Lékárny s Davidovou hvězdou

Souhrn

Knihy o dějinách farmacie nepatří na knihkupeckých pultech mezi bestselery. O to víc potěší velmi pečlivě připravená odborná studie, kterou nedávno ­vyd­alo nakladatelství Academia.

Lékárny s Davidovou hvězdou v čase šoa vyšly v již zavedené edici „1938–1953“ a jejich autorem je lékárník a externí vědecký pracovník Katedry sociální a klinické farmacie na hradecké farmaceutické fakultě PharmDr. Tomáš Arndt, Ph.D. Téměř na pěti stech stranách textu čeká čtenáře nejen množství kapitol, statisticky vycizelovaných tabulek, poznámkového aparátu, fotografií, ale samozřejmě řada dramatických příběhů židovských lékárníků. Nicméně kniha začíná ze široka, věnuje se podrobně a v širokých souvislostech „židovské farmacii“ do roku 1918, za první Československé republiky i za tzv. Druhé republiky. Zajímavá je kapitola Židé ve farmaceutickém průmyslu (Interpharma, Norgine nebo ing. Robert Heisler). Doktor Arndt asi správně předpokládá nepříliš rozšířenou znalost obecných poměrů té doby a zejména obecných protižidovských opatření v jednotlivých etapách vývoje Protektorátu, Podkarpatské Rusi i na Slovensku, proto se jim podrobně věnuje. Také proměny farmaceutického studia v těchto obdobích jsou důkladně popsány s mnohými překvapujícími zjištěními. (Například, že židovští studenti farmacie ze Slovenska a Podkarpatské Rusi dávali ve 30. letech přednost pražské Německé univerzitě před Karlovou univerzitou, kde v tu dobu už sílily antisemitské nálady.)

Na velkém prostoru a konkrétních příbě­zích popisuje autor tzv. arizaci lékáren a srovnává tyto loupežné akty na území bývalé ČR se situací v Německu a Rakousku.

Nelze zde otisknout celý obsah, tematický rozsah knihy je ale obdivuhodný. Čtenář si jistě brzy všimne velké pozornosti, věnované židovským farmaceutům ze Slovenska a Podkarpatské Rusi.

Pokud jsem dobře četl, z tabulek i textů vyplývá, že větší zastoupení židovských lékárníků bylo právě v této oblasti a ­lo­gicky se tedy mezi nimi nacházelo i více obětí. Lékárníci a lékárnice „s Davidovou hvězdou“ se účastnili válečné vřavy na všech frontách a mnozí prokázali nesmírné hrdinství. (PhMr. Arnošt Friedmann, PhMr. Helena Ackermannová a další.) Krátké Post bellum je pak věnováno období poválečnému, kdy část židovských farmaceutů opustila zemi a část zde zůstala věrna lékárnické profesi, přestože jejich vrácené lékárny byly posléze znárodněny, případně úplně zanikly.

Z historických zemí Čechy, Morava a Slezsko postihlo šoa 163 farmaceutů a jen 34 jich přežilo (konkrétních čísel je i v této části mnohem víc, ale prostor recenze je omezený). Osud židovských lékárníků se týkal i PhMr. Leo Herze, otce filmového režiséra Juraje Herze.

„Táta říkal, že lékárna má působit trochu tajemně a trochu alchymisticky,“ vzpomínal později Juraj na rodinnou lékárnu. „Věřil v placebo, v moc pacientovy sugesce a tvrdil, že z padesáti procent už léčí to, co zákazník zažívá při výrobě léků…“ (Magistr Leo Herz totiž měl ve zvyku zvát své zákazníky do zadní laboratoře, aby byli svědky přípravy svých léků.)

Kniha Lékárny s Davidovou hvězdou v čase šoa určitě vyplňuje mezeru v historii lékárnictví a neměla by chybět v knihovničce každého, kdo nepovažuje farmacii za čirý byznys nebo obyčejné zaměstnání. Stejně tak bude jistě patřit k základním informačním zdrojům studentů farmacie.

Možná by stálo za úvahu připravit podobně důkladnou a kvalitní publikaci také o osudech lékárníků v poválečném období, zejména pak po roce 1950.

Zdeněk Pokorný