Editorial

Peníze jsou pány světa, dukát, to je pravý rek, a co někdy stovka umí, to by člověk sotva řek. Slova Švandy dudáka sedí na ­červnové číslo jako poklice na hrnec. Na poradě předsedů, setkáních s lékárníky i na jednotlivých okresních sdruženích se diskutuje zvýšení komorových příspěvků. Do podzimního sjezdu by si každý mohl udělat názor. Sjezd rozhodne. Časopis tu není od toho, aby vám podsouval, co si máte myslet. Časopis jen v tomto čísle věnoval hodně prostoru k vyjádření nejrůznějších názorů a určitě v tom bude pokračovat až do sjezdu.

I my se snažíme držet veškeré náklady co nejníže, ale žijeme v té­to zemi a kupujeme rohlíky za stejné ceny jako vy všichni. Není všechno levné, co se tak tváří. V loňském roce jsme si tuto pravdu ověřili s novým distributorem, který byl sice levnější, ale většina z vás si všimla, o kolik bylo doručování časopisu nespolehlivější. Traduje se rčení, že komorové příspěvky jsou nejdražším předplatným časopisu. Na komorovém webu najdete přehled hospodaření ČLnK včetně nákladů na ČČL. Ty představují jen zhruba 9 % rozpočtu Komory.

Občas je dobré se zamyslet i nad neviditelným. Nad tím, co se mohlo stát a nestalo, přičemž zadržování hloupých nápadů taky není zadarmo. Několik let už tady mohl například fungovat poměrně brutální Rx online z pera pánů Nachera, Vojtěcha a utajeného, v té době už zájmům průmyslu sloužícího Vrubela. Díky Komoře a v tomto konkrétním případě i díky našemu časopisu se tak nestalo. O tiskovce před podáním pozměňovacího návrhu jsme psali, stejně jako většina tehdejších médií. A že to mělo svůj význam, potvrzuje i nečekaná zpráva od Adama Vojtěcha, kterou jsem (bohužel až po letech) nalezl ve spamu svého soukromého facebooku. Omlouvám se, pane ministře, že jsem nezareagoval dřív, ale opravdu jsem ji našel až v době, kdy jste už velvyslancoval v zemi jezer.

Peníze jsou pány světa, ale když se teď rozhlédnu po světových pánech, mám pocit, že to ještě nemusí být pán nejhorší.

Zdeněk Pokorný