Vybrané léčivé přípravky v dílech Agathy Christie III, nebo je to někdy zase jinak?

V příspěvku se budeme věnovat léčivému přípravku –⁠ hypnotiku Slumberyl. V padesáti šesti románech a dvaceti povídkách Agathy Christie se léčiva používají nebo se o nich hovoří jako o terapeutických prostředcích k léčbě různých zdravotních problémů. Uvádí se více než 200 konkrétních zmínek, že jednotlivá léčiva nebo skupiny léčiv způsobily ve dvaceti dílech smrt nebo hrály významnou roli v rozvoji či průběhu příběhu. Ve většině případů je uvedena konkrétní klinická indikace pro použití daného léčiva, i když v jiných případech ji lze odvodit z názvu léčivého přípravku a jeho terapeutického spektra použití. Jako příklad uveďme léčivý přípravek Slumberyl, skvělý lék a spolehlivé narkotikum, jehož relativní bezpečnost není tak jasná.

Léčivý přípravek Slumberyl se objevuje ve dvou příbězích, ­konkrétně jde o detektivní romány Po pohřbu a Opona:
Poslední  případ Hercula Poirota.

Nejdříve stručná etymologická poznámka. Slovo „slumbery“ pochází ze středověké angličtiny, odvozuje se ze slov slumbry, slombry, slomry, a je ekvivalentní slovu slumber + -y. Poukazuje se na příbuzné slovo slumerich ve středověké holandštině. Slovo slumbery je dnes již poměrně zastaralé nebo archaické, ale jeho význam je stále srozumitelný. V českém překladu značí: náchylný ke spánku; náchylný k ospalosti, ospalý nebo spící, zasněný, unavený, klidný, tichý, pomalý. Popisuje stav nebo charakteristiku spojenou s dřímáním nebo lehkým spánkem.

Expozice

Titul Agathy Christie After the Funeral byl vydán ve Velké Británii v květnu 1953. V USA byl vydán v březnu 1953 pod názvem Funerals are Fatal. Česky poprvé vyšel pod názvem Po pohřbu v roce 1971.

V roce 1963 byla ve Velké Británii kniha na krátkou dobu přejmenována na Murder at the Gallop, aby titul odpovídal tehdejší filmové adaptaci s Margaret Rutherfordovou. Došlo také k velké a neobvyklé změně –⁠ knižní Hercule Poirot byl ve filmu nahrazen slečnou Marplovou. V českých televizních a filmových databázích se snímek jmenuje Vražda v Gallopu nebo Miss Marplová: Kytice voskových květin. V češtině kniha s tímto filmovým názvem nikdy nevyšla.

Před knižním vydáním byl detektivní román vydán časopisecky v upravené a zkrácené podobě. Ve Velké Británii vycházel v sedmi zkrácených částech v týdeníku John Bull Magazine od března do května 1953, v USA vycházel na pokračování v deníku Chicago Tribune od ledna do dubna 1953 a ve zkrácené verzi v časopise Cosmopolitan v lednu 1953.

Druhý román s názvem Curtain: Poirot‘s Last Case poprvé vyšel ve Velké Británii v září 1975, ve Spojených státech v říjnu téhož roku. V češtině potom v roce 1979 pod názvem Opona: Poslední případ Hercula Poirota.

Ve Velké Británii nebyl román před knižním vydáním zveřejněn v časopisech. V USA byl poprvé publikován časopisecky ve zkrácené verzi v měsíčníku Ladies‘ Home Journal v listopadu roku 1975 pod názvem Curtain.

Zveřejnění časopisecké podoby povídek nebo románů před knižním vydáním mělo v některých případech za následek přepracování původního znění pro knižní vydání. Další odlišnosti vyplývají ze scenáristického zpracování, menší z překladů atd.

Pro kontext dále uvedeného doplňme významnou poznámku. Agatha Christie přibližně v letech 1940–1941 během tzv. „Blitz“ (jedná o zkratku z německého Blitzkrieg –⁠ blesková válka, což bylo označení pro intenzivní a systematické bombardování Velké Británie nacistickým Německem během druhé světové války od září 1940 do května 1941) napsala dva romány –⁠ Oponu a Zapomenutou vraždu: Poslední případ slečny Marplové (­Sleeping Murder, Miss Marple‘s Last Case) –⁠ a rukopisy uložila do bankovního trezoru, kde ležely více než 30 let. Práva na Oponu převedla na svoji dceru Rosalindu, práva na Zapomenutou vraždu na svého druhého manžela Maxe Mallowana. Na sklonku svého života, v roce 1975, kdy už sama nemohla psát, svolila Agatha Christie k vydání románu Opona. Zemřela v lednu 1976. Slečna Marplová potom podle původního plánu vyšla posmrtně v roce 1976.

Svého hrdinu, Hercula Poirota, nechala zemřít už v letech 1940–1941. Z deníků a dopisů Agathy Christie vyplývá její velmi komplikovaný vztah k tomuto „nesnesitelnému, egocentrickému malému tvorovi“. A zde narážíme na velkou historickou nepřesnost. Traduje se totiž, že smrt Hercula Poirota byla natolik významnou kulturní událostí, že americký deník The New York Times otiskl 6. srpna 1975 na své titulní straně skutečný nekrolog a že šlo o historicky vůbec první (a zřejmě poslední) nekrolog věnovaný fiktivní postavě.

Kolize

V chronologickém pořadí byl Slumberyl poprvé zmíněn v románu After the Funeral (Po pohřbu).

Dr. Larraby předepsal léčivý přípravek Slumberyl jako hypnotikum Richardu Abernethiemu, bohatému majiteli sídla, bezdětnému vdovci, jehož náhlé úmrtí a následný pohřeb odstartují celý příběh. Během vyšetřování a rozhovorů vykonavatele závěti, rodinného právníka Gilberta Entwhistlea s doktorem Larrabym vznikl dialog:

Dr. Larraby: „Ano. Předepsal jsem mu Slumberyl –⁠ velmi bezpečné a spolehlivé hypnotikum. Neužíval ho každou noc. A vždy měl u sebe jen malou lahvičku tablet. Ani trojnásobek či čtyřnásobek předepsané dávky by nezpůsobil smrt. Vlastně si vzpomínám, že jsem po jeho smrti viděl tu lahvičku na jeho toaletním stolku, a byla téměř plná.“

Entwhistle: „Co dalšího jste mu předepsal?“

Dr. Larraby: „Různé věci –⁠ lék obsahující malé množství ­morfinu, který měl brát, když ho přepadla bolest. Nějaké vitamínové kapsle. Směs proti zažívacím potížím.“

Pan Entwhistle ho přerušil: „Vitamínové kapsle? Myslím, že mi je jednou předepsali. Malé kulaté želatinové kapsle.“

Dr. Larraby: „Ano. Obsahující adexolin.“

Předtím než kuse, ale věcně přiblížíme pasáž z druhého románu, popišme pro kompletnost předepsané tobolky. Jednalo se v minulosti o velmi populární léčivý přípravek Adexolin, obsahující vitamín A a vitamín D. Na přelomu let 1930 a 1931 jej na trh uvedla britská farmaceutická společnost Joseph Nathan & Company, z níž se v roce 1935 oficiálně vyčlenila farmaceutická divize Glaxo Laboratories (nyní součást koncernu GSK). Přípravek byl navržen jako lépe stravitelná alternativa ke klasickému rybímu tuku, který měl nevábnou chuť a děti ho odmítaly. Adexolin bezprostředně navázal na starší produkt firmy z roku 1924 zvaný Ostelin (což byl vůbec první komerční vitaminový koncentrát ve Velké Británii, ale obsahoval pouze vitamin D). Název Ostelin vznikl spojením řeckého osteon –⁠ kost a slova vitamín.

Adexolin obsahoval vitamín A –⁠ pro podporu imunity, sliznic a zraku (v různé dávce do 6 000 m. j.) a vitamín D –⁠ pro správný vývoj kostí a zubů (opět v proměnlivé dávce do 1 000 m. j.) a byl k dispozici ve třech lékových formách. Adexolin byl postupně stažen z britského trhu v rozmezí let 1981–1985. V současnosti jej lze stále nalézt na farmaceutickém trhu v některých zemích, např. v Indii.

V románu Opona: Poslední případ Hercula Poirota také hraje léčivý přípravek Slumberyl důležitou roli. Lahvičku se Slumberylem si přivezl major Allerton do penzionu Styles, kde se mezi kapitánem Hastingsem a majorem Allertonem odehrává rozhovor:

Allerton: „Ahoj, Hastingsi, ještě jsi vzhůru?“

Hastings. „Nemohl jsem spát.“

Allerton: „To je všechno? Brzy ti pomůžu. Pojď se mnou.“

Hastings jej následoval do koupelny. Allerton otevřel malou skříňku a vyndal z ní lahvičku s tabletami.

Allerton: „Tady máš. Tohle je opravdová droga. Budeš spát jako poleno (v jiném překladu jako špalek) –⁠ a budeš mít i příjemné sny. Slumberyl je úžasná věc –⁠ tak se to jmenuje.“

Hastings se zeptal pochybovačně: „Není to... nebezpečné?“

Allerton: „Je, pokud si toho vezmeš příliš. Je to jeden z barbiturátů –⁠ jejichž toxická dávka se velmi blíží té účinné.“

Hastings: „Netušil jsem, že se to dá sehnat bez lékařského předpisu.“

Allerton: „To nejde, starý brachu. Tedy, doslova to nejde. Já mám v té branži konexe.“

Kapitán Hastings dostal strach, že major Allerton svádí jeho dceru Judith a zničí jí život. V afektu se rozhodl Allertona otrávit.

Hastings šel do svého pokoje a vzal lahvičku s aspirinem. Potom vešel do Allertonova pokoje a do koupelny. Tablety Slumberylu byly ve skříňce. „Osm by mělo stačit,“ pomyslel si. Jedna nebo dvě tablety byla doporučená dávka. Osm by tedy mělo být dost. Allerton říkal, že toxická dávka není vysoká. Hastings si přečetl příbalový leták. „Překročení předepsané dávky je nebezpečné.“ Tablety Slumberylu byly téměř stejně velké jako tablety aspirinu. Dal do lahvičky osm tablet aspirinu a potom ji doplnil Slumberylem, přičemž osm tablet vynechal. Lahvička vypadala přesně tak, jako předtím. Zkusil tablety rozpustit v troše alkoholu. ­Snadno se rozpustily. Opatrně směs ochutnal. Možná trochu hořká, ale sotva znatelná.

Jenže Hercule Poirot Hastingse prohlédl. Aniž by to Hastings tušil, Poirot mu večer tajně podal slabou dávku jiného léku na spaní* do horké čokolády, aby Hastings celou noc prospal a vraždu nespáchal. Mezitím Poirot Hastingsem připravený jed (Slumberyl) tajně vyměnil za neškodnou tekutinu, čímž zachránil Allertona před smrtí a Hastingse před tím, aby se stal vrahem.

* Ten není nikterak blíže konkretizován, v různých verzích díla je označován jako prášek na spaní (anglicky „sleeping powder“ nebo francouzsky „somnifère“). Francouzské pojmenování vychází z latinského „somnus“ –⁠ spánek a nepravidelného slovesa „ferre“ –⁠ nést, přinášet, navozovat, somnifer = spánek působící).

Stejný trik s horkou čokoládou a tímto práškem na spaní použil Poirot později i u samotného vraha Nortona. Vtip spočíval v tom, že Poirot nadávkoval oba šálky –⁠ věděl totiž, že podezíravý Norton si s ním šálek vymění. Poirot sám však měl na tento konkrétní lék za dlouhá léta užívání vypěstovanou vysokou toleranci, takže na něj nezabral, zatímco Nortona spolehlivě uspal.

Pokud šlo i v tomto případě o důsledné uplatňování Poirotem opakovaného principu systému a metody, nazvali bychom tento stav z dnešního hlediska farmakologického a adiktologického barbiturátovou tolerancí a největšího detektiva na světě za člověka závislého na barbiturátech. Jeho fiktivní vrstevník Sherlock Holmes řešil situace nedostatku intelektuálních podnětů a nudy užíváním 7% kokainu. Jenom pro pořádek: Holmes přestal kokain užívat, jakmile byla lépe pochopena jeho nebezpečnost. Nakonec označil injekční stříkačku za „nástroj zla“.

Krize

Na základě výše popsaných vlastností Slumberylu bychom mohli dojít k závěru, že v druhém případě je již otázka relativní bezpečnosti hodnocena Agathou Christie kritičtěji, že reflektovala pokrok v oblasti znalostí o farmakologických účincích léčivého přípravku. Rozdíl mezi vydáním románu Po pohřbu a románu Opona: Poslední případ Hercula Poirota činí přibližně 22 let. Avšak vezmeme-li v úvahu datum jejich napsání, pozbývá tento předpoklad relevance.

Peripetie

Další informace (ne)najdeme na internetu. Nalezneme zde přípravek Slumberil™ se zajímavou reklamou. Jde o „malou modrou pilulku“, která má člověka udržet „tam, kde chce být… ve spánku“. Vezměte si malou modrou pilulku, abyste znovu získali pozitivní pohled na svět a napravili věci ve svém životě. „Vyzkoušejte Slumberil jen na jeden týden a už se k němu budete vracet.“

Katastrofa

Invenční Agatha Christie použila v obou románech stejný
fiktivní léčivý přípravek Slumberyl. Podobně fiktivní je produkt Slum­beril™ ze světa filmu Matrix (1999), kde jsou bluepills –⁠ lidé, kteří setrvávají ve stavu blažené nevědomosti, redpills –⁠ lidé, kteří přijímají bolestnou realitu.

Literatura u autora.

Doc. RNDr. Jozef Kolář, CSc.