Ze života právníka v Komoře– díl sedmdesátý sedmý, postapokalypƟ cký

Loňské články tohoto seriálu jsem mnohdy věnoval temným vizím. Veden snahou upozornit, vyburcovat, přimět k přemýšlení. Kvůli dlouhodobému popelkovství farmaceutické péče. Nedoceňované, neodměňované, postrkované, nechápané a ohrožované. Basebalová pálka s polepem „Rx online“ už zahájila svůj odpal. Co trvá na hřišti zlomek sekundy, zabere v naší realitě necelé dva roky, ale tu ránu na konci spolehlivě nepřeslechneme. Přehluší všechny dosavadní a neřešené problémy. Sebere nám mnoho sil a času. Ale dost už úpění. To je dobré jen na burcování. Nastal čas přemýšlení, zvedání hlav, příprav. Na konferenci nemocničních lékárníků v Jihlavě se ke mně po mém před­sta­vení Rx online přitočil jeden důvěrně známý kolega s tím, že jsem posel apokalypsy. Pojďme tedy letošek věnovat tomu, aby to taková apokalypsa nebyla.

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Co pro to můžeme dělat? Různé věci. Za Komoru budeme pokračovat v prosazovaní toho, aby zůstaly i při zásilkovém výdeji léků na recept zachovány principy bezpečného a fungujícího výdeje léčivých přípravků. Jinak řečeno, aby farmaceutická péče neutrpěla jen proto, že si na jedné straně několik obchodníků brousí zuby na rozšíření portfolií svých e-komercí, tentokrát slastně hrazených z prostředků veřejného zdravotního pojištění. A na straně druhé pacienti příliš zjednodušeně očekávající naplnění svých představ o tom, že léky k nim mají proudit bez překážek, či snad jen při zachování samotných receptů. Každý, jehož denním chlebem je výdej, ví dobře, jak komplikovaný život začnou pa­cienti mít, pokud mezi receptem a výdejem nebude stát lékárník.

Budeme čelit, a čelíme, tlaku na zmírnění našich požadavků. Do určité fáze vyjednávání, která probíhají právě v těchto měsících, to bude pouhý tlak. Pak přejdeme do další fáze. To až nám mocní řeknou, jak se rozhodli, že to bude. Nebo ani neřeknou a přečteme si to v připravených paragrafech, k nimž budeme psát připomínky. Jejich vypořádání mívá podobu slov akceptováno, neakceptováno nebo vysvětleno. Přičemž to poslední je převlečené to druhé. A pak už zbudou jen pozměňovací návrhy ve Sněmovně, pokud se najde poslanec, který je bude chtít vzít za své. A maličkost, hlasovací většina.

Je to jednoduché. Rx online bude. Podle toho, jak bude vypadat, budeme muset přemýšlet, jak si v nových podmínkách poradí různé typy lékáren a v nich pracující farmaceuti i všichni další pracovníci. Není na místě držet fantazii na uzdě. Může se stát cokoliv. S Rx online se to má tak, že čím jednodušší podmínky se mu nastaví, tím jednodušeji se bude provádět. Všem. Velkým, ale i malým. Ponechme stranou problémy, které taková jednoduchost vyvolá a které nevyhnutelně nastanou, protože při výdeji bude najednou významně omezena práce farmaceuta, díky které se řeší preskripční chyby, dostupnost léků, doplatky i to nejdůležitější, co farmaceut pacientovi poskytuje, aniž by si to pacient plně uvědomoval, a co shrnujeme pod pojem dispenzace. Zamysleme se nad tím, jak bude probíhat komunikace s pacientem, zda povinně alespoň telefonicky, nebo se systém spokojí s písemným stykem (kolik pacientů si přečte, co mu lékárník či spíše automat napíše)? Jak budou zajištěny zpřísněné přepravní podmínky, které už od začátku roku 2026 známe z vyhlášky o správné lékárenské praxi a dokonce s nimi souhlasíme, protože jsou na místě? Budou tyto povinnosti schopny ekonomicky rentabilně zajistit všechny typy lékáren? Obstojí ty malé? Zvládnou to nemocniční, řetězcové? Nebo tu pod tlakem neviditelných sil vytváříme ráj pro zcela nový typ lékáren, kterých nebude mnoho, budou obratem obrov­ské a rychle si svým marketingem získají většinovou pozornost pacientů? Kdo v nových podmínkách přežije? Kolik bude zapotřebí farmaceutů?

Můžeme si představovat různé scénáře. Nikdo dopředu ­nemůže říct, že nejhůře dopadnou malé lékárny v menších městech a obcích. Třeba se paradoxně ukáže, že jejich výhodou může být schopnost udržet si vztah s pacientem a v kombinaci s donáškovou službou si malé lékárny dokážou svou existenci obhájit. Ve větších městech s větší koncentrací lékáren se pozitiva hledají hůře. K poklesu obratu dojde nepochybně. Co s tím, je třeba vymyslet. Všichni budou řešit problém s dopravou. Asi to nebude tak, že běžné zásilkové služby budou schopny převzít od lékárny balíček a zaručit jeho doručení podle vyhlášky. Takže to dělat nebudou. Ty, které to svedou, nebudou laciné. To bude vadit i ne­mocničním lékárnám. Mohlo by to vadit i řetězcovým, ale ty budou těžit z rozsáhlých sítí svých lékáren, které mohou sloužit jako výdejní místa, a řetězce mají i sílu na zajištění doručovací služby.

Nicméně nad tím vším se vznáší to, co zejména vládne vůlí českého člověka. Cena. Desítky let slyšíme ze všech stran, že léky, i když jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, mají podléhat cenové soutěži, mají být dostupné pacientům v různých částech republiky za různé ceny, že nevadí, že výhodu mají pacienti v blízkosti center. Posledně zmíněná výhoda se zásilkovým výdejem nepochybně setře. Jen co se těm největším online lékárnám podaří získat dostatečný počet objednávek, budou schopny si objednávat léky za takových cenových a dodacích podmínek, že jim žádné jiné lékárny nebudou moci konkurovat. Jen proto, že nikdy nikdo nechtěl slyšet na jednoduchou tezi: „Všichni pacienti mají právo na to, aby na léčivé přípravky hrazené zčásti z veřejných prostředků dopláceli stejně.“ Obávám se (ve skutečnosti neobávám, vím to), že teď už to nikdo nezlomí. Jednoduše se řítíme do spirály, v jejímž středu bude vládnout hrstka největších. Jen kvůli farmaceutům, kteří v nich pracují, bych si přál, aby mezi těmi největšími přežily i řetězce. Nemyslím si ale, že s tou kohortou kamenných lékáren v zádech to budou mít jednoduché. Jak to všechno jde dohromady s politiky oblíbeně proklamovanou podporou malého a středního podnikání, netuším. Každopádně, úkol je jasný. Přežít a bránit farmaceutickou péči seč to jde.