CO URČITĚ STOJÍ ZA PŘEČTENÍ...

Balner, T., Bystroň, J.: Hypersenzitivní lékové reakce a desensitizace v onkologii
Onkologie č. 3/2025

Hypersenzitivní polékové reakce jsou nečekanou komplikací onkologické léčby, snižují kvalitu života a mohou pacienta ohrozit na životě. Někdy vedou k přerušení zavedené terapie či k záměně za podobně účinné léčivo. Pokud to nelze, je možné ve spolupráci onkologa a alergologa použít desenzitizaci.

Hypersenzitivní reakce jsou buď časné nebo pozdní. Závažnost reakcí se dle Browna klasifikuje na mírné (kůže a podkoží), středně těžké (postižení dýchacího, kardiovaskulárního systému či GIT) a těžké (hypoxie, hypotenze). Nejčastěji se reakce dostavuje po derivátech platiny (oxaliplatina, karboplatina a cisplatina) u nádorů gynekologických, GIT, pneumologických a urologických. Nejvyšší riziko hypersenzitivity je u oxaliplatiny, až 41 % po 8 aplikacích. Dále po podání taxanů (nádory vaječníků, prsu, plic a prostaty). U nich bývá častá přecitlivělost i na pomocné látky (Cremophore EL a Polisorbat 80). Přecitlivělost na monoklonální protilátky se obvykle dostavuje při prvních podáních, často ji způsobují protilátky proti protilátkám (u rituximabu a cetuximabu).

K lepší toleranci život zachraňující léčby se používá princip desenzitizace.
Spočívá v podání účinného protinádorového léčiva od mikrodávek až po standardní léčebnou dávku. Počáteční dávka se pohybuje v koncentraci od 1 : 10 000–100 000 látky, která způsobila přecitlivělost. Podává se i specifická premedikace (montelukast, KAS) 30 minut před podáním infuze. Při desenzitizaci se životní funkce monitorují na počátku podávání a pak po 15 minutách. Pokud jsou v normě, postupně se podávají vyšší koncentrace až plné terapeutické dávky léčiva.

Belbl, M.: Doxycyklin –⁠ zbytečný strašák pediatrů?
Pediatrie pro praxi č. 3/2025

Doxycyklin (dále dox) je antibiotikum často spojované s nežádoucími účinky. Je proto v pediatrii užíván s opatrností. S přibývajícím výskytem mykoplazmových a chlamydiových pneumonií a u některých zoonóz (borrelióza, brucelóza, tularémie) se ukazuje jeho použití v těchto indikacích jako velmi efektivní, zvláště když stále stoupá výskyt rezistence na makrolidová antibiotika.

Riziko poškození kostí a zubů po dox je dle literatury oproti klasickému tetracyklinu minimální (ve finské studii, ve které byl dox podáván dětem v průměrném věku 4,7 roku po dobu 12 dní a žádné dítě nemělo nežádoucí účinek na kosti či zuby).
Podobně se vyjadřují i americká doporučení AAP, která uvádějí, že podávání dox dětem do 8 let není problematické, pokud celková doba podání nepřesahuje 21 dní. V Evropě zatím podobné doporučení neexistuje a dox je dle SPmC kontraindikován u dětí do 8 let věku.

V ČR se doporučuje podávat dox ve dvou indikacích: mykoplazmová pneumonie a lymská borrelióza (časná neuroborrelióza s akutním neurologickým postižením). První indikace při rezistenci na makrolidy je zásadní (až 70–90 % kmenů je rezistentních), bohužel u nás zatím není k dispozici žádné písemné doporučení odborných společností. K upřesnění poznatků bude třeba rozsáhlejších klinických studií potvrzujících nezbytnost podávání dox v uvedených indikacích.