zemi (kvůli chlazení i bezpečnosti) někde u Vysokého Mýta, může ve stejnou vteřinu expedovat pacienta v Sokolově a Hodoníně, přičemž sděluje dispenzační minimum další pacientce v Karviné. Odmyslíme-li si investiční náklady a legislativní rámec, jediným problémem pro to, aby stroj ne nepodobný ChatGPT mohl při dnešních technických možnostech nahrazovat práci lékárníka je interface. Asi ještě dlouho nebudou v lékárnách (tedy místo magistrů) akceptovatelné olbřímí tablety známé z McDonald’s nebo z Alzy. Interface „umělého lékárníka“ by měl být nejspíš poněkud více humanoidní, např. „umělá“ magistra z reklamy na lékárny Dr.Maxe (a to technicky proveditelné je, byť by asi mluvila a vypadala trochu „uměle“). Schopnost zvukové komunikace je dnes také programovatelná, avšak, ruku na srdce, v Ostravě bude češtinou mluvící AI o něco hůře rozumět, než ve Zlíně či v Praze. Zatím. Ve srovnání s obrovským pokrokem neuronové sítě, jsou to drobnosti překonatelné rychleji, než se zdá. Navíc je AI stroj, který se sám umí učit.

Zcela bezprostředně zatím „umělí lékárníci“ nehrozí. První iterace širokého použití AI v lékárenství bude vypadat jako (výrazně) vylepšený lékárenský informační systém. Tedy spíš kamarád a pomocník lékárníka, napojený nejen na CÚeR, ale také na PubMed, Cochrane a podobné zdravotnické vědecké databáze. Kromě toho si bude pamatovat i celou lékárnu podle čárových či FMD kódů. Taková nápověda, která se zobrazí po pípnutí receptu na vaší obrazovce a bude nás upozorňovat na věci, které bychom si jinak těžko byli schopni uvědomit. „Paní Sýkorová si před měsícem koupila Ibalgin, je třeba ji poučit, že Aulin nemá brát s ním,“ může se objevit na displeji při načtení receptu. „Nedávno vyšla studie potvrzující ve vzácné frekvenci závažnou interakci předepsaných léků, doporučuji upozornit pacienta, aby sledoval bolesti hlavy, závratě, případně nauzeu.“ Při dalším receptu rovnou poradí: „Hledej ve třetím šuplíku šestá krabička odzadu má nejkratší expiraci.“

Inu, možnosti jsou takřka nepředstavitelné. Očividné je, že s nástupem umělé inteligence ubude expedujícímu lékárníkovi „odborné práce“. A retaxaci by AI zvládla velmi dobře sama už velmi brzy (sledování lejster, elektronických i papírových jí totiž jde výrazně lépe než komunikace s lidmi.

Vracím se tak k mému příspěvku v lednovém čísle. Rutinní, opakovatelnou a očekávatelnou práci v expedici, která tvoří nejméně tři čtvrtiny případů, budou, ať už chceme nebo ne, od lékárníků z masa a kostí plíživě přebírat stroje. Pilné a inteligentní mašiny pracující bez nároků na spánek a dovolenou budou (po počátečních porodních potížích) dělat naši současnou práci přesněji a lépe, než i ten nejlepší a nejpreciznější z nás. Avšak lidé z lékáren ani v té nejvíce technooptimistické (či technopesimistické?) budoucnosti nezmizí. Od průmyslové revoluce platí, že za každé pracovní místo, které stroj člověku sebere, objeví se dvě nová, umožněná jeho existencí. Každopádně to bude práce diametrálně odlišná od toho, co známe teď. Možná běžný expediční případ s „živým“ lékárníkem ani nebude mluvit. Kultura se v tomto umí proměnit velmi rychle (dlouho už mě neodbavoval živý prodavač v Tescu, například). Co přesně ale bude dělat, zatím nevím. Nicméně přemýšlet bychom o těchto věcech měli.

Už jen proto, abychom se jednoho dne neprobudili do zcela nové reality.

Dan CVEJN