Mít osud ve vlastních rukou

Do roku 2001 vstoupil Časopis českých lékárníků úvodníkem magistra Kotláře o spletité cestě zákona o kvalifikaci zdravotnických pracovníků. Přestože zákon opakovaně propadal legislativním sítem, a ani v roce 2001 nebylo jeho schválení pravděpodobné, s každou nově zvolenou sněmovnou se do hry vracely otázky, u nichž nebyla lékárenská obec ve shodě a konsenzuální odpovědi se napříč lékárenskými institucemi hledaly jen velmi obtížně. Zatímco ve vzdělávání farmaceutických laborantů byla (nepřekvapivě) nalezena shoda pro vytvoření oboru diplomovaný farmaceutický laborant (VOŠ), v postgraduálním vzdělávání farmaceutů přetrvával spor, co s oborem klinická farmacie. Jednání bylo uzavřeno většinovým stanoviskem zařadit jako obor nástavbový.
Dnes víme, že v dalších dekádách střídavě padala ve stejné hře úplně opačná karta, ale tehdy převládl názor, že klinická farmacie je mj. způsob myšlení, přístup k řešení problémů a metoda práce. Jako taková musí být nezbytnou a podstatnou částí lékárenství (veřejného i nemocničního).

K váhavému, nekonzistentnímu a mnohdy v čase značně oscilujícímu rozhodování představenstva se na stránkách časopisu vyjádřil i první prezident Komory. Téma v pořadí třetího Dne lékáren bylo v roce 2001 věnováno Komoře a propagování jejího významu pro veřejnost. Stranou ale neměla zůstat ani osvěta mezi členskou základnou. V bilancujícím zamyšlení o desetiletém fungování Komory doktor Horáček uvedl: „Výrazně se změnil i charakter práce představenstva, a sice od počátečního amatérismu k větší profesionalitě. Zdá se ovšem, že zároveň ubývá entuziasmu a přibývá povrchnosti a formalismu. Postrádám monotematické debaty o principiálních problémech oboru, časově náročné, avšak nezbytné. Právě z nich by vždy mělo vzejít stanovisko představenstva a návrh řešení. Mrzí mě, že se nenaplnila idea stavovské homogenity názorů, postojů a chování, což by naše snahy jistě přivedlo k úspěšnějším výsledkům. Nadále schází dlouhodobější koncepce a strategie práce Komory.“

Obávám se, že Komoru a její představenstvo trápí stejná bolest i po dalším čtvrtstoletí. Na „zachování homogenity názorů a postojů“ jsme totiž nenašli žádný recept, přestože koncepcí oboru farmacie (včetně části o roli, fungování a strategii Komory) za tu dobu vzniklo nepočítaně. Důvod lze pravděpodobně hledat nejen v nejednotnosti stavu, ale zejména v dynamice, s jakou se obor proměňuje v důsledku vnějších tlaků, na které mají farmaceuti a jejich instituce velmi malý nebo dokonce jen iluzorní vliv. I další velmi citlivou slabinu profesní samosprávy na všech jejích úrovních doktor Horáček precizně pojmenoval už v roce 2001: „Nedotahování problémů zákonitě vede k tomu, že na některém z příštích zasedání se téma opětovně otevírá. Terén ale od představenstva vyžaduje pokud možno jednoznačná stanoviska a návody k jednání. Je ovšem nutno poznamenat, že i představenstvo často marně očekává názory, návrhy a stanoviska z terénu.“

Zpětným pohledem na všechny nové začátky diskusí nad stejnými otázkami a při vyhodnocení, jak často se v důsledku nerozhodnosti (nebo neochoty přijmout zodpovědnost) ­prodlužuje doba projednávání a kolik času mnoha lidí je vyplýtváno úporným úsilím změnit rozhodnutí již přijatá, se domnívám, že by bylo v mnoha případech jednodušší (a levnější) prostě si při rozhodnutí o méně kruciálních otázkách oboru hodit korunou. Ušetřili bychom čas a sílu právě na „monotematické diskuse“ při hledání finálního rozhodnutí o „principiálních otázkách ­oboru“. A hlavně bychom to měli ve vlastních rukou.

Ne tak, jako když se to členové představenstva třetího volebního období teprve učili a řešení jedné z nejklíčovějších otázek provozu lékáren alibisticky přesunuli na ministerské úředníky: Na základě opakovaných dotazů členů Komory bylo ministerstvo dotázáno, zda je po celou dobu provozu lékárny nutná osobní přítomnost farmaceuta. Jednalo se především o legitimizaci situace, kdy by v lékárně probíhal pouze prodej léčivých přípravků bez receptu a prodej dalšího sortimentu. MUDr. Bartíková, tehdejší ředitelka odboru farmacie a regulace léčiv (naště stí) odpověděla, že je přítomnost farmaceuta nezbytná pro celou otevírací dobu lékárny. Slovo naště stí je namístě, protože v opačném případě bychom dnes v mnohých lékárnách potkávali farmaceuty jen výjimečně.

Na obhajobu tehdějšího představenstva se ale sluší uvést, že o platnosti rozhodnutí o trestu v disciplinárním řízení kvůli podobnému provinění z roku 1999 (nepřítomnost lékárníka na pracovišti v průběhu otevírací doby, posílená ovšem o umožnění výdeje na recept laborantkou) teprve rozhodoval Ústavní soud. Jeho rozhodnutí bylo k dispozici až v říjnu a určitý, opatrností způsobený útlum sebevědomí představenstva lze pochopit.

Internet

Internet se stal oblastí, jejíž rozvoj se do oboru převratně a nevratně propsal. Otázkou připojení sekretariátu Komory k internetové síti se představenstvo zabývalo hned na lednovém jednání a součástí diskuse byla i situace kolem komorové internetové prezentace (stránek) a jejich rozšíření o možnost vkládání příspěvků členy v diskusi.

Společný projekt Grémia a firmy Pears Health Cyber (PHC) ­Lékárna na internetu zaznamenal úspěch, když navázal spolupráci s tehdy velmi silným portálem Atlas.cz a v jeho mapách bylo zaneseno všech 1 800 českých lékáren. Projekt jako takový ovšem čekala určitá novelizace (za představenstvo byl jednáním pověřen viceprezident Komory doktor Chudoba). Technická realizace stránek jednotlivých lékáren zůstala úkolem společnosti PHC, která zajišťovala i odkazy a vyhledávání na své mateřské stránce lékárna.cz. Organizace celého projektu a integrace lékáren do připravovaných Krajských center primární péče (zdravcentra.cz) přešla na bedra specializované marketingové společnosti Green planet a. s. Je jisté, že z kusých zmínek v časopise jen obtížně získáváme ucelený obraz tehdejší situace, ale i tato Grémiem odsouhlasená změna lékárníky připravila o možnost mít svůj osud ve vlastních rukou.

Představenstvo Komory v té době plánovalo vydat interní předpis (řád) v podobě „Standardů lékáren na internetu“. Nakonec k tomu došlo jen částečně a delegátům byly na Sjezdu předány „Doporučené zásady ČLK –⁠ Internetová lékárna“.

Absenci standardů v podobě řádu měla pravděpodobně vyvážit role nově vzniklé Asociace zdraví na internetu, jejímž cílem bylo zvýšit kvalitu a důvěryhodnost českého internetového zdravotnictví prostřednictvím certifikace zdravotních webů. Asociace vznikla na původní platformě projektu Lékárna na internetu a k původním subjektům (Grémium a PHC) se měly přidal ještě tři zdravotnické komory. Lékařská ovšem nabídku nevyužila. Do čela Asociace byl jmenován doktor Chudoba a Komora se na provozu v prvním roce podílela částkou 20 000 Kč.

Na rostoucí počet internetových prezentací lékáren reagoval i doktor Dočkal, který jako provozovatel serveru apatykar.cz vyhlásil soutěž iLékárna 2001, ve které návštěvníci jeho serveru hlasováním vybírali nejlepší lékárnu na internetu. ­Distribuční společnost Alliance UniChem CZ soutěž podpořila hlavní cenou, zájezdem v hodnotě 20 000 Kč. Ten nakonec z jedenácti přihlášených lékáren získala prezentace Nové lékárny z Vysokého Mýta.
Druhé místo obsadila lékárna Olympia z Nejdku a na třetí příčce se umístila lékárna Metro Háje z Prahy.

Spolupráce redakce časopisu a serveru apatykar.cz pokračovala i na vzdělávací bázi a od sedmého čísla časopisu začal v nové rubrice „WWW“ vycházet seriál o internetu, jeho využívání a tvorbě webových stránek.

Pěna dní

Komorový i lékárnický život v časopise celý rok tvořilo mnoho dalších dějů a událostí, z nichž by každá vydala na vlastní příspěvek. Uvádíme je pouze telegraficky, případní zájemci je mohou vyhledat v archivu.

Rok po začátku platnosti zákona o vyšších územněsprávních celcích řešilo představenstvo otázku přechodu Komory na krajskou strukturu. –⁠ V Ostravě proběhl třetí lékárnický ples, tentokrát ve stylu Jamese Bonda. Zatímco ženy vynesly šaty zcela v souladu s moderním trendem, u mužů znatelně ubylo motýlků na úkor tmavých vázanek s kovovým leskem. –⁠ Sdružení malých lékáren se rozhodlo podat ústavní stížnost proti nové povinnosti lékáren vést od 1. 3. 2001 kusovou kontrolu ve skladové evidenci. Komora se po sedmi měsících váhání rozhodla do řízení nezapojit a stěžovatele podpořila částkou 50 000 Kč na úhradu právních služeb. –⁠ I přes sjednocené lékárenské stanovisko o vzdělávání farmaceutických laborantů na VOŠ se v návrhu vyhlášky objevilo bakalářské studium. –⁠ Lékárnický sněm v Brně byl zrušen pro malý zájem (30 při­hlášených). –⁠ Pro zajištění univerzálního tiskopisu receptu navrhla Lékařská komora vlastní vzor, jehož tiskopisy se měly lékařům prodávat v lékárnách. –⁠ Představenstvo vypracovalo vzorové pracovní náplně zaměstnanců lékáren. –⁠ Sekce nemocničních lékárníků ČFS spustila vlastní webovou stránku, na jejíž provoz Komora ročně přispěla částkou 9 000 Kč. –⁠ Rohypnol je možné předepisovat pouze jako jedinou položku na receptu. –⁠ Česká národní zdravotní pojišťovna umožnila zdravotnickým subjektům předávat faktury a dávky elektronicky. Nabízí i elektronickou kontrolu příslušnosti pojištěnců ke zdravotní pojišťovně. –⁠ Po tiskové konferenci ke Dni lékáren konstatovala jedna z novinářek: „Je to všechno moc zajímavé, ale já mám místo na dvacetiřádkovou zprávu. Kdyby ale nějaký lékárník otrávil pacienta, dostala bych k dispozici celou stranu.

Napínání strun

A ještě jednu událost přinesl rok 2001. Nejprve v únoru představenstvo nepřidělilo body sérii vzdělávacích seminářů o daních, aby jim v květnu přidělilo body částečně alespoň pro odborné přednášky. Následně rozeslala firma Sophis, pořadatel seminářů, do lékáren nabídkovou brožuru, ve které bylo naznačeno, že jsou všechny semináře součástí kontinuálního vzdělávání. Navíc byly označeny „pečetí“ České lékárnické komory, kterou ovšem Komora nemá ani nepoužívá. Představenstvo toto jednání označilo za klamavou reklamu a zneužití znaku. Reakcí magistra Nedopila, předsedy představenstva firmy Sophis, se představenstvo znovu zabývalo hned o měsíc později. Tahle víceméně banální příhoda zahájila čtvrt století dlouhý seriál napínání strun trpělivosti členů představenstva, později i Revizní komise a Čestné rady Komory. V jeho jednotlivých dílech magistr Nedopil svým svérázným a jen jednostranně prospěšným výkladem pravidel fungování Komory opakovaně intrudoval do programu jednání těchto orgánů a tím nejen prodlužoval jednací čas, ale i plnil kapacitu, kterou mohli jednotliví členové v mezidobí věnovat důležitějším agendám. Na druhou stranu mu mohou méně eticky obratní funkcionáři poděkovat, že se díky jeho kreativním postupům formalizovaly komorové předpisy a procesy takřka k dokonalosti. Je ale více než jasné, že stejně jako každá jízda na kolotoči spěje ke svému konci i každá dlouho napínaná struna nakonec praskne. A pokud nemá hráč svůj nástroj dostatečně pevně
ve svých rukou, může dokonce i zranit.

Stanislav HAVLÍČEK