Ze života právníka v Komoře – díl osmdesátý druhý, ne každému voní

Některé měsíce uplynou, aniž by vzbudily pozornost. Do análů se ničím nezapíší a lidská duše plná tužeb po dobrodružstvích se nevděčně rozhlédne, čím by se vzrušila. Netuše, že právě klid je tím, co by měla zahrnout svou vděčností. Místo toho lačně hledí vpřed vstříc změnám, novinkám, tragédiím a překvapením. Aby pak mohla zpětně vzpomínat na milníky, které měnily hru. Červen 2026 takovým milníkem, zatím spíš jen milníčkem, byl. Zjevila se očekávaná novela zákona o ochraně veřejného zdraví. Zalila nás vlna vzrušení. Ani ne tak proto, že bychom se konečně dočkali zahrnutí farmaceuta mezi zdravotníky, kteří mohou bez zvláštního kurzu s dětmi do táborové ošetřovny desinfikovat rány a rozdávat černé uhlí. Toho se asi dočkáme taky, ale díky jiné novele, která už v legislativním procesu brázdí datové sítě Úřadu vlády. Zdrojem naší dnešní excitace je očkování.

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Ne ledajaké očkování, ale očkování v lékárnách. Je to tady. Ministerstvo to sepsalo do pár paragrafů a nosičem se stal už zmíněný zákon o ochraně veřejného zdraví. O to při očkování jde, takže to dává smysl. Farmaceuti se budou zase o trochu více moci postarat o veřejné zdraví. Od toho je jen kousek k veřejnému blahu. Které pociťujeme, protože o očkování v lékárnách stojíme mnoho let. I strýček Honza (v Trumplandu mají Sama, u nás Honzu) už pochopil, že proočkovanost se nezvýší, pokud se něco neudělá. Něco, co pacientům očkování zpřístupní více než dnes. Lékárny jsou ideální. Jsou hezké, voňavé, je jich hodně, lze do nich vstoupit bez klepání, absentují čekárny, v nichž se často zpytuje svědomí, jestli pana doktora neobtěžuji, a jsou plné zdravotníků, kteří se chovají příjemně. A hlavně, zvládnou bezpečně aplikovat očkovací látku.

Nepůjde o všechna očkování. Zejména ne o ta pravidelná, zvláštní nebo mimořádná. Půjde o ta, o která pacient požádá. Ne dětem, jen starším 18 let. Ne jen tak, ale až po absolvování kurzu a v náležitě vybavené lékárně. Musí se ještě doladit řada podrobností včetně toho, jak se to bude platit. V každém případě můžete vážně přemýšlet nad tím, jestli se do očkování ve své lékárně budete chtít pustit a jestli k tomu budete ochotni a schopni splnit podmínky. Očkování v lékárnách je naše šance, jak ukázat, že farmaceuti umí nabídnout více než jen výdej léčivých přípravků a že zejména v prevenci je systém může využít daleko víc než dosud. Tak jen musíme ukázat, že to, po čem jsme dlouho volali, opravdu chceme.

Ne každému tahle novela voní. Nerad v těchto svých článcích cituji, ale následující slova nechci parafrázovat. Jejich síla tkví v tom, jaká jsou, není třeba používat jiná. Seznamte se s některými pasážemi z připomínek České lékařské komory k návrhu očkovací novely: „ČLK se kriticky staví k rozšiřování kompetencí k aplikaci očkování (např. proti chřipce) na nelékařské zdravotnické pracovníky v prostředí lékáren. Domníváme se, že takový krok nepovede k významnému zvýšení proočkovanosti. ­Dostupnost očkování v České republice je již nyní dobrá –⁠ zejména v ordinacích praktických lékařů a ve specializovaných očkovacích centrech –⁠ a většina pacientů preferuje očkování v rámci kontinuální péče u svého lékaře (průzkum SVL ČLS JEP).

…

Vědecká rada ČLK nesouhlasí se snahami lékárenských řetězců zavádět očkování či invazivní POCT testy s odebíráním krve v lékárnách, které jsou veřejnosti prezentovány jako „prevence“. Indikace očkování je, i vzhledem k nutné širší odborné úvaze, nutné znalosti dalších souvislostí zdravotní situace konkrétního pacienta a načasování i možným vážným komplikacím, vždy lékařským rozhodnutím. Lékárníci, byť zdravotničtí odborníci ve svém oboru, k takové činnosti nemají dostatečné personální, technické ani kvalifikační předpoklady. … V případě vyšetření prováděných v lékárnách z vlastního zájmu pacienta VR ČLK trvá na tom, že nesmí být tato vyšetření nijak hrazena z veřejného zdravotního pojištění.“

Novela se snaží napravit i to, co pan ministr Válek na poslední chvíli, pravděpodobně nevědomky pokazil v definici farmaceutické péče v zákoně o zdravotních službách. Vrací se do ní oprávnění farmaceutů k poskytování dalších služeb v oblasti prevence, včasného rozpoznávání onemocnění a podpory zdraví. To jsme tam už měli a jen to chceme zpátky. Ne však Česká lékařská komora:

„Česká lékařská komora trvá na zachování dosavadního znění tohoto ustanovení, které vymezuje rozsah služeb farmaceuta, a to včetně poradenství. Předmětné ustanovení plně koresponduje s postavením farmaceutů v systému zdravotnictví a na­vrho­vané znění nepřináší žádnou přidanou hodnotu, naopak může vést k nežádoucímu stanovení onemocnění, když tato činnost spadá výhradně do kompetence lékařů, nikoliv farmaceutů a po­vede k nepřehlednosti zdravotnického systému pro pacienty, kteří dlouhodobě chápou rozdělení jednotlivých kompetencí v rámci zdravotnictví, tj. činnost lékaře je diametrálně odlišná od činnosti farmaceuta a žádným způsobem se nepřekrývají. Pokud by měla být rozšiřována kompetence farmaceutů směrem k výkonu činností spadajících výhradně do kompetence lékaře, je potřeba v rámci vyváženosti, a tedy i zvýšení dostupnosti léčivých přípravků rozšířit kompetence lékařů v rozsahu kompetence farmaceutů, například možností lékaře disponovat léčivými přípravky pro výdej a taktéž možností provozovat příruční lékárnu v rozsahu příslušné odbornosti apod.“

Komentáře netřeba, každý si svůj názor utvoříte sami.
Pozitivní je, že ty řádky zdaleka neprezentují názor všech lékařů.
Většina z nich ví, že to, co pacientům poskytují, nemůže být farmaceuty nikdy odejmuto, jen doplněno. Není se tedy čeho bát.