Co určitě stojí za přečtení…

Topinková, E.: Farmakoterapie urgentní inkontinence u hyperaktivního měchýře u seniorů

Urologie pro praxi č. 4/2017

Podle epidemiologických studií trpí inkontinencí moči ve skupině nad 65 let 15–20 % populace. Prevalence s věkem neustále stoupá. Pro diagnózu hyperaktivního měchýře (OAB) existují tyto příznaky: urgentní nutkání na močení, kterému pacient musí ihned vyhovět, jinak dojde k nechtěnému úniku, vysoká frekvence močení ve dne (>8) a nykturie přerušující spánek. V ČR se OAB vyskytuje u 11 % osob nad 15 let věku.

Onemocnění negativně ovlivňuje kvalitu života, provází je časté uroinfekce s poruchami spánku, depresí, perineální dermatitidou, OAB zvyšuje i riziko pádů. Farmakoterapie se provádí pomocí celé řady antimuskarinik. U seniorů se musí přesně dbát ohled na některá úskalí: přidružené nemoci, současně užívaná léčiva, celkovou fyzickou zdatnost a kognitivní schopnosti (anticholinergika mohou svým centrálním účinkem akcelerovat progresi demence).

Antimuskarinika mají různou afinitu k pěti typům M-receptorů. Používají se: oxybutinin, tolterodin, trospium, darifenacin, fesoterodin a solifenacin. Ten má nejvyšší afinitu k receptorům M1, M2 a M3. Nejsou jednoznačné důkazy o superioritě některého antimuskarinika na vyléčení či zlepšení nemoci. Náplasťová forma oxybutininu má nižší výskyt sucha v ústech, ale vyšší výskyt kožních reakcí. Léčiva mají dostatečnou účinnost na snížení počtu mikcí, závažnost urgence, epizod urgentní inkontinence.

Druhou u OAB používanou skupinou léčiv jsou β-3 agonisté, konkrétně mirabegron. V hladké svalovině detruzoru převažují β-3 receptory a jejich stimulace vyvolává relaxaci hladkého svalu. Mirabegron se lépe snáší než antimuskarinika a má tím vyšší adherenci. Nejčastějším nežádoucím účinkem je hypertenze (7,3 % léčených). V roce 2017 byla vydána nová evropská doporučení k léčbě urgentní inkontinence seniorů. Důležité jsou i lékové interakce antimuskarinik (třezalka, grapefruitová šťáva, klaritromycin, verapamil, flukonazol, itrakonazol, paroxetin, terbinafin).

Sedláčková, L.: Alergie na beta-laktamová antibiotika dnes

Medicína pro praxi č. 4/2017

Alergie na penicilin a další beta-laktamy zaujímá první místo v žebříčku nejčastějších lékových alergií. Spolehlivost této diagnózy je však velmi nízká, jelikož vychází jen z anamnestických údajů, které většinou odpovídají jen nežádoucímu účinku antibiotik. Devět z deseti takto klasifikovaných pacientů je zbytečně léčeno antibiotiky druhé volby s nižší účinností, s více NÚL a vyšší cenou.

Odborná doporučení v současnosti upřesňují algoritmy alergologického vyšetření k potvrzení či vyloučení alergie. Přehodnocuje se i zkřížená alergie na peniciliny a cefalosporiny. Alergie není na beta-laktamový kruh, ale spíše na postranní řetězec molekuly ATB. Možnost alergie na cefalosporin při alergii na penicilin je nižší než 10 % u 1. generace a mnohem nižší u vyšších generací cefalosporinů. Naopak při alergii na cefalosporin je zkřížená alergie na PNC max. u 25 % pacientů. Na základě podobnosti postranních řetězců lze očekávat zkříženou reakci u: ampicilinu, cefalexinu, cefacloru, cefuroximu, cefotaximu, ceftraxonu, ceftazidinu a cefepimu.

Zlatým standardem diagnostiky alergie je provokační test, který nezávisle na mechanismu buď potvrdí příčinnou souvislost mezi ATB a klinickou reakcí, nebo toleranci ATB. Provádí se u rizikových pacientů na lůžku, u méně rizikových ambulantně.

Stránku připravil

PharmDr. Pavel GRODZA, panacea@iol.cz