Zeptali jsme se

Stáhnout PDF

Vyšlo v časopise: Čas. čes. lék., 97, 2025, č. 4, s. 7-8

Náš redakční kolega, člen představenstva, bývalý prezident ČLnK Stanislav Havlíček se rozhodl kandidovat v podzimních volbách do sněmovny. Co vy? Účastníte se nějak veřejného nebo přímo politického života? Proč nemají lékárníci žádné zástupce v nejvyšších patrech politiky a je to chyba?

PharmDr. Jana BAROCHOVÁ, lékárna Benu, Plzeň

Účastním se jen veřejného života na lokální úrovni naší vesnice – výpomocí při organizaci prospěšných a volnočasových aktivit. Přináší to radost a vládne tam skvělá spolupráce.

Zúčastnit se jakýmkoli způsobem politiky mě nikdy nelákalo. Myslím, že my lékárníci máme krásné povolání. Měnit tuto práci a vstoupit do politiky mi osobně přijde jako velká oběť. Proto možná v politických vrstvách není lékárníků mnoho.

Standovi držím pěsti, aby mu vydrželo nadšení hájit náš stav a aby se jeho neústupnost nerozdrolila o rigidní politické struktury, které nesnesou někoho, kdo nezapadne a jejichž soudržnost je podporována zvenčí osobními zájmy ekonomických subjektů.

PharmDr. Jana HORÁKOVÁ,

Lékárna Masarykovo nám., Valašské Klobouky

Myslím, že něco málo k tématu jsme už napsali v rámci voleb. Ano, lékárník se moc neangažuje ohledně politického dění a života. A je to škoda. Každý máme svým způsobem dost své zodpovědnosti, to, čemu se věnujeme a mimo to máme jistě každý další své závazky a povinnosti, které naplňují náš nepracovní a volný čas. Těžko lze skloubit práci lékárníka a práci politika, každé vyžaduje svoje, jak nasazení, tak svůj čas. Řekla bych, že politika na nás vrhá spoustu negativních vjemů, nicméně, nepřiložíme-li ruce k dílu, nemůžeme očekávat nemožné. Jsme rádi, že Standa kandiduje a věřím, že budeme mít v politice zastoupení lékárníka.

PharmDr. Miroslav KOŠKA,

Lékárna Úrazové nemocnice v Brně

Napadla mě dvě jména doktorů farmacie, kteří byli či jsou v nejvyšších patrech politiky. Otázka tedy je, proč nemáme zastoupení těmi farmaceuty, kteří mají dlouhodobé zkušenosti za tárou a podrobně znají každodenní realitu a starosti lékárenského provozu. Určitě je chyba, že tomu tak je. Nicméně, na otázku, proč tomu tak je, neumím odpovědět. Jedna z možností může být, že je to prostě politika. Většinu farmaceutů asi odradí představa spousty zasedání s nekonečnými proslovy, obstrukcemi, mnoha lobby a vším ostatním, co k politice... třeba v jiných zemích nepatří, ale co je u nás s politikou spojeno. A to vše doplněno tušením, že vynaložená snaha a dobré nápady nemusí být ani vyslyšeny, neboť se hodně věcí podřizuje populistickým vlnám. Má-li někdo v politice uspět, nesmí být naivní, příliš důvěřivý, musí stát pevně nohama na zemi, mít rozhled, argumenty, konzistenci a představu. To vše Stanislav Havlíček splňuje. Ostřílený farmaceut za tárou, ve vedení ČLnK a mnohokrát pod reálnou palbou na několika misích Lékařů bez hranic. Držím palce, Stando, ať vše vyjde a ať se případně podaří prosadit cokoliv, co by pomohlo využít dřímající potenciál farmaceutů a ukázat, jakým přínosem celému systému zdravotnictví a poskytování zdravotní péče můžeme být.

Mgr. Eva BARTOŇOVÁ, lékárna Dr.Max, Vizovice

Mám pocit, že celkově je v našem oboru častý názor, že nemá smysl se angažovat, protože se nic nezmění. Možná je to taky strach se angažovat a něco měnit anebo i nevědomost, jak se zapojit. Taky velké množství z nás tvoří ženy, maminky, které věnují spoustu času rodině a dětem a věřím, že jejich pozornost se upírá spíše tímto směrem. Já osobně se nezapojuji, asi protože politiku příliš nesleduji a ani nevím, jak se pořádně zapojit, zároveň musím dodat, že se tato situace časem třeba změní. Jsem ráda, že se Standa rozhodl reprezentovat nás lékárníky v těchto oblastech a držím mu ve volbách palce!

PharmDr. Přemek CÍSAŘ, Lékárna Modřínová, Třebíč

Býval jsem členem jedné politické strany.

Stojí to strašného času a energie, aniž by člověk viděl výsledek. Vysvětlujete nevysvětlitelné: Slibovali jsme nižší daně – tak je zvýšíme. Slibovali jsme méně administrativy – tu máš formulář k vyplnění. Slibovali jsme více svobody – Svobodu ano, ale ne pro vás, nepřátele lidu.

Moje zkušenost je taková, že nikoho nezajímá, co si tam v okrese na jihu myslí prostý člen strany. Jak se pak může cítit obyčejný volič? Když řeknete veřejně, že takhle by to strana dělat neměla, spolustraníci „se na člověka sesypó a tak dlóho bžodajó a štípajó, až uštípajó.“

Unaven bojem s větrnými mlýny jsem odešel a od té doby se věnuji už jen malé politice na úrovni Komory. Poněkolikáté předseda okresního sdružení, ačkoli není mou zásluhou, jak to u nás klape. Mám okolo sebe v představenstvu skvělé pracovité kolegy. Již druhé volební období pracuji v Čestné radě. Je to práce pro Komoru, která mi dává smysl a je na hranici mých časových možností.

Nebráním se však ničemu. Najde-li se strana, která bude opravdu pro malý stát, svobodu a nízké daně, pak to možná bude ten jarní déšť plný kapek živé vody, jež ve mně probudí potřebu se znovu veřejně angažovat s heslem: „Nejlepší vláda je taková, o které občan neví.“

Zatím přeji Standovi hodně štěstí a trpělivosti a nabízím heslo do voleb.

Standa to za STAN dá.

Mgr. Lucie MALOTINOVÁ, lékárna Dr.Max, Na Poříčí, Praha 1

Účastním se. Zatím „jen“ jako aktivní členka Komory a předsedkyně okresního sdružení, ale věřím, že i to je veřejná služba. Lékárníci často působí ve svých komunitách jako důvěryhodné osobnosti – radíme, nasloucháme, pomáháme. Ale málokdy překročíme práh lékárny směrem k vyšší veřejné funkci. Proč?

Možná proto, že jsme si zvykli být „v pozadí“. Děláme, co je třeba, bez nároků na potlesk. Náš úspěch se měří tím, že všechno funguje, ne tím, že nás někdo vidí. Ale právě to je možná kámen úrazu. Když chybíme u rozhodovacích stolů, nemůže nás nikdo brát jako rovnocenné partnery. A to je škoda – pro nás i pro pacienty.

V politice potřebujeme hlas lidí z praxe. Ne těch, kdo „to myslí dobře“, ale těch, kdo opravdu ví, jak to v systému funguje. Kdo zná silné stránky i bolavá místa. Těší mě, že Stanislav Havlíček do toho jde – máme šanci získat někoho, kdo naši profesi reprezentuje s respektem i nadhledem. A doufám, že inspiruje další.

Možná je čas přestat čekat, že nás někdo vyslyší, a začít mluvit nahlas sami za sebe. I mimo lékárnu.

PharmDr. Petra ČECHOVÁ, nemocniční lékárna FN Motol

Pokud je to možné, chodím volit. Aktivní účast v politice, případně jiné vyjádření ve veřejném prostoru mě samotnou neláká. Stanislavu Havlíčkovi v kandidatuře fandím, podepsala jsem petiční arch. Úvaha o tom, jestli se člověk politikem rodí, nebo stává, by byla dlouhá.

Odpověď na to, proč v politice farmaceuti nejsou, možná vyjadřuje nutkání naplno se věnovat farmacii, či touha po ukotvení a získání dostatečné vážnosti oboru ve společnosti, ale také potřeba najít si čas pro sebe a svou rodinu, ani fakt, že jsme oborem značně feminizovaným, nemůžeme vynechat. Možná, až vyřešíme naše malé bitvy, budeme více viděni i v politice. Zda to bude za rok, deset, nebo dvacet let, říci nedokážu.

PharmDr. Tereza KOREJSOVÁ, Nemocniční lékárna, Hradec Králové

Standovi držím palce a doufám, že neztratí iluze a své životní postoje moc rychle.

Jestli existuje nějaký obor, jehož činnost mě emočně mnohdy zneklidňuje, ale prakticky bych nikdy nechtěla být jeho součástí, tak je to právě jakákoli politická funkce na celorepublikové úrovni.

Životní zkušenosti mě ale naučily:

„Nikdy neříkej NIKDY“.

Takže abych odpověděla diplomaticky na otázku: politická kariéra není v současné době mojí prioritou. Tou zůstává aktivní účast na okresní úrovni, spolu se svými úžasnými kolegyněmi se snažíme zatraktivnit činnost našeho hradeckého OS.

A proč nemají lékárníci žádné zástupce v nejvyšších patrech politiky? Jako problém většiny naší lékárnické skupiny vnímám, že jsme na jedné straně neuvěřitelně pracovití a také velmi adaptivní k novým změnám, nicméně na straně druhé nám schází zásadní vlastnost – naši práci neumíme správně prezentovat na veřejnosti, ba co víc, se jí pochlubit. A taková skromnost se v politickém světě bohužel nenosí.