Rok 2004 – Tsunami po vstupu do Evropské unie

„Až se mě jednou děti zeptají na rok 2004, budu jim vyprávět o vstupu naší republiky do Evropské unie, o hrozné vlně tsunami v jihovýchodní Asii, o vichřici ve Vysokých Tatrách a o tom, jak umřel Arafat. Povím jim i o vládě, která se bála udělat sebemenší nepopulární rozhodnutí… V profesní reminiscenci na rok 2004 nic zvláštního, chtělo by se říct. Pokračování zatím marného usilování lékárníků o zpřehlednění cen léků, o prosazení našich představ o síti lékáren a pevném zakotvení kompetencí lékárnické komory. Další snahy o zvýšení našich znalostí a tím i naší prestiže. Nesmím zapomenout na podivuhodný, zvláštní rekord roku v podobě tří ministrů zdravotnictví, z nichž každý přišel se svým návrhem reformy zdravotnictví.“

Takhle nějak se hned v lednu 2005 ohlédl za uplynulým rokem Kamil Hrubý v rubrice Tak to vidím já. Už nemohu napsat ve vlastní rubrice, protože v roce 2004 nebyl jejím výhradním přispěvatelem, zbylo na něho „jen“ 10 z 12 čísel. V ohlédnutí se v obecné národní a mezinárodní rovině trefil vcelku přesně. Počínaje květnem se Evropská unie rozšířila hned o deset zemí, kromě České republiky byly do EU přijaty ještě Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko. Po necelém týdnu hospitalizace ve vojenské nemocnici v Percy nedaleko Paříže zemřel Jásir Arafat, palestinský vůdce a držitel Nobelovy ceny za mír. Zemřel (zcela bez souvislosti) v předvečer zahájení XIV. Sjezdu České lékárnické komory, ale palestinští činitelé trochu bizarně tuto zprávu dementovali. Spekulovalo se, že Arafat byl pravděpodobně ve stavu nevratné klinické smrti, ale francouzští lékaři udržovali jeho tělesné funkce, aby si Palestinci mohli zvyknout a připravit se na zprávu o Arafatově úmrtí (oficiálně se datuje až 11. listopadu 2004). Další týden (19. 11.) napáchala obrovské škody vichřice ve Vysokých Tatrách. Padlo asi 3 milióny kubíků dřeva, což představovalo zhruba 90 % slovenské roční těžby. Od Podbanského až po Ta­transkou Kotlinu vznikl tři kilometry široký pás zdevastované přírody. A konečně na Štěpána postihlo ničivé zemětřesení ostrov Sumatra v Indonésii. Následná vlna tsunami si vyžádala přibližně čtvrt milionu lidských životů.

Je pochopitelné, že tolik obětí na životech v samém závěru roku, navíc ve vánočním čase, přehlušilo v Kamilově novoročním ohlédnutí i ostatní významné události roku 2004: byla zalo­že­na sociální síť Facebook, cena ropy vystoupala kvůli americké vojenské intervenci v Iráku na jednadvacetileté maximum (51 USD za barel) a v Kambodži byl korunován nový král Norodom Sihamoni. Také do prezidentských úřadů byla zvolena řada nových mužů, George Bush v USA, Hámid Karzaj v Afghánistánu, v Rumunsku (po kontroverzním průběhu voleb) Traian Basescu a na Ukrajině Viktor Juščenko po opakování zmanipulovaného a následně zrušeného druhého volebního kola, ve kterém byl ještě jako prezidentský kandidát otráven dioxiny.

Náš, v pořadí druhý lékárnický prezident Jindřich Oswald zemřel 30. března ve věku nedožitých 50 let, takže s Kamilovým lakonickým shrnutím profesní reminiscence roku 2004 „nic zvláštního“ nemůžu úplně souhlasit. Jindra Oswald se ve své profesi našel. Jednou z vlastních zásad, že si každý lékárník musí uvědomit, proč studoval farmacii a proč je lékárníkem a ne obchodníkem, se sám řídil a důrazně ji připomínal jiným. Kolegové mu dali důvěru poprvé v roce 1995 a zvolili ho prezidentem stavovské lékárnické organizace. Byl velkorysý ve všem, co dělal. Za pár let stihl udělat tolik, co jiní nestihnou za celý život.

Zatímco úmrtí exprezidenta lékárnické komory média a veřejnost sotva zaznamenala, o udělení titulu Miss ČR 2004 studentce pátého ročníku Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové věděl po 17. dubnu snad úplně každý. Jana Doleželová pak jako „nejkrásnější lékárnice“ na víc než dekádu doplnila (a často i zastínila) všechny ostatní představitele oboru nejen v bulváru.

Událo se toho hodně, a kromě nekončící snahy a marného usilování o jednotné doplatky, síť lékáren, prestiž a kompetence se děly věci významné. Některé emocionálně, v negativním i po­zitivním slova smyslu, a některé s potenciálem ovlivnit a pro­měnit lékárenství a jeho obraz na dlouhou dobu. Uznávám ale, že to z toho krátkého časového odstupu nemuselo být poznat.

Z drobné zmínky o návštěvě Dr. Suchopára na jednání před­sta­­venstva Komory šlo jen obtížně dedukovat její důležitost. Dnes je při poskytování farmaceutické péče, ať už při dispenzaci nebo konzultačních službách, hodnocení lékových interakcí určitým standardem a tato oblast prošla dramatickým vývojem zejména s ohledem na rozvoj výpočetní techniky. První přístup k databázi lékových interakcí firmy Infopharm získali lékárníci právě v roce 2004.

Stejně dramatickou proměnou prošlo také střední farma­ceu­­tické školství. Školní rok 2004/2005 byl posledním, ve kte­rém bylo možno zahájit studium v oboru farmaceutický laborant. Na základě přechodných ustanovení zákona se z farmaceutických laborantek a laborantů stali asistenti a asistentky a nový obor Farmaceutický asistent bylo možné začít studovat na vyšších odborných školách až po maturitě.

Od založení Facebooku v roce 2004 vznikly podle jeho příkladu stovky až tisíce sociálních sítí. Jen těch velkých s globálním působením a alespoň půlmiliardou uživatelů jsem napočítal nejméně deset a je zřejmé, že za poslední dvě dekády razantně proměnily způsob komunikace, charakter zpravodajství, mezilidské vztahy i nastavení společnosti. S rozvojem internetu a zvyšující se intenzitou přístupu k němu souvisela v roce 2004 i chystaná proměna webové stránky Komory. Na začátku dubna byla představenstvem zřízena webová komise, která definovala požadavky pro soutěž na dodavatele podoby a provoz inter­ne­tových stránek ČLnK. Cílem bylo: Změnit barevné řešení stránek, upřednostnit světlejší pozadí, více používat banner s odkazem na nejčtenější články. Vytvoření jednotného systému adres jednotlivých OSL s možností jednoduchého zacílení veškerých sdělení. Umožnit členům elektronické přihlašování k akcím kontinuálního vzdělávání a elektronickým spravováním získaných bodů. Vytvořit elektronickou databázi členů o prak­ticky využívaných atributech členské karty. Zavést nové rubriky…

V souvislosti se vstupem do EU vyšel v srpnu v časopise pro­rocky varující úvodník Tomáše Cikrta Kterak plouti na vlnách. Přestože by se do tohoto přehledu dal použít téměř celý, vybírám a parafrázuji jen některé autorovy myšlenky.

Třeba vás navnadím, abyste si jeho text vyhledali a přečetli celý. –⁠ Mám pocit, že se čeští lékárníci blíží osudové křižovatce, kde již nebudou tak docela pány své situace. –⁠ Politici budou mít po ruce dobrý argument: Lék je sice zboží zvláštní povahy, ale kolikrát vám lékárník skutečně poradil? Potřebujete ho, nebo chcete levnější léky? –⁠ Nová pacientská generace vzdělaných a sebevědomých lidí, kteří nemají čas chodit do lékárny, se paradoxně spojí s těmi nejslabšími, kteří ze zdravotních důvodů do lékárny ani chodit nemohou. Jejich pojítkem bude internet a internetový prodej. Lékárníci jsou početně slabá lobby, poptávka pacientů po dodávce až do domu existuje a fundamentalisticky stavěné hráze mohou být kontraproduktivní. –⁠ Když to nepůjde s vámi, může to jít i bez vás a lékárenství zůstane jen historickou kuriozitou. –⁠ Neinformovanost je vždy a bezprostředně následována nevědomostí a katastrofou. Proto by nikdy neměl padnout Časopis českých lékárníků. V den, kdy by se tak stalo, bych si byl jist, že eroze našeho nádherného oboru nezvratně spěje do smutného finále zkázy.

Vrátili jsme se do Evropy a slovy květnového úvodníku pro nás akt vstupu do EU byl příležitostí navrátit se na pozici, kterou jsme na kontinentě v minulosti zastávali… Nezbývá než se smířit se skutečností, že v podmínkách volného trhu jsou léky předmětem zájmu dravých obchodních skupin. S návratem do Evropy nekončí dlouhodobý proces obhajoby nezastupitelného postavení lékáren… Možnost úzké spolupráce se zahraničními lékárenskými asociacemi nám může napomoci k naplňování profesních cílů.

Mám pocit, že jsme si to tenkrát při vstupu do EU představovali úplně obráceně. Čekali jsme, že nám Evropa pomůže s obranou našeho písečku a nedovolí politikům, aby poskytování léká­ren­ské péče dál liberalizovali. Čekali jsme, že se po vzoru vy­spělé Evropy postupně vrátí konzervativní principy založené na individuálním vlastnictví lékáren lékárníky, definované síti lékáren a zejména na jasné cenové regulaci léků a stejných cenách a doplatcích. Brzy se ale ukázalo, že liberalizační pravidla budou exportována opačným směrem a Česká republika bude v rozvolňování a destrukci lékárenského konzervativismu premiantem.

A nebyla to jen pravidla vlastnictví lékáren nelékárníky, ­dravý
nástup řetězců a živelné otevírání lékáren v sousedství stá­vajících. Byla to i absence jakéhokoliv dohledu nad efektivitou regulačního nástroje zvaného spoluúčast. Vybírání, respektive nevybírání doplatků na léky se z nástroje lékové politiky takřka přes noc proměnilo na prakticky jediný způsob konkurenčního boje lékáren o pacienta. Pomyslnou korunu degradace prestiže lékárníků nasadila v konkurenčním boji společnost BRL Center CZ s. r. o., která pro provozování lékáren v Kauflandu nastavila nový koncept, v němž (slovy právního zástupce společnosti) balíček nejkvalitnějších služeb ve věci výdeje léků a poskytování odborných konzultací doplnila o refundaci částky 5 Kč pacientovi za každý přinesený recept. Jak dále Mgr. Sobotka uvedl, doba, ve které měly všechny lékárny stejný sortiment za jednotné ceny již definitivně skončila a lékárnický stav by se měl namísto neustálého zmateného a v mnoha případech až hysterického ohánění se blíže nespecifikovanou a neurčitelnou etikou a mo­rálkou zamyslet nad tím, co pacienty skutečně zajímá a v čem vidí kvalitu poskytovaných služeb, protože především uspokojení těchto potřeb by měli mít lékárníci na zřeteli.

Byl o tom tenkrát v časopise několikadílný polemický seriál. Mezi řádky padlo pár urážek oběma směry, ale polemika jako taková nic nezměnila. V BRL celkem správně usoudili, že pacienty nejvíce zajímá pětikoruna za recept, a k uspokojení této pacientské potřeby napnuli všechny síly. Uplácení pacienta pětikorunou ale svévolně a nesprávně zařadili do kategorie služeb farmaceutické péče a nejenom, že se o tom snažili kromě pacientů přesvědčit i samotné lékárníky, dokonce to nabubřele označili za nejlepší péči o zdraví. A že na tomto novém konceptu lékáren začal o dva roky později růst největší lékárenský řetězec, bylo způsobeno i tím, že se ani do jednoho ze tří provedení koncepcí ministerstva zdravotnictví nevešel důraz na udržení regulační role spoluúčasti. Za to se tam vešly dostatečně obecné a neurčité fráze o absenci podpory racionálního předepisování léků ze strany pojišťoven a státu. Byl definován současný stav a obecná představa ideálního stavu budoucího, bohužel bez popisu konkrétních kroků, které je k jeho dosažení potřeba udělat.

Už tehdy se ale „koncepčně“ hovořilo o „stálých cenách léků“ a nastavení „pevné, spravedlivější odměny za výdej léků“. Optimisté se mohli začít opatrně těšit na určitý paušální příjem za každé vydané balení (nebo v horším případě za každý vydaný recept).

A se třemi koncepcemi spojený rekord roku 2004 v počtu ministrů zdravotnictví v jednom kalendářním roce byl jenom začátek. Nesvatou trojici Součková –⁠ Kubinyi –⁠ Emmerová v dresu ČSSD o pět let později za ODS dorovnali Julínek –⁠ Filipiová –⁠ Jurásková a v letech 2020 a 2021 ještě Vojtěch –⁠ Prymula –⁠ Blatný, respektive Blatný –⁠ Arenberger –⁠ Vojtěch za ANO. A protože posledně jmenovanou trojici po podzimních volbách do parlamentu v samém závěru roku 2021 vystřídal Vlastimil Válek, činí hodnota „podivuhodného, zvláštního“ českého rekordu čtyři muže v křesle ministra zdravotnictví v jednom kalendářním roce. Stejné čtyřmužné rošády proběhly v roce 2021 ještě v Brazílii (také na pozici ministra zdravotnictví) a v Peru (resort vnitra). Absolutním vítězem v soutěži o nej­tur­bulentnější vládu chaosu se ale v roce 2022 stal smíšený tým Velké Británie se třemi ministry a dvěma ministryněmi školství, přičemž jedna z nich vydržela ve funkci jen 35 hodin.

Ještě máme co dohánět.Stanislav Havlíček