Editorial

Zdravé sebevědomí je něco jako zdravé svědomí. Člověk s poklizeným svědomím se po světě pohybuje sebevědomě, netrpí velikášstvím, a přitom nemá důvod se před nikým plazit. Já pán, ty pán.

V anketě jsme se ptali, jaké sebevědomí mají lékárníci. Také jsme se zeptali, jaké sebevědomí máte vy osobně. Je to důležité, stav složený z příliš submisivních poddaných otěže svého osudu dlouho neudrží. A kozlík se kymácí a potřebuje silné ruce a pevný zadek. Každopádně odpovědi v anketě jsou zajímavé a docela by mě lákalo vědět, jak si odpovíte
vy ostatní.

Sebevědomí může vycházet z vysoké odbornosti a nezastupitelnosti. Takové sebevědomí ale získal od sudiček leckdo. ­Lékárníci by neměli zapomínat, že byli obdarováni ještě jedním výjimečným darem. Napadlo mě to při úvodním vzpomínání Ludmily Burdové z našeho únorového rozhovoru. „Já byla děvče z Krušných hor a když jsem ve Varech poprvé přišla do lékárny, úplně mi to učarovalo –⁠ ta vůně, ­atmosféra, všechno.“ Ano, učarování, kouzlo, prakticky všichni, kterých se zeptáte na jejich první kontakt s lékárnou, jejich budoucím životním údělem, mluví o kouzlu, očarování.

Je to dar, na který se v pohodlnosti a stresu rádo zapomíná. Která jiná profese může tvrdit něco takového? Když jsem poprvé přišla jako úřednice na pojišťovnu, úplně mně to učarovalo, ta vůně, atmosféra… Když jsem se poprvé objevila ve skladu obchodního řetězce, úplně mně to učarovalo…
Asi ne.

Kouzlo nejsou ti zlatí lvi, černí orli nebo bílí andělé, i když svoji práci umí taky dobře odvést. Kouzlo je aura, tajemství, odér alchymie, to, že víte něco, co pacient ne, a i díky tomu mu pomůžete, kouzlo je důvěra a laskavost, kouzlo jste vy.

Nebojme se mít kouzlo, i to je součást sebevědomí.

Zdeněk Pokorný