Beskyde, Beskyde, vidím tě, chytím tě!

Na Beskydském sletu není nikdy přehnaně prezentací a přednášek. Je ale zajímavé, že se vždy objeví nějaké, které vás zvednou ze sedadel, které zaduní jako výstřel při narození následníka, nebo takové, nad kterými rozum i srdce zaplesají. Nevím, jak to organizátoři dělají, ale tohle se jim daří a asi i proto proběhl letos na Sepetné už XXVI. ročník tradičního setkání.

Téma obezita a diabetes. Poslední dobou velmi časté dvojtéma mnoha konferencí a kongresů. Mně osobně to nevadí, neb v tuto chvíli řeším sám se sebou obojí. Navíc sleduji, jak se dá pořád nacházet nový pohled, varianty řešení, nové studie a přístupy, noví přednášející i nové naděje. Ale i Pavel Grodza se už tentokrát vyjádřil, že na příštím sletu bude představeno jiné téma. Nejen diabetem a obezitou živ je lékárník.

Zahřívacím kolem a příležitostí dorazit do hotelu Sepetná s mírným zpožděním a přesto včas jsou pravidelně workshopy před oficiálním zahájením. Mile působí i uvítací welcome drink z domácích lékárnických zásob. Šel jsem pěšky z nádraží Ostravice, uvítání v podobě drobného přípitku mi osvěžilo mysl. Workshopy byly hojně navštívené. S výhledem na beskydské lesy vedl magistr Ondřej Šimandl workshop s názvem Injekční terapie v léčbě diabetu bez chyb. V tu chvíli jsem netušil, jak brzy (hned v pondělí) budu podobné rady potřebovat. Druhý workshop se jmenoval Více rostlin na talíři. Vedly ho MUDr. Radana Dymáčková a Mgr. Dagmar Štruncová z PAN Czech Republic.

Po zahájení Beskydského sletu a připomenutí jeho historie Pavlem Grodzou se slova i monitoru ujal MUDr. Jaromír Ožana, jehož prezentace Účinná léčba obezity, včera sen, dnes realita byla onou, v úvodu zmiňovanou kanonádou. Nevadily ani prvky žánru stand-up comedy, naopak, podpořily pozornost věnovanou odborně zpracované problematice. Vše je věcí míry, či-li i tuková tkáň má svůj velký smysl a není jen pasivní zásobárnou energie, pokud jí není nezdravě moc. Také celkový testosteron je věcí míry a při jeho deficitu hrozí závažné problémy. Snad všichni si z přednášky zapamatovali Syndrom pohřbeného penisu včetně slajdu „Nevidím ho. Nechytím ho.“

Doktor Josef Marek z Letohradu je známý tím, že s diabetem šlape treky, leze na skály, přechází hory i doly, a je tak živoucí příručkou, jak zacházet s cukrovkou a nepropadat depresím a lenosti. Tentokrát se zaměřil na vlákninu v jídelníčku diabetika. Jeho cenné osobní zkušenosti mohou inspirovat každého, třeba to, jak nezapomíná na nejrůznější slupky z ovoce a zeleniny, které obsahují vlákniny nejvíc. Naše tělo i chutě můžeme klamat celkem spolehlivě a přidávat téměř do každého jídla vlákninu v nejrůznějších formách. Předávkovat se prakticky nelze, jen pozor, vláknina může zpomalit vstřebávání některých léků jako metformin nebo některá antibiotika.

Po letohradském lékárníkovi vystoupila MUDr. Hana Krejčí ze 3. interní kliniky VFN s přednáškou Léčba obezity jako klíč k remisi diabetu 2. stupně –⁠ včera sen, dnes realita. Remise diabetu jako velká naděje ne sice pro všechny diabetiky, ale pro mnohé určitě. Dobrá cesta, byť pro většinu nemocných zůstane boj s cukrovkou denním chlebem, či spíše chlebíčkem, tmavým a celozrnným. Reverzibilní stav je dnes u mnoha pacientů dosažitelný až po možnost úplného vysazení antidiabetické medikace. Remise není pouhá dobrá kompenzace, jde o prokazatelné obnovení fyziologické sekrece inzulinu a normalizace metabolismu. Problémem je hromadění ektopického tuku v játrech a slinivce. Cesta k remisi diabetu nezná okliku a nelze se na ní vyhnout zápasu s obezitou. Boj s obezitou je základ. Jen více takových zpráv a nadějí.

Po svačinkové přestávce, se kterou si můžete vyjít i ven na ochozy a zhluboka dýchat horský vzduch, vystoupil předseda Svazu pacientů s diabetem Mgr. Vlastimil Milata s prezentací s trochu záhadným názvem Nejpilnější člen motivačního týmu. Kdo vydrží pracovat 24/7 15 dní nepřetržitě, nikdy se neunaví a sdílí data? Nás Vlastimil Milata napínal, ale pro vás, čtenáře to zkrátím. Šlo o velmi malý senzor CGM CareSens Air, který nosíte 14 dní na ruce, on vám v intervalech 3–5 minut měří glykémii a naměřená čísla posílá rovnou do vašeho mobilu, případně i lékaři na počítač. Ta věcička se mi dost líbila, ale doufám, že ji ještě chvíli nebudu potřebovat.

Pravidelným přednášejícím na Beskydských sletech je i náš redakční kolega Stanislav Havlíček, tentokrát představil pod Lysou horou Péči o dětské pacienty na misích Lékařů bez hranic. Tradičně šlo o vyprávění autentické, kruté, s diáky neohleduplnými k naší syté pohodě. V roce 2023 trpělo na světě podvýživou 232 miliónů dětí. Těžko můžete smysluplně léčit děti, které umírají na podvýživu. Boj s hladem je základ. Lékaři bez hranic dělají, co mohou, ale hranice i jejich možností jsou omezené. A na Ukrajině, v Iránu nebo Libanonu prskají do vzduchu miliardy dolarů. Smutné, tohle lidstvo.

Nevím, proč bývá na závěr Beskydského sletu vystoupení právě prezidenta ČLnK Aleše Krebse. Vypadá to jako úvaha typu: posluchači budou už unavení, hladoví, nepozorní, tak to bude takový rychlý přehled komorových novinek a hurá na společenský večer. Ono ale kdepak. Vlastně pokaždé jde o prezentaci, která je podrobně sledována, bývá řada dotazů a upřesnění, až už skoro musí zasáhnout Pavel Grodza, že se čas naplnil. Přesto se diskutuje dál a alespoň účastníci Beskydského sletu se zajímají a mají pak relevantní informace. Těch témat je příliš mnoho a všichni je znáte. Zásilkový výdej, dohodovací řízení, podpora lékáren v menších obcích, dostavba Rozárky, co by měla Komora dělat, co ne, a tentokrát samozřejmě diskuze na téma případného zvýšení komorových příspěvků, což je téma, které se prolíná celým tímto číslem.

Společenský večer byl letos klidnější, ale jako vždy nabídl i příležitost k uvolnění a popovídání si. Když jako já nepropásnete chvíli, kdy Standa Havlíček vytáhne kytaru z futrálu, zažijete i příjemnou tečku na dobrou noc.

Reportáže z Beskydských sletů končí bez výjimky zprávou o výstupu na Lysou horu, který ti nejstatečnější podniknou druhý den, pár hodin po společenském večeru. Letos bude všechno jinak. Ne, že by se nestoupalo. Stoupalo, navíc v mlze a mrholení v tak prazvláštní atmosféře, že jsme se rozhodli popsat tento až ezoterický zážitek v příštím prázdninovém dvojčísle. Lékárnická pouť na Lysou horu v ranním oparu si už po těch desetiletích zaslouží vlastní článek. Dozvíte se v něm třeba, jakéže zvířátko našla na cestě Hanka Šnajdrová. Těšením na příští číslo nic nezkazíte.

Zdeněk Pokorný