Prezident glosuje kompenzace za COVID

Souhrn

Zkuste si ve vlastní mysli udělat jednoduchý test. Odpovězte na otázku, co je malá lékárna a jak by měla být definována. Nám se za téměř 30 let existence Komory žádnou jasnou definici vytvořit nepodařilo. Ono taky na čem ji založit? Na počtu úvazků, na výši obratu nebo na počtu pacientů? Co z toho je málo, více a hodně?

Na stejný problém narazili poslanci při hledání důvodů, proč (ne)povolit tříměsíční odpuštění plateb sociálního pojištění provozovatelům lékáren do 50 úvazků, stejně jako ostatním nezdravotnickým podnikatelským subjektům, mimo pravidla nastavovaná zvláštním zákonem separátně pro zdravotnická zařízení. Jejich zadání bylo jasné, má se pomoci malým lékárnám. Proto se mluvilo o 7, 10, 15, 25 úvazcích. Nepochybuji ale, že se v mnoha myslích objevovala i čísla úplně jiná. To vše bez reálné znalosti dat o tom, kolika provozovatelů, lékáren a zaměstnanců se to či ono číslo týká.

Asi nejsrozumitelnější kategorizaci uvádí zákon o účetnictví. V něm jsou jednotlivé účetní jednotky rozděleny podle aktiv, ročního úhrnu čistého obratu, průměrného počtu zaměstnanců a překročení či dosažení zmíněných parametrů. Mikro, malá, střední a velká jednotka. Nakolik takové členění koresponduje s představami kohokoli z nás, je ale značně diskutabilní.

Opět se ukazuje, že hledání nestandardní, výjimečné cesty může vyvolávat více otázek než odpovědí a více pocitů křivdy než uspokojení. Jestliže byla legislativně vytvořena pravidla pro kompenzace zdravotnickým zařízením za období ­COVID-19, měla být uplatněna stejně pro všechny. Stačilo z pozice ministerstva zdravotnictví navrhnout důstojnou kompenzaci formou signálního výkonu a nemuseli bychom být svědky pro mnohé až nedůstojné tahanice o počty úvazků v jiném zákoně. Soustřeďme se proto primárně na uplatňování stanovených principů. Vytváření výjimek bez znalosti základních dat končí často úplně jiným výsledkem, než bychom chtěli.

Mgr. Aleš KREBS, Ph.D.

prezident České lékárnické komory