Nové nebo méně známé léčivé rostliny

Petasites hybridus (L.) G.Gaertn., B.Mey. et Scherb. – devětsil lékařský, (Asteraceae - hvězdnicovité)

Vytrvalá bylina s výběžkatým oddenkem a přízemní růžicí velkých listů. Vyskytuje se na vlhkých stanovištích, kvete brzy na jaře. Je rozšířena v mírném pásmu Evropy, introdukována do USA a Kanady. Příbuzné druhy rostou v Severní Americe, severní Africe a Asii včetně Japonska.

Synonyma: Tussilago hybrida L., Petasites vulgaris Desf.

Obecný název: Butterbur (angl.), Pestwurz (něm.), Petasile (franc.).

Sbíraná část: folium, radix (rhizoma).

Droga: Petasitidis folium, P. radix.

Obsahové látky: v celé rostlině seskviterpenoidní estery s převahou petasinu (1 %), dále isopetasin a jejich sirné deriváty S-petasin, S-isopetasin. Pyrrolizidinové alkaloidy senkirkin, senecionin, senecifylin a senecionin-N-oxid, flavonoidy, třísloviny, fruktosan inulin, hořčiny, třísloviny, sliz, silice, kyselina angeliková, cholin a minerální látky.

Účinky a použití: v tradiční medicíně má značně široké indikace, vnitřně je aplikován list i oddenek ve formě nálevu nebo macerátu v lihu jako diuretikum, anthelmintikum, dále při různých infekcích, nachlazení, chřipce, horečce, dráždivém kašli, ­revmatizmu a alergiích, včetně senné rýmy a astmatu. Obdobně se zevně užívá i oddenek macerovaný ve vinném octě nebo pro vnitřní užití ve víně. Při otocích kloubů velmi dobře působí také obklad z čerstvě lisované šťávy z listů nebo oddenků, ale i v několika vrstvách přiložené listy. V listech se dříve uchovávalo máslo (proto Butterbur); byl aplikován proti moru (Pestwurz – morový kořen).

Odborné studie byly zaměřeny na účinky při zánětech, migréně, alergiích a toxicitu nenasycených pyrrolizidinových alkaloidů. Za hlavní účinné látky jsou považovány seskviterpenoidy petasin a isopetasin, které omezují syntézu prozánětlivých ikosanoidů leukotrienů, inhibicí aktivity cyklooxygenáz COX-1 a COX-2 a uvolňují spasmy hladké svaloviny (včetně cév), vyvolané histaminem. Kombinace spasmolytických a protizánětlivých účinků extraktů je výhodná při řešení onemocnění močových cest, včetně nefrolitiázy, spazmech GIT, poruchách menstruace, migrenózních bolestech, astmatu a černém kašli. Studie se standardizovanými extrakty prokázaly srovnatelné výsledky s léčivy užívanými k prevenci migrenózních záchvatů, tj. antagonisty kalcia, antagonisty serotoninu a β-blokátory. Byl zaznamenán 60% pokles četnosti záchvatů. U nemocí horních cest dýchacích byl zjištěn nárůst objemu vydechovaného vzduchu, větší než při léčbě kortikoidy. Na výsledném účinku se významně podílí petasin, který omezuje aktivitu lymfocytů, neutrofilů a eosinofilů a snižuje hladiny cytokinů (interleukin, TNF-α a inter­feron [IFN-γ]) v bronchoalveolární tekutině. Extrakty omezují záněty a spasmy v GIT včetně zánětů způsobených nesteroidními antiflogistiky, pravděpodobně inhibicí syntézy leukotrienů, aktivity lipoxygenázy a snížením intracelulární koncentrace vápenatých kationtů. Studie kontrolované placebem prokázaly účinnost extraktů i v případě sezónní alergické rýmy, 4x denně 8 mg ­petasinu odpovídalo účinku 10 mg cetirizinu. Při zkoumání možné hepatotoxicity petasinu došlo u potkanů teprve po 200násobném překročení dávky ke zvýšení hodnot transamináz a bilirubinu, ale po vysazení se hodnoty vrátily k normálu. Pyrrolizidinové alkaloidy s nenasycenými cykly vykazují hepatotoxickou, mutagenní a kancerogenní aktivitu. Proto jsou z komerčních přípravků odstraňovány. Homeopatické indikace zahrnují shodné oblasti jako alopatie. Matečná tinktura se obvykle připravuje extrakcí 80% ethanolem a potencuje se na D3 30% ethanolem, s dávkováním 3x10 kapek denně.

Dávkování: extrakt bez pyrrolizidinových alkaloidů, standardizovaný na 8 mg petasinu v dávce. Při migréně 2x denně s jídlem, při sezónní alergické rýmě 4x denně s jídlem. Nativní drogy podávat vnitřně pouze krátkodobě.

Nežádoucí účinky a kontraindikace: pro nedostatek informací neužívat během těhotenství (hepatotoxicita, potencionální teratogenita) a laktace, nepodávat malým dětem, při jaterních onemocněních a při alergii na rostliny z čeledi Asteraceae.

Interakce: nejsou známy.

Hlavní zdroje: AISLP, botanika. Wendys, Chemical Book, Dostál, J.: Nová květena ČSSR, Academia, Praha 1989, Drugs.com, European Medicines Agency, Google Scholar, Hagers Handbuch der Drogen und Arzneistoffe, Jellin, J. M. et al.: Natural medicines comprehensive database, vyd. 4, Stockton 2002, Liber Herbarum Minor,  Medline, Plants for a future, PubChem Compound, Toxnet.

PharmDr. Miloš POTUŽÁK

Obrázek: Wikipedia,

vzorce: autor