Rok 2006: Neklidné týdny

Před dvaceti lety poznamenala svět ptačí chřipka H5N1 a vyvolala obavy z možné pandemie. Sonda New Horizons se vydala na cestu k Plutu, které ztratilo status regulérní planety a bylo zařazeno mezi planety trpasličí. Společnost Google koupila YouTube a sociální síť Facebook se poprvé otevřela všem uživatelům starším třinácti let. Tím začala nová éra sociálních médií.

Také přetrvávala, a možná dokonce i mírně narůstala, geopo­litická nejistota: Nejenomže pokračovala válka v Iráku a Afghá­nistánu, ale začátkem léta se navíc rozhořel šestitýdenní konflikt mezi Izraelem a libanonským hnutím Hizballáh. První severo­korejská jaderná zkouška vyvolala mezinárodní odsouzení a nové sankce.

V Evropské unii se členské státy nedokázaly shodnout ohledně přijetí evropské ústavy a hledání dalšího, jiného směru a způsobu integrace pokračovalo, vstoupit se chystaly Bulharsko a Rumunsko.

V české politice patřil rok 2006 k nejbouřlivějším obdobím od vzniku samostatné republiky. Hlavní událostí byly červnové volby do Poslanecké sněmovny, nejvíce hlasů (35,4 %) sice získala ODS vedená Mirkem Topolánkem, ale nezvítězila; pravicový blok (ODS, KDU-ČSL a Strana zelených) i levicový blok (ČSSD a KSČM) získaly shodně po 100 mandátech. Vyhrocenou předvolební kampaň po vyhlášení výsledků ještě eskaloval Jiří Paroubek, když zpochybnil průběh voleb a varoval před „modrou totalitou“. Později se za to omluvil.

Analýzy pak specifikovaly příčiny neúspěchu ČSSD. Z poloviny se na něm podepsaly dlouhodobé faktory (osm let vlády, Grossova aféra, silná kampaň ODS), třetinu volebního neúspěchu přisoudili analytici vyhrocené předvolební atmosféře, včetně tzv. Kubiceho zprávy několik dní před volbami, a pětinu obstaraly jednotlivé stranické „tváře“ a jejich styl komunikace. Jednoznačně se to týkalo premiéra Paroubka, ale z lékárnického, respektive zdravotnického úhlu pohledu šlo o ministra zdravotnictví Ratha. A i když by si to mnozí lékárníci a všeobecně zdravotníci přáli a mnozí další jim to naopak kladou za vinu, nebyl Rath podle analytiků důvodem volební prohry ČSSD sám o sobě. Jen jeho působení pravděpodobně odradilo část umírněných a nerozhodnutých voličů, které ČSSD potřebovala, aby ODS předstihla.

Časopis českých lékárníků psal v roce 2006 samozřejmě i o ji­ných tématech:

• Titulní strany a rozhovory byly v celém ročníku věnovány zajímavým lékárníkům nejen napříč republikou, ale v jednom případě i od našich východních sousedů.

• Časopis samozřejmě sledoval i průběh řízení Úřadu na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), přičemž výsledek toho prvního, potvrzení uložení pokuty 300 000 korun, už jsem prozradil v minulém díle seriálu o roce 2005. Druhou kauzu a odvolací soud ve věci nevydání osvědčení pro odborného zástupce lékárny společnosti Droxi ale Komora vyhrála a od ÚOHS dostala 16. srpna zpátky zaplacený půlmilion pokuty a měla nárok i na uhrazené soudní náklady.

• Psali jsme o umístění sbírkových kasiček v lékárnách na podporu Fondu ohrožených dětí a jeho projektu Klokánek, na který se v lékárnách vybralo 1 720 000 korun a v červnu se také díky sbírce podařilo otevřít Klokánek v Kroměříži.

• Psali jsme o rozšiřování funkcionalit webu Komory, zejména v sekci ­vzdě­lávání. A vzdělávací akce, ­konkrétně Vinobraní klinické farmacie, ­zasáhla smutná zpráva o tragickém úmrtí jejich iniciátora Reného Macha.

• Psali jsme o plesech lékárníků v Ostravě, Hradci Králové i v Praze a místo se našlo i na informace o procesu zavádění registračních pokladen do lékáren.

Žádné ze zmíněných témat však intenzitou ani objemem nedosáhlo rozsahu, kterého se na stránkách ročníku 2006 dostalo osobě někdejšího prezidenta lékařské komory, později ministerského náměstka, a ještě později ministra ­zdravotnictví.

David Rath řídil ministerstvo zdravotnictví dva týdny jako náměstek, sedm měsíců jako ministr a tři měsíce jako ministr v demisi. Přestože do funkce náměstka nastoupil 21. října a ministrem byl jmenován 4. listopadu 2005, na stránky časopisu se v prosinci dostala jen krátká glosa paní šéfredaktorky „Pan ministr s námi nemluví“.

O to větší překvapení zažije čtenář badatel v prvním čísle roku 2006. Bez zpravodajské podpory ostatních médií najednou ­nechápe, proč je lednové číslo plné ministra zdravotnictví. Naště stí se mu z deníkového záznamu na čtyřech stranách v úvodu časopisu podaří sestavit více méně srozumitelný situační report z přelomu let 2005/2006.

Ministr zdravotnictví v prosinci oznámil snížení lékárenské obchodní přirážky o tři procenta. Lékárníci plánovali proti krokům ministra výstražnou stávku na čtvrtek 21. 12. 2005. Od stávky nakonec upustili, pouze v lékárnách rozdávali informační letáky. Prezident lékárnické komory ve stejný den raději zasedl s ­ministrem zdravotnictví a předsedou vlády k jednacímu stolu na Úřadu vlády. Před Strakovou akademií se tehdy shromáždily desítky lékárníků, jednak aby podpořili svého prezidenta, jednak, aby se z první ruky dozvěděli výsledek jednání. Když měli po jednání možnost konfrontovat přímo ministra zdravotnictví, přesvědčil je svou arogancí, že jakýkoliv optimismus není na místě.

Na Silvestra se v lékárnách přeceňovalo a do nového roku vstoupili lékárníci i zaměstnanci lékáren ve stávkové pohotovosti. Stránky médií plnily reakce jak na podporu ministra (například profesor Pafko s článkem Lékárny a moje tety), tak kritické hlasy zejména z akademické sféry a profesních organizací lékárníků. Když 12. ledna ministr zdravotnictví v obsáhlém rozhovoru pro deník Právo označil lékárníky za parazity, se kterými se nedá jednat (Parazity ve zdravotnictví chci vymýtit), trpělivost lékárnického stavu přetekla a na 30. ledna 2006 byla vyhlášena tříhodinová stávka a uzavření lékáren. Ve velkých městech, například v Plzni, se na náměstí konaly v té době demonstrace.

Ještě před stávkou se ve čtvrtek 26. led­na konal před budovou ministerstva zdravotnictví na Palackého náměstí velký lékárnický protest. Byla zima, v poledne asi 7 °C pod nulou, ale lékárníci, kteří do Prahy dorazili z celé republiky, zaplnili nejenom prostor kolem pomníku Františka Palackého, ale také přilehlé Rašínovo nábřeží. Ministr mezi lékárníky tentokrát nepřišel, ale v únorovém čísle Časopisu získalo téma víc než 7 tiskových stran. Stejně tak v březnovém. To se psalo jednak o mimořádném Lékárnickém sněmu (11. března), a jednak o demonstraci na Staroměstském náměstí, které zdravotníci 24. února na protest proti ministrovi úplně zaplnili.

Týden před tím už se pod Davidem Rathem povážlivě zahoupalo ministerské křeslo, protože zadluženým fakultním nemocnicím hrozilo, že jim distribuce bez zaplacení pohledávek nedodá žádné další léky ani materiál. Vladařské heslo „Rozděl a panuj“ ale zafungovalo a z jednotného protestního bloku vystoupila firma Pharmos, která se s ministerstvem zdravotnictví separátně dohodla na zásobování těchto zadlužených nemocnic.

Drobení lékárnické jednoty pokračovalo i v březnu. Po zkušenosti s aktivitou ­Pharmosu se Krizový štáb Koalice soukromých lékařů a Asociace českomoravských nemocnic, se kterým úzce spolupracovala jak Česká stomatologická komora, tak Česká lékárnická komora a Grémium majitelů lékáren, rozhodl nejednat s ministrem zdravotnictví. Ne všichni ovšem tento postup dodrželi, k čemuž představenstvo Komory na svém mimořádném jednní přijalo rozsáhlé stanovisko. Není nutno jej citovat celé, věta: „Postup, který zvolilo GML, považuje představenstvo Komory za velmi nešťastný.“, ilustruje celou situaci a předznamenává charakter budoucí spolupráce obou lékárnických organizací na řadu následujících let.

Poslední, k tématu ministrathování rozsahem velmi objemné číslo, bylo červnové. Mapovalo jak týden zdravotnického neklidu, tak volební výsledky a povolební události.

V čele průvodu kráčel živý oslík s červeným motýlkem a hned za ním představitelé Krizového štábu rozvinuli transparent s nápisem „Pošlete osla domů“. Ministr přirovnal stávku zdravotníků k pravicovému puči generála Pinocheta v Chile a protesty zdravotníků označil za před­volební akci ODS.

Po prohraných volbách pak jako ministr v demisi odvolal ředitele Státního ústavu pro kontrolu léčiv a jako důvod uvedl nesplnění příkazu ministra na vypracování odborných stanovisek k zajištění co nejobjektivnějšího vyhodnocení žádostí firem o stanovení výše úhrady. Než 4. září 2006 opustil ministerské křeslo, podepsal na rozloučenou s lékárníky ještě novelu vyhlášky o technickém a věcném vybavení zdravotnických zařízení a dal vzniknout výdejnám „ráthovkám“ o celkové výměře 24 m².

Rok 2006 představoval přechodné období mezi světem definovaným především geopolitickými konflikty nového tisíciletí a digitální érou, která měla během několika následujících let zásadně proměnit každodenní život. A stejně jako se rozdělil svět mediálního zpravodajství na dobu před Facebookem a po něm, také svět českého zdravotnictví, lékárenství a po­li­tiky můžeme dělit na dobu před a po Rathovi.

Mnohé jeho kroky měly z odborného hle­diska racionální základ a v řadě oblastí předběhl dobu. Některé mechanismy, které prosazoval v cenové politice léčiv, byly později v různých podobách převzaty. Jeho styl byl ovšem silně konfrontační a často vytvářel více politického odporu, než kolik přinesl podpory pro samotné reformy. Významným způsobem negativně proměnil politickou kulturu v zemi.

Svým vystupováním dokázal na malou chvíli nejprve lékárenskou obec spojit do jednoho šiku a později z nich vyčlenit charakterově vlažné k rozvracení této jednoty. Dostalo se mu později zasloužené odplaty, ale rozkol, jehož je původcem, je patrný i po dvou dekádách.

Stanislav Havlíček