Okénko do porady předsedů a předsedkyň

Napsat reportáž z porady předsedů je pro novináře mnohem těžší než vyrazit do válečného konfliktu nebo se zúčastnit jednání s premiérem ve Strakově akademii. Fakt peklíčko. Co psát o tom, že lidé sedí a poslouchají nebo stojí a mluví nebo stojí, chodí a fotí (já), případně utečou do předsálí na kávu a hrozenko (postupně všichni)? Ale evidentně je třeba cosi takového podstoupit, protože člověk, to je i hlava, která potřebuje být krmena nejen ovocem, ale také informacemi.

Letos se kvůli úsporám koná jen jedna porada předsedů a předsedkyň okresních sdružení (lékárníků), ti lékárníci se už nesmí psát, protože je třeba ctít řády. Ale aspoň někdy je dobré zmínit, kdo se v okresních sdružení sdružuje a zdůraznit, že nejde o okresní sdružení deratizátorů nebo numismatiků.

Takže si pojďme takovou poradu lékárníků a farmaceutů popsat. Pořád předpokládám, že 99 % farmaceutů na ní nikdy nebyla. Koná se poslední léta ve 4hvězdičkovém hotelu Occidental poblíž komorového sídla Rozárky. Přijdete do tohoto reprezentativního průsečíku světových ras a kultur a spolehlivé značení vás dovede do sálu, tedy nejprve předsálí. Tam si vás prověří usměvavé pracovnice komorového sekretariátu, například Libuška, Romana, Marie, Nikola nebo Hanka. Dostanete na krk zelenou pentli, na jejímž konci nevisí dudlík, ale cedulka se jménem. Jsem na toto potvrzení oprávněnosti mé přítomnosti vždy patřičně hrdý, protože v tu chvíli je jedno, kdo z nás je členem Komory nebo jen zaměstnancem, všichni s visačkou jsme si tak nějak blíž.

Do zahájení je to ve foyer i v sále jako v mraveništi, do kterého spadla housenka, a neustále se zahušťuje. Intenzita kontaktů se zvyšuje, lékárníci se zdraví s farmaceuty a naopak. I šéfredaktor se zdraví s účastníky, zdá se, že ho někteří vidí i rádi. K debatě pro příští ročníky porad bych dal nějaký gong, který by účastníky odehnal od chlebíčků a sdělil: Už je čas, milí předsedové a předsedkyně! Na jarní Jihlavě s úspěchem používají znělku z Příběhů včelích medvídků a je to velmi účinné.

Několikery dveře do sálu se nakonec uzavřou, všichni sedí a porada jest zahájena. Tradičně všechny vítá a celé setkání moderuje mluvčí Komory Veronika Orendášová. Předává slovo prezidentovi a já pořizuji první fotografie. Tyto procedurální body už pro příště vynechám, ale jde o to, abyste nasáli tu pravou atmosféru.

Aleš Krebs podrobně představuje poslední aktivity vedení Komory, stav projektů, komorovou přítomnost na jednáních na ministerstvu, ve sněmovně i jinde. Je toho tolik, že se člověk až diví, kde bere prezident ještě čas na zahradnické práce, o kterých píše v úvodníku tohoto čísla. Ještě s určitým rozechvěním popisuje aktuální stav dostavby na Rozárce, přes optimistický vývoj si ale nikdo do poslední chvíle ne­troufne bouchat šampaňské. Juchat můžeme až teď, kdy jde prázdninové dvojčíslo do tisku a dostavba komorového sídla má po úspěšné kolaudaci.

Už během úvodního prezidentova vystoupení byla snaha zahájit k některým tématům okamžitou diskuzi. Otázka stará jako všechny porady světa, diskutovat hned nebo až na konci? Většina usoudila, že bude lepší nechat diskuzi na konec, ale ne vždy se to dařilo dodržet. Nikdo z toho ale nedělal žádnou tragédii, porada předsedů proběhla v dělném duchu. Při hodnocení projektu Sledování lékových chyb vystřelil do vzduchu les rukou po otázce, která okresní sdružení se průzkumu zúčastnila. A teď si vlastně přesně nepamatuji, jestli Kristýna Pilátová vystoupila na tomto místě nebo později v diskuzi, ale každopádně připomněla, že sledování a vyhodnocování lékových chyb by se mělo kvantifikovat také do financí, kolik napravování preskripčních chyb lékařů stojí lékárníky, a s výslednou cifrou by se mělo mávat před ministrem, pojišťovnami, SÚKL, a zdůrazňovat, že už lékárníky nebaví dělat práci za někoho jiného a navíc zdarma.

Viceprezident Martin Kopecký se ve svém vystoupení zaměřil na ePoukaz a problémy spojené s jeho realizací v lékárně. Lékárníci si sice už zvykli na ledacos, ale úhradový chaos typu 1 terapie rovná se 1, 2… 5 injekcí a nehradí se injekce, ale terapie, která může vypadat pokaždé úplně jinak, to pořád nebere nejen selský rozum můj, ale i mnohých farmaceutů. Nad ePoukazem se vedla bouřlivější diskuze, po které jsem se domluvil s ma­gist­rou Pavlou Markovou z Bučovic na příspěvku do rubriky Tak to vidím já.

K mikrofonu se vrátil prezident Aleš Krebs a povzbudil účastníky informacemi o dohodovacím řízení. (Varování: v tomto textu je často použita ironie.) Dohodovací řízení s pistolí u hlavy se jménem Bonifikace jedinečných lékáren. Kéž by nějaký duch či jas osvítily mysl ministra a ten by následně nějakým efektním chvatem sebral pojišťovnám tuto nebezpečnou výhodu, která činí z dohodovacího řízení v segmentu lékárenství parodii na mafiánské filmy. Prezident pak podrobně prošel všechny důležité body aktuálních činností ČLnK, zmínil i bezvýsledná jednání s ČLS JEP a všechno směřovalo k hlavnímu bodu, který bylo třeba oznámit a prodiskutovat, a to, návrhu na zvýšení komorových příspěvků. Tomu jsme se věnovali podrobně v minulém čísle, předsedkyně a předsedové o tom už jistě diskutují ve svých okresních sdruženích a rozhodne podzimní sjezd delegátů.

Mluvčí ČLnK Veronika Orendášová pak rozprostřela před účastníky porady komunikační strategii Komory, hlavní téma­ta komunikace, jednotlivé počiny a zásahy do povědomí nefar­ma­ceutické veřejnosti. Nejviditelnějším úspěchem minulého období v tomto směru byla tisková konference o závažných preskripčních chybách. Ohlasy na ní byly mimořádné a vlastně toto téma pořád rezonuje a pomáhá farmaceutům v hájení vlastní užitečnosti. Vždy, když vidím svoji fotografii Filipa Škardy s pacientem kardiakem, který se nebál veřejně promluvit o tom, jak mu lékárník zásadně pomohl, vzpomenu si s úsměvem, jak jsem mu řekl: Co kdybyste si dal ruku na srdce? Život se skládá z malých radostí.

Následovala krátká občerstvovací přestávka, která byla ale mnohem důležitější, než se může zdát. Účastníci se potkávali, diskutovali spolu mimo protokol v nejrůznějších kroužcích, bylo možné i oslovit přítomné členy představenstva nebo doktora Maršíka. Fotograf samozřejmě zneužil každé příležitosti k zaznamenání atmosféry. Přestávky se vůbec podceňují.

Pak vystoupil s přehledem vzdělávacích akcí, plnění CV a plánech pro nejbližší budoucnost David Ovčaří. Tradičně solidní přehled toho, jak Komora naplňuje jednu ze svých základních funkcí, tedy starost o růst odborných kvalit svých členů. David Ovčaří taky informoval předsedkyně a předsedy, proč ČLnK odstoupila rozhodnutím představenstva na konci loňského roku z projektu SKF ČFS. Důvodů bylo víc, například finanční náročnost, snižující se zájem o kurzy a nemožnost ovlivnit obsah. David Ovčaří pak představil plán na vznik nových regionálních seminářů a ukázal výsledek průzkumu, ze kterého vyplývá, že většina farmaceutů je ochotná dát za takový seminář maximálně 500 Kč, což ve srovnání s cenami za semi­náře u dalších zdravotnických komor není mnoho. Byla taky oznámena existence komorové platební brány, o které jsme už informovali.

Poslední vystoupil s připravenou prezentací komorový právník Jaroslav Maršík. Položil si jako mnozí další otázku: K čemu vlastně máme Komoru? Připomněl historii snah o zavedení zásilkového výdeje a způsoby, jakými cestami tomu Česká lékárnická komora bránila. Byl to zápas, který mnozí neviděli nebo ne dost ostře, ale asi bych si mohl dovolit citovat sám sebe z editorialu minulého čísla: „Zadržování hloupých nápadů taky není zadarmo.“ Doktor Maršík se přes historické resumé dostal do současnosti a informoval, jak vypadají aktuální jednání s ministerstvem a SÚKL na téma Rx online i dalších legislativních změn. Varoval, že na ministerstvu zdravotnictví se horečně připravuje řada dalších úprav, z nichž některé můžeme během nejbližších měsíců očekávat v parlamentu. O podrobnostech vypukla spontánní diskuze, která se prolínala diskuzí na další témata až do konce letošní porady.

Otázka „K čemu nám je Komora?“ už padla. Položím si na závěr ještě otázku „K čemu nám jsou porady předsedů?“ Kupodivu nacházím společnou odpověď na obě otázky. Ta zní: Záleží na tom, jaká bude Komora. Záleží na tom, jak proběhne porada předsedů. Tento text je o poradě předsedů, tak rozvinu druhou odpověď. Tak jako lékárníci oprávněně požadují osobní setkání s pacientem u táry, tak stejně potřebné je se pravidelně setkávat ve větším lékárnickém ansámblu, farmaceuti sami mezi sebou, s představenstvem, s vysokou mírou otevřenosti a upřímnosti, s možností nejen prezentovat oficiální stanoviska ČLnK, ale i vznášet jakékoliv pochybnosti, stesky, kritiku, s tolerancí nebýt shazován či zesměšňován, s možností plácnout s prominutím jakoukoliv hloupost a pak se za ní třeba omluvit. Porady před­sedů, které by probíhaly jako tato poslední, mají podle mě obrovský význam. Sjezd na všechno nestačí. Navíc sjezdy se už většinou nekonají za až tak zavřenými dveřmi jako porady.

Ve chvíli, kdy posíláme toto číslo do tiskárny, je už část léta za námi. Nemyslete na porady, sjezdy, zásilkové výdeje ani na ministra. Jak už jsem napsal, přestávky se podceňují. Nepodceňujte léto ve schopnosti vypnout a odpočinout si. Užijte si jeho ještě velmi solidní zbytek.

Zdeněk Pokorný