Editorial

Prázdninové číslo má hned několik témat se společným jmenovatelem. Tím ­prvním je rok 2006, ke kterému jsme došli v seriálu ohlédnutí se za nultými roky. Jde o rok, ve kterém se ukázalo, že když mají lékár­­níci společný cíl, umí držet spolu. Rok 2006 byl i promočním rokem současného děkana farmaceutické fakulty v Hradci Krá­lové a studenti toho ročníku byli V Hradci v „revolučních“ dnech protestů proti ministrovi zdravotnictví rozhodně vidět. Vidět byli i letos při setkání absolventů po dvaceti letech a o tom, kam je zavedla profesní cesta životem a jak vzpomínají na období studia, si můžete přečíst uvnitř čísla. Jejich setkání po letech ale nebylo jediné. V Hradci se shodou okolností po třiceti letech sešli ve stejném termínu, jímž byl poslední květnový víkend, také absolventi ročníku 1996. Minimálně na pozadí setkání těch starších se ale ukázalo, že k chuti se ­potkávat nestačí jen historický úsek společné cesty a chuť se po letech vidět a sdílet kromě studijních vzpomínek a zážitků také žitou realitu a šrámy současného života. Někteří přijet z různých důvodů nemohli. Jiní přijet mohli, ale nechtěli,  protože prý jsou posledními mohykány třímajícími prapor soukromého lékárenství a s námi ostatními si nemají profesně o čem povídat. Jenže o tom minimálně to naše setkání po letech nebylo. Neviděli jsme se v tomto počtu a zastoupení třicet let a naše konverzační témata se práce dotýkaly spíš okrajově. Prostě jsme se chtěli vidět.

A podobně je to i s výstupy na Lysou horu po Beskydském sletu. Taky o tom se v prázdninovém čísle dočtete. Jednak proto, že horská turistika patří k prázdninám a dovoleným a jednak proto, že se za roky pořádání Beskydského sletu stalo tradicí jít na Horu skoro v jakémkoliv počasí. Jdete s lidmi, se kterými máte společná témata a společný cíl. Ten opravdový, nikoliv jen zdánlivý. Jen náročné výzvy a obtíže totiž ukáží, s kým je chceme opakovaně zvládat a na koho se dá spolehnout.

Pěkné léto.      Stanislav HAVLÍČEK