Nemocniční lékárny spolupracují

Souhrn

Magistra Hana Šnajdrová byla zvolena už do čtvrtého (­možná prý pátého, sama přesně neví) představenstva. Zdá se, že musí mít pádný důvod, proč ve vrcholném orgánu České lékárnické komory být. Ale na začátku, jako často, stála náhoda. „Měla jsem pocit, že představenstvo nic nedělá, že všechna řešení jsou úplně jednoduchá. Taky jsem chtěla, aby lékárníci v Praze byli aktivnější. Tak jsem to jen zkusila. A po zvolení byla překvapená, že nic není jednoduché, a i když se vedení snaží, nemusí to hned přinášet výsledky.“

Každopádně vedoucí lékárnice v Thomayerově nemocnici je členkou ­představenstva od roku 2003 a má pořád pocit „že tomu můžu něco dát“.

O současném představenstvu si myslí, že je velmi kvalitní a pracovité. „Ti noví, co neměli zatím žádné zkušenosti, okamžitě naskočili takovým tempem, že se to dá jen obdivovat.“

Považuje se za nemocničního lékárníka, protože už 24 let pracuje v tomto typu lékárny. „Tím si ale nemyslím, že bych v představenstvu měla zastupovat jenom nemocniční lékárníky. Jen ty problémy veřejných lékáren tolik nevidím, znám je sice z diskuzí, ale je to jiný systém. Ne horší nebo lepší, ale jinačí. Obrovskou spoustu problémů ale máme stejných a já se snažím v rámci představenstva zaměřovat na to, co je společné pro všechny.“

Za velký problém považuje magistra Šnajdrová špatné ohodnocení lékárníků obecně, i u nich v nemocnici. „My fungujeme 24 hodin 7 dní v týdnu a potřebovali bychom, aby nás bylo víc. ­Abychom nedělali jen nákupy léků, výběrová řízení, nesháněli, co je kde nejlevnější, ale abychom se mohli víc soustředit na odbornou práci. A to se bez lepšího ohodnocení zvládá jen těžko.“

Krčská Thomayerova nemocnice si při nedávné pandemii prožila nezáviděníhodnou situaci. Pozitivní sestry, lékaři… „Určitě se nedá mluvit o koronaviru v minulém čase. Pořád tady je, pořád s ním jsou nějaké související práce. Bylo to hodně hektické, v rámci nemocnice i z hlediska zabezpečení ochrany zaměstnanců lékárny. Připravovali jsme dezinfekce pro pacienty, připravovali jsme transportní médium, o čemž byl i článek v časopise (Transportní a stabilizační médium pro viry, ČČL 4/2020, s. 36). Když jsme si ten postup ověřili, tak jsme informaci předali dalším nemocničním lékárnám. Takhle ale spolupracujeme běžně, když potřebujeme něco my od nich, tak zase oni nám pomůžou, poradí, abychom celou cestu nemuseli vždycky projít sami.“

Pár metrů od Thomayerovy nemocnice se nachází další výrazná česká nemocnice –⁠ IKEM. Není to v tomto případě spíš konkurence? „IKEM je pro nás jednoznačně největší konkurence, ale přesto spolupracujeme a to poměrně často. Měli jsme třeba rozbité sterilky a IKEM nám pomohl. Když potřebujeme nějaké léky, nebo naopak IKEM, tak si vypomáháme. Připravujeme pro ně cytostatika. Když se blíží expirace léků, tak si dáváme vzájemně vědět, a to nejen s IKEM, ale i s ostatními nemocničními lékárnami. Nevím, jestli je něco takového běžné mezi soukromými lékárnami, které nepatří jednomu provozovateli.“

Následkem pandemie krčské lékárně ubyli pacienti. Ze ­strachu nechtěli chodit do nemocnice, báli se chodit na vyšetření i k nám do lékárny. Vracejí se jen velmi pomalu. „Naší velkou výhodou je, že máme noční, víkendy a máme většinu sortimentu skladem. Takže pokud pacient potřebuje lék v sobotu a nepočká, tak lékáren, které by měly speciální léky skladem, moc není. Tím se k nám trochu vracejí, dostali například sms z nemocnice a zjistili, že u nich doma to v lékárně nemají, tak přišli zase k nám. Ale jde to pomalu.“

Magistra Šnajdrová podporuje návštěvní službu lékárníka, pře­devším u indikovaných pacientů, kteří to potřebují a nemohou si sami pro lék dojít. „Když se to bude posílat z eshopu, tak nakonec zůstanou v republice čtyři lékárny, které obslouží celou republiku. Pak se ale stane nějaká mimořádná událost a lidé v zemi zůstanou bez léků. Lékárny by měly být všude.“ Mgr. Hana Šnajdrová si myslí, že uvolnění receptových léků pro eshopy poškodí lékárny více, než se tak stalo v minulosti u volně prodejních léků. Lékárny začnou krachovat a pak v případě krize nebudou na místech, kde jsou potřeba, tedy fyzicky dostupné pacientům.

A jak by měl vypadat ideální lékárník?

„Je to různé, já to vidím u nás, máme 25 lékárníků, máme ­kolegy, kteří prostě nemají rádi pacienty a jsou například výborní na přípravu léků. Na druhou stranu zde pracují farmaceuti, kteří jsou komunikativní a obrovsky vstřícní k lidem. Tak najít ­ideálního pro všechny situace je těžké, spíš nemožné.“

Lékárna v Thomayerově nemocnici v pražské Krči je umístěna ve čtyřech různých pavilonech. Jedno místo je výdej pro ­veřejnost, čili potřebné parametry splňující běžná veřejná lékárna. ­Další oddělení jsou v pavilonu H, v přízemí oddělení hromadně vyráběných přípravků (pro nemocnici), v prvním patře příprava léků, v dalších podlažích potom oddělení sterilní přípravy léků, oddělení cytostatik. K nemocniční lékárně patří i zdravotnická prodejna v hlavní bráně nemocnice a sklad zdravotnického materiálu. Na to vše má Mgr. Hana Šnajdrová 25 lékárníků (8,5 muže, zbytek žen). A nedá mi to se nezeptat: „Tomu všemu šéfujete?“

„Ano, tomu všemu šéfuju… Ale mám samozřejmě vedoucí ­oddělení, bez toho by to nešlo.“

„A jaký jste šéf?

„Já nevím, snad dobrý. Někdy mám pocit, že jsem moc hodná, ale to tam radši nepište…“