Rok 2005 – Zkušenost za 300 000

V březnovém díle seriálu o nultých letech (2003 –⁠ Ženu do čela i do středu terče) jsem mimo jiné psal o degradaci stavu v souvislosti s anonymními pomluvami na úrovni nejhorší bulvární žumpy proti první (a zatím jediné) viceprezidentce Komory Leoně Štěpkové. V dubnu pak (Rok 2004 –⁠ Tsunami po vstupu do Evropské unie) o profesní degradaci, když se v lékárnách provozovaných společností BRL Center CZ s. r. o. stalo standardní součástí farmaceutické péče uplácení pacientů pětikorunou za každý přinesený recept.

Oba tyto příběhy měly pokračování a trochu se propojily i v roce 2005. O důvodech, kvůli kterým Leona Štěpková v létě rezignovala na post viceprezidentky se v časopise nepíše, ale ještě před doplňujícími volbami na listopadovém sjezdu poslala časopisu ostrou kritiku praktik společnosti BRL Center CZ s. r. o., a také trochu osobní vzkaz jejímu řediteli Davidu Plačkovi. Nepíšu jako viceprezidentka, stejně už to mám „za pár“, píšu jako lékárnice z Hrobu, a mám ště stí, že se tam můžu vždycky vrátit. Nevím, nevím, Davide, jestli se jednou budeš mít kam vrátit ty. Začal jsi válku a v první linii nemůžeš vydržet. Že vracení pětikorun válku skutečně vyvolalo, se v časopise taky lze dočíst; úplatkové strategie se totiž chytili i jiní provozovatelé (lékárníci) a nabízeli za recept dokonce i dvojnásobnou částku.

Výše uvedená Leonina reakce na „rozhovor“, který s ředitelem Plačkem v časopise vyšel v srpnu, nebyla rozhodně ojedinělá, v zářijovém čísle časopisu jich najdete vícero. Uvozovky kolem slova rozhovor jsou na místě, protože samotné odpovědi byly v poměru k délce otázek rozsahem sotva třetinové. Smysl Plačkových sdělení byl a je i po jednadvaceti letech zřejmý: Lékárník musí být obchodník. Pacienti poznají, co je pro ně dobré a v BRL dostanou pětikorunu za jakýkoliv recept, i kdyby na něm byl předepsán jediný paralen (tehdy v prodejní ceně 8 Kč). Je na každém, kdo se uchází o místo v BRL, jestli se s touto koncepcí ztotožní. A konečně: David Plaček je lékárníkem srdcem i duší.

Historie nakonec dala za pravdu spíš Leoně. Zatímco ona je dál lékárnicí v Hrobu, z „A lékáren“ provozovaných v Kauflandech společností BRL Center CZ se v roce 2006 staly lékárny Dr.Max a David Plaček vyměnil Českou republiku za kanadskou provincii Britská Kolumbie, lékárnu za pekárnu a stal se možná srdcem i duší pekařem. Možná ale ne, Davidova pekárna (Daves‘ Bakery) v Campbell River je od května letošního roku na prodej.

Tato dvě pokračování zasahující z předešlých let i do roku 2005 se ale v porovnání s jinými dvěma příběhy roku stala pouze nepatrnými epizodami.

Zásilkový výdej léčiv

Do připravované novely zákona o léčivech se v důsledku harmonizace s právem EU poprvé dostal termín „zásilkový výdej léčiv“. Přestože bylo v ustanoveních § 86 (tehdy, dnes jde o § 84) uvažováno o zásilkovém výdeji pouze pro léčiva (dnes léčivé přípravky) vydávaná bez lékařského předpisu, důvodová zpráva umožňovala zásilkový výdej všech. To bylo první z rizik, která Komora nesměla podcenit a omezení na „non Rx“ musela za každou cenu ohlídat až do konce legislativního procesu. Stejně obezřetná musela Komora být i v ohlídání podmínek pro realizaci zásilkového výdeje a udržení této „služby“ ve vazbě na kamennou lékárnu.

K návrhu zákona Komora podala přes 50 závažných připomínek a výše uvedená omezení se nakonec povedla ohlídat, jakkoliv jsme si jejich realizaci možná představovali jinak a nečekali jsme skladové haly v těsné blízkosti dálničního sjezdu, uprostřed polí nebo lesů a s jednou otevírací hodinou pro veřejnost týdně. Povedlo se to dokonce i proti vůli našich zdánlivých partnerů. Asociace distribučních firem AVEL k návrhu zákona podala jen jedinou připomínku, která i po letech potvrzuje české přísloví o košili bližší kabátu: Navrhujeme v souladu s důvodovou zprávou v odstavci 1 § 86 vypustit text „…jejichž výdej je vázán na lékařský předpis.“ V zájmu zvýšení dostupnosti léčiv zejména pro starší a chronicky nemocné pacienty podporujeme rozšíření zásilkového výdeje i na některé přípravky, které lze vydávat jen na lékařský předpis a nepovažujeme za potřebné s ohledem na ochranu pacienta vázat zásilkový výdej pouze na lékárny, které zajišťují přímý výdej pacientům.

Komora ale nebyla úspěšná ve všem. Jinou bitvu proti distribuci nakonec nevyhrála. Přímá distribuce vakcín do ordinací lékařů, kteří změnu nejen sami iniciovali, ale dokonce si i předjednali rozšíření komerčního pojištění ordinací k eliminaci rizik spojených se znehodnocením vakcín při skladování, nakonec prošla. Brzy se ale ukázalo, že byla „ušita na míru“ jen jedné konkrétní distribuční společnosti.

Další konflikt, tentokrát s výrobci doplňků stravy, byl na počátku mnohem větší bitvy. A přitom to začalo úplně nevinně. Hned v úvodním článku lednového čísla se prezident Chudoba zamýšlel nad tím, aby lékárna zůstala nenahraditelným zdravotnickým zařízením. K výčtu vyjmenovaných možností, jak toho dosáhnout, patřila i důslednější volba spektra zejména volně prodejných přípravků a doplňkového sortimentu, při jehož výběru by měla být jednoznačně zohledněna kvalita produktu a jeho exkluzivita v lékárně.

Spolu s dalšími nesouvisejícími větami ze stejného článku to uchopila redaktorka MF Dnes Ivana Lesková a významový posun výše uvedeného zamyšlení dokreslil titulek Lékárníci vyhlásili boj konkurenci. V článku se píše, že z drogerií zmizí vitaminy za levnější cenu a pokud tam zůstanou, zákazník už je nenajde v lékárně. Lékárníci totiž spojili síly a vyhlásili boj konkurenci. Celé znění lze i po letech na webu dohledat (1url.cz/@boj) a lze dohledat (1url.cz/@uohs) i související text stejné autorky Lékár­ny nesmějí vydírat konkurenci, kterým se do případu vložil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), aby zakročil proti vydírání. Českou lékárnickou komoru písemně vyzval, aby zajistila, že lékárníci od protisoutěžního jednání ustoupí.

Oba články vyvolaly hotovou diskusní smršť a část reakcí veřejnosti se následně objevila i v únorovém čísle.

Je to banda sprostých dealerů, kteří udělali z většiny lidí v zemi feťáky na diazepamech a jiných svinstvech. Omezil bych ty hyeny radikálně.

Blíží se doba, kdy si lékaři uvědomí, že lékárny vůbec nepotřebují. Sami rozhodnou, co který pacient bude brát, a za nežádoucí účinky ponesou odpovědnost zase jenom lékaři. Lékárníci jsou zbytečné povolání mezi lékařem a konečným spotřebitelem. Až zmizí, budou o jejich zbytečnou přítomnost léky mnohem levnější.

Pro výše uvedené se není možné divit, že bylo veřejné mínění i v programu sjezdových diskusí a následný listopadový úvodník prezidenta v časopisu nesl titulek Přesvědčme občany o významu lékárenství. Myslím, že se nám to daří, sice pomalu a jen malými krůčky, ale daří. V porovnání se současnými mě tehdejší vybrané reakce utvrzují, že se doba přeci jen trochu proměnila a veřejné mínění je dnes na straně lékárníků přeci jen o něco víc než tenkrát. Částečně je to možná vlivem určité ztráty anonymity a povinné registrace do diskuse pod články, odvedenou práci ze strany Komory a lékárníků ale přehlížet nelze.

Kauza Komora versus ÚOHS ale neskončila. Řízení vyvolané lednovými událostmi sice netrvalo dlouho a správní orgán již v prvním stupni zastavil řízení ve věci možného porušení § 3 odst. 1 zákona, které mj. spatřoval v možných aktivitách ČLnK ovlivňujících její členy ve výběru těch dodavatelů doplňkového zboží –⁠ přípravků péče o zdraví, kteří nedodávají své výrobky do maloobchodní prodejní sítě drogerií a potravin. Jenže to nebylo všechno. V červnu se k tématu vyjádřil dr. Horáček: Od začátku jsme věděli, že medializované obvinění bylo smyšlené. Jenže Úřad vyšťoural v našich předpisech jiné věci a napařil nám poku­tu 300 000 Kč, inu kontrola musí vždy nalézt chyby… Nesmí se ani pomyslet na stejné ceny či doplatky (i když po nich většina pacientů volá a třeba u cigaret to nevadí), to nám hned ÚOHS sedne na krk. Vyšetřování skončilo, zapomeňte…

Jenže zapomenout by se nemělo a když ne vzpomínka, za 300 000 by mělo zůstat alespoň draze zaplacené ponaučení. V druhé polovině srpna předseda ÚOHS (a později také ministr vnitra) Martin Pecina potvrdil uložení pokuty za porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže. Důvodem bylo několikeré protisoutěžní omezení v profesních předpisech, konkrétně:

Komora porušila zákon omezením propagace lékáren vzdále­nějšími ukazateli ustanovením Profesního řádu vydaného v roce 1998. Komora dále porušila zákon, neboť její Profesní řád zakazuje uvádět v informacích propagujících lékárnu nabídku a ceny u volně prodejných léčiv. Komora také regulo­vala poskytování slev a bonusů, když v roce 2002 vydala Závazné stanovisko, které za neetické označuje uplatňování zákaznických slevových karet a poskytování bonusů a obdobných nadstandardních výhod.

A v neposlední řadě ÚOHS shledal jako protiprávní aktivity či­něné prostřednictvím Okresního sdružení lékárníků Uherské Hradiště, které (zastoupené předsedkyní představenstva Marcelou Škrabalovou) ovlivňovalo své členy, aby nesnižovali prodejní ceny léčivých přípravků na úkor obchodní přirážky. Za výrazně protisoutěžní přitom lze považovat již samotný fakt, že se členové územní složky Komory sešli za účelem projednání cenotvorby léčiv.

Návrhy na změnu napadených řádů nejprve projednali předsedové okresních sdružení na tradiční podzimní poradě. Bohužel se ukázalo, že to není téma, které je zajímavé pro všechny, a na poradu samotnou nedorazili zástupci plné čtvrtiny okresů. ­Komora se samozřejmě proti rozhodnutí odvolala a na XV. sjezdu pak delegáti změnu všech „závadných“ profesních řádů přijali. Na výsledku řízení samotného to ale nic nezměnilo a v dubnu následujícího roku byla pokuta ukončením řízení o rozkladu potvrzena (1url.cz/@rozklad).

Ve finále celé řízení s ÚOHS zastínilo i jiná, poněkud koncepčnější témata, kterým se Komora (a tím pádem i její Časopis) věnovala v roce 2005. Proto ani v tomto přehledu nezbylo místo na „Pudinkovou válku“, ve kterou nakonec vyústil několikadílný seriál o masťových základech. V roce 2005 bylo také nakročeno k realizaci opravdové smluvně regulované sítě lékáren (na které se lékárníci nakonec sami neshodli), padaly první zmínky o zavedení poplatku za dispenzaci (včetně s tím související úpravy marže) a hledání nových aktivit a služeb poskytovaných pacientům v lékárnách. V neposlední řadě Komora zahájila práci na tvorbě doporučených postupů. A protože s námi všechna vyjmenovaná „zapomenutá“ témata zůstala do dneška, budeme se k nim na stránkách vracet mnohem raději než k dalšímu řízení s ÚOHS.

Stanislav Havlíček