Deník HOLKY Z LÉKÁRNY

Práci v lékárně nám všichni závidí, krom těch, kteří pravidelně čtou můj facebookový deník (www.facebook.com/holkazlekarny). Ostatní si myslí, že je to klidná, čistá práce, kde nás je jako much. Jedna se kope do zadku za stolem, kde si občas pípne nějakou krabičku, zbytek si válí šunky vzadu, nebo běhá po lékárně, a místo, aby obsluhovali, tak nosí nové a nové krabičky, které cpou do regálů.

Jednou byla fronta o dvou lidech, kolegyně vydávala, tři jsme předělávaly vystavení, doplňovaly zboží, a tak dále. Paní, která stála ve frontě druhá, prohlásila: „Achjo, zase jich tady je plno a jen jedna pracuje!“ Což vedlo k tomu, že jsme nechaly vystavení vystavením a šly jsme si dát kafe. Je jedno, kde nepracujeme, ne?

Druhá oblíbená hláška je od mého táty z práce. Pracuje jako truhlář a jeho šéf s oblibou říká: „Pánové, makejte, tady nejsme v lékárně.“ Máme ohromné štěstí, že v té lékárně můžeme být právě my, vyvolení. Ten klid, čistota, pohoda a vyrovnanost se dvojnásobí, možná i trojnásobí právě v čase Vánoc. Klienti přesně vědí, co chtějí koupit svým blízkým, vůbec nepotřebují poradit a hlavně nikam nespěchají. Tudíž si každou expedici můžeme vychutnat. Důležité také je, že na Vánoce nechodí skoro žádné zboží, lékárna není přeplněná vánočními balíčky, nemusíme nosit nic těžkého a v podstatě není možné se ani umazat o bedny, takže se ani nemusíme chodit převlékat. Vlastně se to téměř blíží k dokonalosti, asi takto:

Lékárnice: „Tím, že kupujete tyto tři produkty, dostanete zdarma sprchový gel.“ Pán: „Výborně, výborně. Já jdu pro tři malé krémy a vy mi nacpete takovou krávu, to nevidíte, že to nemám kam dát?“ Nebo:

Lékárnice: „A k této vánoční kloubní výživě máte zdarma koňský gel.“ Paní: „Aha, to nechci, to raději bez toho.“ Lékárnice: „Máte to za stejnou cenu, můžete to někomu dát.“ Paní: „Když my nikdo nemáme koně.“  

M.