Lékárnické zjevení na Lysé hoře

V minulém čísle jsme vám slíbili samostatný prostor věnovaný fotkám a postřehům z letošního výstupu na Lysou horu. Je to prazvláštní tradice, že se v rámci lékárnické konference Beskydský slet koná takovýto výšlap na jednu z nejvyšších hor země (za Protektorátu byla dokonce nejvyšším vrcholem). Ještě prazvláštnější je, že se tak děje ráno po společenském večeru. Byli v historii i tací, kteří nešli ani spát a vyrazili rovnou na proslulou 1 323 m vysokou vyhlídku. Každopádně to je vždy zážitek. Začátek května, ranní mlhy, opary nebo přímo sněhová vánice. Ticho, lesy, studánky…

A kdy jindy na podobné zážitky zavzpomínat než v prázd­nino­vém dvojčísle. Potěšte se obrázky, vzpomínkami několika účastníků a třeba i inspirujte pro podobnou aktivitu jindy a jinde.

Zdeněk Pokorný



Básnit moc neumím… ale na počátky výstupů na Lysou o sletu pamatuji. Napadlo nás to na prvním sletu, který se konal pod Lysou horou na Bezruči v roce 2004. První ročníky byly v Trojanovicích, což na Lysou je daleko, posílám fotku sedmi statečných z toho prvního ročníku.

PharmDr. Pavel Grodza

Lysou horu mám spojenou se svým prvním výstupem někdy v devadesátých letech, déšť, mlha, nahoře sníh. Ačkoliv jsme byli fakticky u ní, tehdejší chatu na vrcholu jsme těžko hledali. To ještě nebyl výstup v rámci Beskydského sletu. Od té doby ani nevím, kolikrát jsem díky Beskydskému sletu na Lysé hoře byl. Úplně vždycky to nebylo.

A letošní cesta? Vypadalo to, že asi nepůjdeme. Předpověď počasí –⁠ meteorologové varují, že nejhůře bude v Beskydech. A mají pravdu. Přesto se domlouváme, že nás počasí neodradí.

Ráno jen drobně prší. Takže vyrážím –⁠ poněkud později,
sám, vycházím z trochu jiného místa než hlavní skupinka.
Doufám, že ostatní se na vrcholu trochu zdrží a zastihnu je.

Klid, mlha, samota, ticho. Za celý výstup potkávám několik samotářů. Fakticky nic není vidět. Má to výhodu –⁠ člověka ­nestresuje stoupání, protože kopec před sebou nevidí.
Výhledy jsou prostě „úžasné“.

A konečně vrchol. Sháním se po ostatních. V rozlehlé restauraci sedí jediný člověk. V Bezručově chatě je jich pár… Takže hurá k obelisku, třeba budou tam. Jsem tam sám. V místech, kde jsou za pěkného počasí davy lidí. Foto. Zpátky do chaty. A najednou přicházejí ostatní! Fakticky jsem byl tedy první.

A nazpátek dolů –⁠ to už není mrholení, to už je regulérní déšť. A mlha náležitě houstne. Ale to nám vůbec nevadí.
Prostě to k Lysé hoře naopak patří.

A jen můžeme doufat, že příště opět bude tak „pěkně“.

Mgr. Jiří Kotlář

Jedinečná atmosféra bez davů. Absolutní klid. Samota.
Syrová příroda. Čistý a čerstvý vzduch, svěží vůně lesa.
Krásné scenérie jako mlha, pára stoupající ze stromů, kapky na listech. Trénink vůle a vytrvalosti, otužení organismu, ­vystoupení ze své komfortní zóny, které tě vždy posílí.
Tuhle magii zažiješ jen v dešti…

PharmDr. Lucie Jindřichová

Kráčeje na Lysou horu jsem poslouchal Standovo vyprávění z jeho výletů a opakoval si, že dokud můžeme mluvit, jdeme pod své možnosti. Cestou zpět už jsme šli na svých možnostech možná i proto, že se rozpršelo, a tak se mi v hlavě honilo, že by se mi v hlavě nemuselo nic honit. A párkrát jsem se tohoto zenového cíle téměř i dotkl.

PharmDr. Přemek Císař

Do Sepetné jsem měla přijet se svým manželem Jirkou, po delší době to měla být naše společná lékárenská akce. Během týdne mi Jirka oznámil, že se necítí dobře a do Sepetné nepojede, skolila ho viróza. Začala jsem se na Moravu tedy připravovat sama. Předpověď počasí nebyla nic moc, ale nenechala jsem se odradit. Nabalila jsem voděodolnou bundu, která nakonec nebyla vůbec voděodolná J, pořádné turistické boty s membránou, které jsou asi jen do rosy. Dále turistické kalhoty značky Lidl a čepici, ve které se chodím otužovat do Metuje. Čepice se hodila, rukavice jsem zavrhla, v 5 stupních přeci nebudou potřeba. Těšila jsem se na přednášky, přednášející a známé tváře. Třešničkou na dortu pro mne měl být výstup na Lysou horu. Mám moc ráda procházky v přírodě a po loňském nepříjemném úrazu mne deštivé počasí neodradí a s radostí si užívám každý pohyb a pobyt v přírodě. Říkala jsem si, že otužilci Lysou horu běžně přeci zvládají v tričku (nebo i bez) a v kraťasech. A jak se říká, není špatné počasí, je jen špatné oblečení.

Sobotní workshopy, přednášky i setkání byly pro mne ­obohacující.

Samotný výstup na Lysou byl v neděli trošku pro otužilce, kteří umí rozšířit svou komfortní zónu, a to mne baví. S Hankou Š. jsme se ještě večer domluvily, že budeme apelovat na společný odchod v 9.00 hod. V tu dobu tedy ze Sepetné vyšlo 7 statečných lékárníků a lékárnic. Jirka Kotlář šel samostatně ze Sluníčka. Ze začátku byl jen takový mírný jarní deštík, cesta příjemná, žádného medvěda jsme nepotkali. Velkým zážitkem pro nás bylo setkání se Salamandrou salamandrou, česky mlok skvrnitý. Teplý jarní deštík ho vylákal z úkrytu.

Vrchol Lysé hory jsme dobyli a za odměnu chvíli poseděli v teple turistické chaty. Nikomu se moc nechtělo zpět ven do deště, v restauraci bylo příjemně a veselo, ale bylo nutné pro dokumentaci vyfotit vrcholové foto účastníků letošního výstupu a vrcholové selfíčko poslat s pozdravem manželovi.
Cestou zpět se rozpršelo, výhledy byly v mlze. Dolů k hotelu jsme došli naprosto promočení a Standova slova „cítím se jako mokrý hadr“ přesně vystihovala naši situaci.

Po srdečném loučení následovala cesta domů, celou dobu svítilo slunce a bylo nádherně.

PharmDr. Lenka Gregorová