ZEPTALI JSME SE

Vede současné české farmaceutické školství své studenty ke stavovské hrdosti? Je to důležité? Mají se studenti víc připravovat na praxi v lékárnách nebo získávat co nejvíc odborných znalostí, které pak třeba v běžné práci nevyužijí?

PharmDr. Josef MAREK, Lékárna U Svaté Theodoty, Letohrad

Nemyslím si, že jsem ten, kdo by mohl nějak hodnotit výchovu na našich farmaceutických fakultách, i když jsem tam strávil asi 18 let výukou. Navíc jsem několik let neměl možnost vést nějakého studenta na odborné praxi, takže nemám aktuální praktickou zkušenost s úrovní výuky. Obecně a zjednodušeně se několik let říkalo, že Hradec je více vědecký a Brno více praktické. Moje osobní poznatky z nástupu do praxe před 30 lety byly opravdu takové, že škola nás připravila teoreticky dobře. Jak postupně přicházely i praktické dovednosti, každý se jimi musel prokousávat a porovnávat s teoretickými znalostmi.

Nyní si často říkám, že čerství absolventi mají odborné znalosti na takové úrovni, že bych se s nimi nerad pouštěl do hlubší odborné diskuse. Na druhou stranu je potřeba vzít i ten pohled „zkušenosti“, kdy člověk rychle a intuitivně dokáže zhodnotit situaci, rozhodnout, předat svůj názor. Starší lidé mají mladým stále co říct, jsou oproti nim napřed právě o zkušenost vlastní cesty, vlastního budování a vývoje.

Rozumím tomu, také jsem byl takový, že jsem nebral dospělé a starší moc vážně a chtěl si dělat věci po svém. Ale jak je člověk starší, začíná tenhle názor měnit a vidět jinak. Ve výuce jsem občas studentům říkával třeba o některých metodách na hranici vědy. Například homeopatie často vyvolá diskusi „vědců“ i „praktiků“. Ti první tvrdí, že to je nevědecké. Vzpomínám si, jak jsme vedli při přednáškách na fakultě diskusi o tomto problému. Říkal jsem studentům, že třeba homeopatii nemusí věřit, ale jen ať připustí fakt, že stále máme věci, které neznáme, a kterým zatím nerozumíme. Je to věc pokory. Pokud budu tvrdit zarytě, že něco neexistuje, nefunguje, nebo to je nevědecké, je to vždycky jen část pohledu. A jak jsem starší, stále víc poznávám, že takových věcí je víc a víc. Jak bych mohl tvrdit, že současná úroveň poznání je ta pravdivá? Věděl v minulosti někdo, co způsobuje mor? Věděl někdo, že jsou nějaké krevní skupiny? Věděl někdo, jak působí různé látky na organismus? Čím jsem starší, tak se na tyhle názory těch nejpravdivějších pravd dívám stále shovívavěji. Věřím tomu, že není daleko čas, kdy budeme rozumět víc věcem, třeba zmíněné homeopatii. Vždycky ale bude spousta věcí, kterým rozumět nebudeme. A to je na tom krásné.

Teď vidím, že jsem vůbec neodpověděl na otázky pana redaktora. Takže nějaký závěr: Teorie se získává obvykle ve škole, praxe v praxi. Jedno nejde nahradit druhým, jde to ruku v ruce.

PharmDr. Miroslav KOŠKA, Lékárna Dr. Max, Brno

Věřím, že většina lékárníků nějakou hrdost cítí, ale každý ji vnímá naprosto jinak a představí si pod ní něco odlišného. Tak, jak široce je rozkročen náš obor, naše vzdělání, naše uplatnění a podmínky, za jakých pracujeme, to asi ani jinak nejde. Na spoustu věcí jen velmi obtížně hledáme shodný pohled. Jak nás vnímá veřejnost, zdravotní systém a politici? Sami dlouhé roky vedeme debaty, v čem přesně spočívá náš přínos společnosti, jak ho uchopit a srozumitelně vysvětlit. S brněnskou farmaceutickou fakultou jsem ve spojení skrze mnoho studentů, kteří část své praxe vykonávají v naší lékárně. Vidím u nich především zdravé sebevědomí. A pak spíše zaskočení, jak moc je praxe a realita odlišná od toho, co se na univerzitě učí. Co s tím? Fakulty by měly dle mého názoru poskytnout studentům co nejširší základy pro budoucí univerzální využití, klidně méně do hloubky. Poskytnout více prostoru pro praxi v lékárnách, výzkumu a dalších místech v průběhu celého studia. A studenty více podporovat v samostudiu a hledání jejich cesty. Nejde, aby fakulta připravila a naučila své studenty vše. Hrdost souvisí nejen s tím, jak nás vnímá společnost, ale také s tím, jak se prezentujeme sami. Současnou dobu naplňují spíš různé skandály, dohady, shazování druhých, shánění financí, potřeba vyhrát, být první. Hledejme osobnosti, ať už z akademické půdy či od táry a dalších oblastí. Ty, kteří dělají čest našemu oboru. A více je veřejně ukazujme, ať společnost vidí, co dokázali a že jsou lékárníci. Zmiňujme naši profesi co nejvíce, ať nejsme za p(r)odavače krabiček. A samozřejmě se tak při expedici chovejme a buďme vzorem. K hrdosti nejde vést, tu je potřeba vidět a začít vnitřně cítit.

PharmDr. Přemek CÍSAŘ, Lékárna Modřínová, Třebíč

Hodnotit přípravu studentů je složité. To bychom si museli stanovit cíl, zda vychováváme lékárníky nebo farmaceuty. Jsem rád, že jsem absolvoval hradeckou fakultu, která se dle mých zkušeností vždy více zaměřovala na výchovu farmaceutů v celém spektru činností. V praxi se mi několikrát osvědčilo, že jsem měl ve svých vědomostech kam „sáhnout“, dnes by se řeklo, že mám background. I tak je spousta věcí, které mi chybí, a nejsem si jist, zda tyto kompetence současní studenti získají. Myslím, že by bylo vhodné místo memorování farmakologie si o ní porozprávět. Je skvělé, když znám všechny varianty tuberkulózy včetně diagnostického rozlišení jednotlivých forem, ale v praxi bych více ocenil, kdybych věděl, co dát na škytavku. Věřím, a podle prezentace doc. Malého na Lékárnických dnech snad ne marně, že se situace obrací a farmacie se studuje jako farmacie a ne jako komentovaná medicína. I tak si myslím, že žádná škola nedokáže připravit na současné nedostatkové zdravotnictví. Mrzí mne, že jsem nevytěžil vědomosti starších kolegů a neumím tu podpultovou hru jako pan Císler v Básnících, když hledá v prázdném řeznictví jatýrka pro paní Vnoučkovou. Nevím, jak poznat tu správnou paní Vnoučkovou. Fakulta ve mne vzbudila víru, že někdo tuší, jak funguje a jak má fungovat zdravotnictví, že někdo má vizi a snaží se blbosti korigovat. Možná dokud byl na ministerstvu dr. Suchopár. Bohužel zkušenost ukázala, že je to stejné jako s přímou volbou prezidenta. Nedává to smysl, ale my si to prosadíme, protože máme pocit, že nám to donese hlas Pepy z Dolní Lhoty. Stavovskou hrdost bychom měli ve studentech, kteří chtějí svou životní dráhu spojit s lékárnou, pěstovat hlavně my, lékárníci v terénu a školitelé praktikantů. Školitel by měl být ten, kdo neustoupí zpátky ni krok, a ne ten, co ohl hřbet a čekal, až co pan hejtman, ředitel, majitel nebo manager řekne.

PharmDr. Veronika HORÁKOVÁ, Nemocniční lékárna Fakultní nemocnice, Motol

O tom, jestli budeme hrdými farmaceuty, rozhoduje nejen výchova na farmaceutické fakultě, ale následně se tento stav mysli odvíjí od práce, kterou děláme, od zaměstnavatele, kde pracujeme, abychom sami věděli, že ta práce má smysl. Věřím, že kolegové, kteří si vybrali tak těžkou školu, kterou farmacie bezesporu je, náš obor vnímají s hrdostí. Jde o to, aby je následná pracovní praxe všech ideálů nezbavila.

Absolventi a mladí kolegové, kteří v poslední době nastoupili do naší nemocniční lékárny, jsou nejen přiměřeně sebevědomí a zdravě ambiciózní, rovněž mají skvělé odborné znalosti, jazykovou vybavenost a na některé věci nám dovolují nahlížet jinýma očima.

Vzhledem k tomu, že naší lékárnou projde spousta studentů farmaceutických fakult v rámci svých pregraduálních stáží, troufnu si říci, že studenti jsou jak z brněnské, tak z hradecké fakulty po teoretické stránce připraveni dobře a už je jen na našich zdravotnických pracovištích a vnímavosti jednotlivých individualit studentů, aby u nás začali získávat praktické zkušenosti, které se dají nabýt až při kontaktu s realitou.

Bez velkého množství odborných znalostí bychom těžko mohli být největšími odborníky v oblasti léčiv. Z mého pohledu jsou důležité i předměty, které ne všichni studenti milují a kterými se musí prokousat v začátku studia farmacie, jako jsou biofyzika, farmaceutická chemie, biochemie, fyzikální chemie, botanika. Tyto nám pak umožní pochopit další předměty, které navazují ve vyšších ročnících a které jsou pak již bližší každodenní farmaceutické praxi. Farmacie je široká a rychle se rozvíjí, i proto máme zaveden systém specializací a povinnost celoživotního vzdělávání.

Studium farmacie je náročné, farmacie pak hezké povolání a záleží jen na nás, současných farmaceutech, jestli se bude náš obor ubírat zdravotnickým směrem a budeme nenahraditelnými odborníky ve zdravotnictví, nebo směrem hokynářským s vizí co nejvyšších zisků, čímž se logicky sníží motivovanost a zájem nadaných studentů o absolutorium na farmaceutické fakultě.

Mgr. Helena SLÁMOVÁ, Lékárna Komín, Brno

Tentokrát bych dostatečný prostor pro odpověď přenechala kolegovi Císařovi . Já už se vyřádila a obsáhle vyjádřila na jiném místě tohoto časopisu. Zde bych teď chtěla poděkovat členům Programové rady brněnské fakulty a také děkanovi hradecké fakulty za vstřícné přijetí apelu, poskytnutí prostoru pro řešení těchto otázek a snahu o hledání konstruktivního řešení. Byť je to běh na dlouhou trať a žádná změna se neodehraje lusknutím prstů, věřím, že společným úsilím pedagogů a lékárníků, ochotných se do procesu zapojit, můžeme nepříjemný trend snižování zájmu o studium na FaF zvrátit a lékárenství jako obor posunout opět na důstojné místo v systému primární zdravotní péče.

Co se týká brněnské fakulty, intenzívně pracuje na aktualizaci osnov celého studia, kde by určitě měly být zohledněny nejen moderní poznatky a nové přístupy ve zdravotní péči, ale též by měl být kladen větší důraz na praktickou přípravu studentů pro práci v lékárně a podle mého názoru by také měly být obsaženy dokonce nácviky dovedností, které sice ještě česká legislativa neumožňuje v lékárně uplatňovat, ale v sousedních zemích jsou již běžně využívány. Jak glosoval jeden kolega: je lepší prosazovat zvýšení našich kompetencí způsobem, my to chceme, protože to umíme, než my to chceme, ale neumíme to.

Mgr. Filip ŠKARDA, U Matky boží pomocné, Veselí nad Lužnicí

Nemyslím si, že problém stavovské hrdosti je a měl by být vázán na naše farmaceutické školství. Farmaceutické fakulty ve svých studijních oborech připravují budoucí farmaceuty, nikoliv pouze lékárníky. Samozřejmě je velice důležité, aby studenti byli velice dobře připraveni pro práci v lékárně. Připraveni jsou velmi kvalitně hlavně po stránce teoretické. Pro praxi bych si dokázal představit přípravu o něco lepší, ale to může jít i na vrub lékárnám, kde se studenti připravují. Vrátím-li se ke stavovské hrdosti, myslím si, že právě lékárny a lékárníci, kam se studenti uchylují pro své praxe by na této hrdosti měli zapracovat, protože tyto první dny a měsíce v lékárnách často formují pohled studenta na lékárenství jako takové. Další, kdo by měl být ten hlavní propagátor/zažehávač stavovské hrdosti by měla být právě naše stavovská komora. Tam se obávám, že především práce se studenty, absolventy a mladými lékárníky velice pokulhává. Dokázal bych si představit a již jsem to několikrát navrhoval, aby absolventi obdrželi od komory nějaký startovací/uvítací balíček, pozvánku na uvedení do stavu nebo podobně, ne pouze předpis pro platbu členství. A ruku na srdce a otázka do pléna, můžeme a máme být vlastně na náš stav ještě hrdí?

Mgr. Valéria ČERVINKOVÁ, BENU Lékarna K Pérovně, Praha

Není to tak dávno, co jsem vyšla jako motivovaný nový lékárník z fakulty i já, a s pocitem, že škola do mě vštípila hrdost k své budoucí profesi. Zastávat se našeho povolání by nemělo zůstávat jen za dveřmi lékárny. Umět poradit při zdravotním problému, vysvětlit co všechno naše práce obnáší, šířit povědomí o tom, s jakými překážkami se lékárenství reálně potýká, jsou oblasti, o kterých by měla být naše společnost víc informována. Podívejme se jen na dnešní dny, kdy nás trápí nekonečné výpadky, ale právě díky našemu vzdělání jsme vlastně jediní, kteří dokážeme něco alespoň vyrobit a tak pomoci pacientům. Osvěta lékárenství v Česku nebo i na Slovensku není taková, jak bychom si zasloužili. Měly bychom to být právě my samy, kdo se o to zaslouží. I to já považuji za součást hrdosti naší profese.

Při otázce na studenty si dovolím vycházet ze zkušeností z mého studia na hradecké fakultě. První roky školy byly pro mě jedny z nejnáročnějších a toho, co využíváme ve své práci nejvíc, jsme se dočkali až v posledních ročnících. Mně osobně se do praxe nejvíc osvědčil předmět farmaceutická péče (snad se i dnes tak jmenuje), kde jsme konečně rozebírali konkrétní případy z lékáren, které řešíme i dnes. Upřímně, ne každý má také dar řeči a umí vést komunikaci s pacientem, a právě i tento předmět nám ukázal, jak efektivně řešit problém pacienta v lékárně. Péče hezky navazovala na kliniku a alespoň mně to dávalo smysl a pomohlo už i v povinné praxi v pátém ročníku. Zejména, když to porovnám se slovenskými školami, kde předmět v takové hloubce nemají, a studenti pak mají malou odvahu postavit se za táru. Při mé praxi v posledním ročníku, kterou jsem absolvovala na rodném Slovensku, byli kolegové v lékárně překvapeni, že nás škola vysílá tak kvalitně připravené. Každopádně to byla jen praxe, realita v denním provozu lékárny už byla trochu jiná. Zejména oblast ekonomie lékárny a jejího managementu by mohly být jednou nové předměty, které by školy zařadili do vyučování. Vedoucí lékárník je pro mě z polovice i manažer a proto by mohl základní znalosti získávat už na fakultě.

Svět se posouvá dál, každý obor se postupně modernizuje a v lékárenství tomu taky nebude a není jinak. Všichni chceme lepší budoucnost v našem oboru, jistější a uznanější postavení, proto by měly školy i s touto situaci začít více pracovat.

Právě na oblíbeném předmětu, kde jsme se učili správné dispenzace a komunikace, nám byla představovaná možnost vést v lékárně odborné konzultace a poradenství. Já si tehdy myslela, že to je přesně to, co by mi jednou v lékárně dávalo smysl, ale reálné to asi nebude. V BENU se tomu naště stí můžeme věnovat a máme v tom silnou podporu, vidíme v tom taky část budoucnosti lékárníků. Nevím, v jakém rozpětí je tato oblast představovaná dnešním studentům, ale určitě by jim mělo být dopřáno se v tomto směru víc naučit a taky si to moci i prakticky vyzkoušet. Stále častěji potkáváme absolventy a studenty, kteří nejsou úplně motivovaní pro práci v lékárně, tady je určitě příležitost pro zlepšení.

PharmDr. Jana HORÁKOVÁ, Lékárna Masarykovo nám., Valašské Klobouky

Zdravím vás v novém roce 2023 a děkuji za opravdu rezonující otázky. Hodně jsme toho všichni napsali v posledním čísle roku 2022. Možná tedy zazní opakované, jelikož se spousta myšlenek, přání a vizí dotkla etiky, stavovské cti, respektu, úcty k sobě samým i druhým, lékárenství i osobnímu životu. Ale opakovat je třeba.

Školství chápeme jako výchovný element. Kvalitní vzdělání, rodinné zázemí, dobrá výchova, zdravé životní i pracovní prostředí, i to morální, jsou důležité parametry pro smysluplné denní povinnosti, pohodovou práci a výsledky, vytváření mezilidských hodnot i hodnot společnosti. To, že něco má smysl, uvědomění, postoj, chování, jednání a charakter člověka, že základní a pravé hodnoty vychází z hloubi srdce, k etice a ke stavovské cti přece směřují. S tím také souvisí vnímání lékárníka a oboru, který je hoden místa v primární zdravotní péči, ve hrazeném veřejném zdravotním pojištění a ve společnosti. Tedy plnohodnotné svobodné lékárenství, léky pro každého, v každé lékárně, lékárny lékárníkům. Pro všechno to je potřeba jak odborné znalosti, tak jejich využití v praxi.

Jsou dva druhy moudrosti. Ten, co se učí ve školách, který je v moudrých knihách, a lze se jej naučit z příruček a instruktážních videí. Výsledkem je moudrost, která míří přímo vpřed k vytčenému cíli a to nehledě na okolnosti. A pak ten druhý typ, který se naučit nedá. Moudrost pro časy, o kterých se nepíše, ta která ví, že všechno je jinak, pro časy, kdy neplatí konvenční moudrost.

Žijeme v tržní společnosti, v níž spousta zná v prvé řadě svá práva a výhody, méně už zodpovědnost a povinnosti. Ale zdraví jako merito věci by tržní komoditou být nemělo. Vědomosti, které při studiu člověk získá, i když je okamžitě v praxi nevyužije, jsou vždy přínosem. Některé se třeba zúročí až během životní dráhy či při jiných momentech.