CO URČITĚ STOJÍ ZA PŘEČTENÍ…

Goláň, L.: Migalastat v terapii Fabryho choroby

Interní medicína pro praxi č. 3/2017

Fabryho choroba je dědičné lysosomální onemocnění s multiorgánovým postižením. Patří mezi tzv. střádavá onemocnění. Nemocnému chybí enzym alfa-galaktosidáza (α-GAL A) a dochází k městnání globotriaosylceramidu. Jedinou dosavadní léčbou byla náhrada tohoto enzymu jeho intravenózní aplikací (dva přípravky –⁠ Fabrazym a Replagal).

Nyní se však objevuje nová možnost léčby, perorální podávání léčiva migalastat. Poprvé byl izolován jako produkt fermentace bakterie Streptomyces lydicus. Je derivátem D-galaktózy, v benzenovém jádře je jeden atom uhlíku nahrazen dusíkem (viz obrázek). Migalastat má větší distribuční objem než rekombinantní α-GAL A, a tím i lepší průnik do tkání. Pokud se užívá před jídlem, má biologickou dostupnost 75 %, dávkování je 123 mg ob den. Podává se pacientům nad 16 let věku, u mladších nebyl zkoušen. Přípravek Galafold^® firmy Amicus byl v ČR registrován a čeká na úhradu.

Spangenberg, H. Ch.: Léky navozená toxická onemocnění jater

Medicína po promoci č. 2/2017

Léky navozené poškození jater (Drug-induced Liver Injury –⁠ DILI) může vznikat dvěma mechanizmy:

1. Přímá nebo vnitřní toxicita závislá na dávce, je možné ji předvídat, např. paracetamol;
2. Idiosynkratická –⁠ nepředvídatelná a nezávislá na dávce, může být spojena s imunitní reakcí (horečka, exantém, lymfadenopatie).

V klinické praxi je nutno vycházet z předpokladu, že až 30 % akutních hepatopatií je zapříčiněno léčivy. Rizikové faktory vzniku polékové hepatopatie mohou být: negenetické: věk, pohlaví, dávka, léková interakce, metabolický profil, konzumace alkoholu, základní onemocnění jater; genetické: genové polymorfismy enzymů cytochromu P450, systému HLA a cytokinového systému. U HLA je to např. hepatotoxicita chlorpromazinu a tricyklik. Pacienti s léky navozeným poškozením jater mají i další příznaky přecitlivělosti: vyrážku, horečku a eozinofilii.

Diagnózu poškození jater lze stanovit jen vylučovací metodou, dělí se pak na hepatotoxický, cholestatický a smíšený způsob poškození. Z terapeutických možností je na počátku nutné vždy vysadit všechny toxické noxy. Jen některá léčiva mají specifická antidota: N-acetylcystein u paracetamolu a L-karnitin u valproátu. Ve studiích se objevuje i podávání glukokotikoidů a kyseliny ursodesoxycholové. Nejčastější skupiny léčiv uváděné v souvislosti s hepatotoxicitou jsou antibiotika (amoxycilin klavulanát, erytromycin, flukloxacilin, kotrimoxazol), analgetika (paracetamol) a NSAID (diklofenak).

Na odkazu: www.livertox.nih.gov je možné najít soubor potenciálně hepatotoxických léčiv.

Stránku připravil

PharmDr. Pavel GRODZA,

panacea@iol.cz