Lokální řešení globálních trendů

Prodlužování průměrného věku dožití je logicky spojené s touhou zůstat zdravý a aktivní co nejdéle. „Nezištným“ pomocníkem je dobrá genetická výbava a v režii každého jednotlivce pak rozumný životní styl a péče o vlastní zdravotní kondici. Od nás zdravotníků se navíc očekává pomoc v podobě racionálního využití moderních screeningových a léčebných metod. Jejich přínos je ale podmíněn kvalitou naší práce, zejména správnými postupy při shromažďování, sdílení a využití zdravotních dat. Na všech úrovních a za podmínky zachování individuálního přístupu ke každému jedinci.

Celospolečenské trendy představují ohromný potenciál pro rozšíření odborných aktivit lékárenské péče. Oproti medicínským oborům jsme však jaksi zdrženliví a průvodním rysem našeho oboru je jeho územně odlišná podoba a dynamika zaváděných změn. Veřejné lékárenství tak bohužel v současné době nenabízí společnosti maximum možného, což je předmětem oprávněné kritiky ve vlastních řadách. Naše odborné vědomosti nejsou plně zužitkovány ve prospěch našich pacientů, přičemž na straně druhé jsme drceni a nuceni se vyrovnávat s nedostatkem léků, s neopodstatněným nárůstem administrativy a s až „šikanózními“ kontrolami státních úředníků.

Profesní ambice lékárníků, a to napříč celou Evropou, jsou oproti stávající podobě lékárenské péče mnohem vyšší. Limitujícím faktorem pro jejich naplnění je ale samotné uspořádání národních systémů zdravotnictví a jejich návaznost na oblast sociální. Viděno zjednodušenou optikou je do určité míry rozvoj našeho oboru závislý také na dostupnosti a úrovni lékařské péče. Pokud je lékař snadno a každému bez omezení dostupný a finanční spoluúčast pacientů v ordinaci nicotná, pak je očekávání veřejnosti ohledně lékárenských služeb spíše podprahové. Neřízené a bezbřehé čerpání zdravotní péče je však dlouhodobě personálně a finančně neudržitelné. To si vlády řady nejvyspělejších zemí již uvědomily, a proto přenáší část odpovědnosti nejen na občany, ale potřebné kompetence spolu se změnou principu odměňování na další kategorie zdravotnických pracovníků včetně lékárníků. Často ale plíživěji a skrytější formou vzhledem k „permanentně“ probíhajícím volbám a s vědomím senzitivity pro jakékoli změny u všeho, co se týká lidského zdraví a nemoci.

Česká lékárnická komora je řádným členem Svazu lékárníků Evropské unie (PGEU) a společně se zahraničními kolegy jsme zahájili přípravu uceleného mate­riálu, který zatím pracovně nazýváme „Farmacie 2030 –⁠ vize pro veřejné lékárny v Evropě“. Hlavním mottem je vize úlohy lékárníků v optimalizaci zdravotních výsledků jednotlivých pacientů. V několika kapitolách bude věnována pozornost především tématu zajištění přístupu k lékům a jejich bezpečnému užívání, opatřením zkvalitňujícím individuální farmakoterapii, kritériím zlepšujícím zdravotní stav populace a oblasti přínosu lékárníků pro efektivitu a kvalitu zdravotního systému jako celku. V rámci evropské asociace se snažíme monitorovat skutečný stav a očekávaný rozvoj veřejného lékárenství v jednotlivých zemích, hledat inspirace a porozumět souvislostem, kterými se skutečně dá vysvětlit rozdílná úroveň lékárenské péče v jednotlivých členských zemích Evropské unie. Nemůžeme si dovolit zkratkovitá sdělení, ve kterých je neznalost, či nepochopení doháněno siláckými výroky a manipulativním srovnáváním.

Témat, kterým se na půdě naší profesní komory věnujeme, je ohromné množství. Budeme proto velmi rádi, pokud se do komorových aktivit zapojí i její další členové, a to bez ohledu na to, u koho a jakou pracovní pozici zastávají. Jde o naši společnou budoucnost, pro kterou musíme přesvědčit nejen domácí, ale i evropské instituce o jedinečném postavení lékárníků ve zdravotním systému. Jde o budoucnost naší profese, která musí zůstat v našich rukou. Postoupit ji marketingovým inženýrům, nebo komukoli jinému, by bylo velmi krátkozraké.