Dvacet let za tárou německé lékárny

Když jsem před více než dvaceti lety nastupovala do své první německé lékárny, narazila jsem na klasický byrokratický paradox. K získání pracovního povolení jsem potřebovala zaměstnavatele. Zaměstnavatel však chtěl nejprve vidět pracovní povolení. Několik týdnů jsem tak měla pocit, že se pohybuji v kruhu, ze kterého nevede cesta ven.

Nakonec se řešení našlo. Začala jsem pracovat jako praktikantka a během následujících měsíců vyřídila všechny potřebné dokumenty. Teprve poté jsem mohla nastoupit jako lékárnice. Dnes už tato situace působí téměř úsměvně, tehdy však představovala první lekci o tom, že práce v zahraničí vyžaduje nejen odborné znalosti, ale také trpělivost.

Do Německa jsem přitom nepřišla náhodou. Už během studia na Farmaceutické fakultě jsem zde strávila dva půlroční pobyty. První díky stipendiu DAAD, které mi umožnilo studovat ve čtvrtém ročníku ve Frankfurtu nad Mohanem. Druhý následoval v rámci programu Erasmus, během něhož jsem na Univerzitě v Saarbrückenu zpracovávala diplomovou práci z farmaceutické technologie. Měla jsem zde pozitivní zkušenosti, a proto jsem se rozhodla zůstat. Měla jsem navíc štěstí i z profesního hlediska. Náš ročník byl prvním, který absolvoval studium podle směrnic Evropské unie. Díky tomu byl můj diplom v Německu bez problémů uznán a získala jsem německou aprobaci bez nutnosti skládat rozdílové zkoušky.

Jiná lékárna, jiný svět

Přestože jsem z českého prostředí znala pouze studentskou praxi, bylo zřejmé, že fungování lékáren v obou zemích se v mnoha ohledech liší. V České republice bývá tradičně oddělen výdej léků na recept od prodeje volně prodejných přípravků. V Německu takové rozdělení prakticky neexistuje. Pacienta obsluhuje jak lékárník, tak PTA (Pharmazeutisch-technische Assistentin), tedy farmaceuticko-technická asistentka. Ta vy­konává většinu činností podobně jako lékárník, avšak bez právní odpovědnosti za provoz lékárny. Další profesní skupinou je PKA (Pharmazeutisch-kaufmännische Angestellte), která se stará o objednávky, skladování leků a administrativu. Z pohledu organizace práce jde o systém, který umožňuje velmi efektivní rozdělení jednotlivých činností.

Překvapila mě také technologická vybavenost laboratoří. Zatímco během studií jsme masti připravovali převážně ručně, v německých lékárnách byly již tehdy běžné automatizované míchací systémy Topitec. Pro farmaceuta, který přichází z univerzitní laboratoře, je to podobný skok, jako když člověk přesedne z psacího stroje k počítači.

Jedním z největších rozdílů oproti českému systému je způsob výdeje léčiv hrazených zdravotními pojišťovnami. Pacient často předpokládá, že lékař předepsal konkrétní přípravek a ten také dostane. V Německu však významnou roli hrají zdravotní pojišťovny. Ty uzavírají s výrobci léčiv takzvané Rabattverträge, smlouvy o cenových zvýhodněních. Výsledkem je, že lékárna musí vydat přípravek od výrobce, se kterým má daná pojišťovna uzavřenou smlouvu.

Pro pacienta to může znamenat, že při každé změně smlouvy obdrží jinou krabičku léku, přestože účinná látka zůstává stejná. Není proto výjimkou, že lékárník kromě odborného poradenství plní také roli tlumočníka pravidel pojišťoven. Naště stí dnes většinu těchto procesů hlídá software. Bez něj by orientace v neustále se měnících smlouvách byla téměř nemožná.

Stabilní ceny a žádné slevové akce

Za jednu z výhod německého systému považuji jednotné ceny léčiv na recept. Žádná lékárna nesmí poskytovat slevy na léky hrazené z veřejného zdravotního pojištění, ani na jejich doplatky. Pacient tak ví, že za stejný lék zaplatí stejnou částku bez ohledu na to, do které lékárny vstoupí. Jiná situace je u volně prodejných přípravků, kde mezi lékárnami probíhá běžná cenová konkurence.

Specifická je také vlastnická struktura německého lékárenství. Na rozdíl od některých evropských zemí zde neexistují rozsáhlé lékárenské řetězce. Jeden lékárník může vlastnit maximálně čtyři lékárny, jednu hlavní a tři pobočky. Tento model má své zastánce i kritiky, ale bezpochyby významně ovlivňuje charakter německého lékárenství.

Fax, komora a nekonečné změny předpisů

Dalším překvapením byla role profesních organizací. Každá lékárna je členem zemské lékárnické komory a profesního sdružení, které své členy průběžně informují o legislativních změnách. Když jsem začínala, chodily tyto informace převážně faxem. Téměř každý týden přibyla nová pravidla, nové formuláře nebo nové postupy. Občas jsem měla pocit, že jedinou skutečnou konstantou německého zdravotnictví je změna. Dnes většinu komunikace převzaly elektronické systémy a od roku 2024 také elektronický recept. Přesto zůstává německé lékárenství prostředím, které vyžaduje neustálé vzdělávání a sledování legislativních novinek.

Odejít? Ani po dvaceti letech

Německé lékárenství dnes neprožívá jednoduché období. Každoročně zanikají stovky lékáren. Důvodem jsou dlouhodobě stagnující odměny za výdej léčiv na recept, rostoucí administrativní zátěž i sílící konkurence internetových lékáren. Přesto svého rozhodnutí nelituji. Nedostatek kvalifikovaných farmaceutů vytváří dobré pracovní podmínky, možnost profesního rozvoje a odpovídající finanční ohodnocení.

Lenka Vančíková