CO URČITĚ STOJÍ ZA PŘEČTENÍ...

Marques, E. a kol.: Alopecie –⁠ přehled, příčiny a současné možnos? léčby

 Dermatologie pro praxi č. 3/2020

Alopecie (Al) je onemocnění heterogenní etiologie definované jako stav sníženého množství vlasů a ochlupení v místech, kde se běžně vyskytují. Alopecie se rozdělují na dvě hlavní kategorie –⁠ jizvící (se znatelnou destrukcí kůže) a nejizvící (bez poškození kůže). Nejizvící se dále dělí na čtyři typy: poruchy folikulů (selhání tvorby, poruchy cyklu folikulů), poruchy vlasového stvolu (jeho cyklu –⁠ alopecia areata, syfilis, zlomení a ostatní), poškození vlasů (např. tinea capitis) a androgenní alopecie. Léčebné možnosti Al jsou velmi omezené, u některých typů terapie neexistuje (např. po chemoterapii), u poruch cyklu se omezeně používá lokální minoxidil či aminexil, u Al. areata lokálně i celkově kortikoidy, cyklosporin, fototerapie, kryoterapie, sníh oxidu uhličitého, difencypron, klinicky se zkouší biologika (secukinumab, tralokinumab). Androgenní Al se léčí u mužů (5 %) i u žen (2 %) lokálním minoxidilem, u žen i lokálním estrogenem (Alpicort F), u mužů aminexilem (kosmetika Loreal, Vichy), u mužů do 30 let se může podat celkově finasterid, klinicky se zkouší i u žen. Jizvící Al se dále dělí na primární, sekundární a vrozenou a dále i dle typu infiltrátu na lymfocytární, neutrofilní a smíšenou. Lymfocytární se léčí lokálními kortikoidy 4. třídy, 1% takrolimem 2x denně, systémově se používá hydroxychlorochin a kortikoidy, při neúspěchu i celkově retinoidy, dapson, metotrexát. Neutrofilní Al (Folliculitis decalvans) se léčí topickými antibiotiky (mupirocin, kys.fusidová, erytromycin, klindamycin), následně pak kortikoidy, podávají se i celková ATB –⁠ rifampicin s klindamycinem 10 týdnů. Disekující folikulitida (prasklá s abscesy) se musí léčit systémově retinoidy a antibiotiky, přednostně tetracyklinem. Jsou popsány i zkušenosti s biologiky (adalimumab a infliximab), používá se i laser.

Rozsívalová, P. a kol.: Metamizol v léčbě bolesti u pediatrické populace

Pediatrie pro praxi č. 5/2020

Metamizol je v klinické praxi používán již téměř 100 let (poprvé roku 1922 v Německu). Kvůli možnému výskytu agranulocytózy není v některých zemích používán (USA, Kanada, Japonsko, Velká Británie). Patří mezi neopioidní analgetika I. stupně žebříčku WHO. Je tedy indikován k léčbě mírné až středně silné bolesti různé etiologie. Často se používá ve fixní kombinaci se spasmolytiky jako spasmoanalgetikum (Algifen, Baralgin, Analgin). Interakce s potravou nebyla popsána a ani lékové interakce nejsou příliš významné až na výjimky (metotrexát, bupropion). Agranulocytóza po metamizolu byla poprvé popsána v roce 1936, v roce 1963 byl metamizol stažen z kanadského a r. 1977 z amerického trhu. V těhotenství se nedoporučuje. Pokud není jiná možnost léčby, lze s opatrnosti podat v prvních šesti měsících gravidity, při kojení je kontraindikován. Tabletová forma se podává až od 15 let, tekutá léková forma umožnila podávání metamizolu i u dětí. Již dříve se podával i. v., dnes jsou k dispozici i perorální kapky. Ve FN Hradec Králové se začaly používat na dětské chirurgii od února 2020 v dávce 1 kapka na 2 kg tělesné hmotnosti (12.5 mg/kg). Doprovodná kazuistika ukazuje výhodné krátkodobé použití metamizolu po repozici zlomeniny předloktí šestiletého chlapce. Před repozicí dostal tramadol a po operaci metamizol kapky 15 kapek (14 mg/kg). Tekutý perorální metamizol lze podávat všem věkovým kategoriím, i kojencům mladším tří měsíců. Důležité je monitorovat možné nežádoucí účinky především na krvetvorbu.

Stránku připravil: PharmDr. Pavel GRODZA, panacea@iol.cz