Byliny jako efektivní alternativa k terapii

Přiznávám bez mučení, že je můj vztah k Brnu stále zatížen folklorními stereotypy. Jsem rodák ze Sudet, který pár desítek let žil v samém srdci pragocentrismu několik metrů od Karlova mostu. Ani mnohá natáčení v brněnských, vysoce hightech campusech, ani příbuzenství s nejznámějším brněnským rektorem nepomohlo. Brno pro mě asi už navěky zůstane Zlatá loď plná krásných děvčat, kterým sluší tanec, zpěv, pestrobarevné kroje a košíky právě nasbíraných BYLIN.

S takovými očekáváními jsem do Brna přijel na garantovaný kurs ČLnK Léčivé rostliny. Protože na předcházejících stránkách získáte podrobnou představu o programu a smyslu kursu, soustředím se na své dojmy a postřehy. Popovídal jsem si taky s několika zajímavými účastníky kurzu a jako vždy jsem se snažil nechodit nevšímavě kolem horké kaše.

Stejně jako můj úvodní stereotyp o Brně, existují i mylné představy, že věnovat se bylinám znamená být jednou nohou mezi čarodějnicemi, propadnout magii a ezo světu. Zeptal jsem se profesora Karla Šmejkala, jestli tajemné světy kouzel nějak zasáhly do obsahu kurzu. „Snažíme se „ezo“ ostranit, aby to, co se tady prezentuje, byly opravdu jen evidence base věci… Pokud se nepletu, nemáme v celém kurzu nic takového, co by bylo mimo evidence base medicínu, nemůžeme sice říct, že by všude a u všeho proběhly úplně perfektní klinické zkoušky, že by vše bylo ověřeno, ale snažíme se informace čerpat ze zdrojů, které takové jsou. Máme vybraná atraktivní témata, bolest, zánět, imunomodulace, patogeny, bakteriální terapie, nemoci z nachlazení… I samoléčba může dobře fungovat, když se dobře nastaví.“

Komu to věk dovolil, rád vzpomínal na doby, kdy se v lékárnách připravovaly individuální čajové směsi z bylin, různé bylinné masti a tinktury. Když na to přišla řeč, všem se rozzářily oči, jako by vzpomínali na Vánoce v dětství. Zřejmě v tom bylo cosi tvůrčího, snad až kulinářského a kouzelného. „V mé první lékárně jsem ještě míchal čaje,“ vzpomínal profesor Šmejkal. „Ale to je asi už minulost. Jak je dnešní doba taková instantní, většina věcí se připravuje dopředu. Ale ve spoustě případů to není špatné, zvlášť, když se používají přípravky, extrakty, které jsou standardizované a přesně definované. To přináší výhodu, že terapie je pak lépe nastavitelná a celý systém funguje dobře.“

Všechny prezentace na mě působily velmi kompaktně, vše do sebe zapadalo, nic tam nebylo náhodou. V bloku doktorky Alice Sychrové se kromě jiného řešily kazuistiky a také rady, jak poskytovat poradenství, například internetové, kde na pacienta nevidíte, neznáte ho. Jak se vyznat v nic neříkajících marketingových výrazech, například slova jako „silný“, která o konkrétním nabízeném přípravku neříkají nic přesného, jen mají působit na psychiku potencionálního zákazníka.

„Obecně se radit nedá, když mám pacienta, je pro mě vždy individuální, musím vzít v úvahu anamnézu, jaké bere léky, nedá se to absolutně zobecnit,“ svěřila se PharmDr. Alice Sychrová. „V lékárně na to není moc čas, ale při domácím poradenství je víc možností o pacientovi přemýšlet, doptat se, dokonzultovat, přemýšlet o kombinacích. Já vidím budoucnost farmacie v konzultační činnosti. Na ostatní budou nebo už jsou roboti.“

Nejen v této části kurzu se hodně diskutovalo. Například o tom, kudy vede hranice. Kdy doporučit jako léčbu léčivé rostliny a kdy je třeba už nějaký silnější lék s rychlejšími nebo razantnějšími účinky. „Když budete používat česnek po 12 týdnů, poklesne glykémie cca o 11 %, to je ověřitelné číslo, je to hodnota, která je tělu dobře snesitelná. Takhle působí rostliny, nějakou racionální dávkou znormalizujete stav, pokud je to možné… Pokud budete mít člověka, který si ráno a večer píchá inzulin, tak bych do toho už nešla. Rostliny obecně působí pomaleji.“ Uvedla kromě jiného doktorka Sychrová.

Auditorium ani nedutalo u prezentace PharmDr. Jana Martina na téma Nervový systém. Jistě to bylo výrazným přednesem, ale určitě také zvoleným tématem, protože rostlinná hypnotika, sedativa, psychostimulancia, antidepresiva, nootropika, včetně těch nelegálně nebo nesprávně používaných, v tom si každý najde to své, co ho zajímá. Na většině kvalitních kurzů zazní informace, které by neměly opustit přednáškovou místnost, tak i zde se účastníci dozvěděli o tom, kde a k čemu se jaké rostliny zneužívají a co „právě letí“.

O přestávkách jsem si povídal s účastníky, například s lékárnicí z řetězcové lékárny v Novém Městě na Moravě. Ta má pocit, že byliny jsou dneska v lékárnách opomíjené. „V dnešní době si člověk radši vezme léky jako ozempic, místo toho, aby změnil životní styl…“ Když jsem se zeptal, co aktuálně z bylin v lékárně mají, popsala to slovy: „U nás jsou spíš předpřipravené mixy, hotové preparáty, nějaké čaje, nic víc. Je to škoda samozřejmě. Spousta věcí se řeší pomocí léků, ale byliny by také pomohly. Odklon od bylin mě mrzí. Zrovna jsme si říkali s kolegyní, že pak si spíš někteří doma sušíme různé mateřídoušky apod., lékárna z toho vypadává, což mi přijde škoda.“

Jedním z nejaktivnějších účastníků a diskutérů na kurzu byl PharmDr. Filip Bařinka, původem z Kroměříže, teď v lékárně v Jaroměři.

„Už na fakultě jsem byl nadšený z bylin, hrozně mě to bavilo. Říkal jsem si, že to je moc zajímavá část studia i historicky, vědět, z čeho farmacie pochází. Okolo sebe vnímám, že je pořád větší a větší zájem o fytoterapii, o léčivé rostliny. Jako lékárníci máme obrovskou výhodu, že to studujeme na vysoké odborné úrovni, proto bych byl hrozně nerad, kdyby se toho ostatní lékárníci vzdali, protože bylinky do lékárny patří.“

Ale pytle s bylinami z lékáren zmizely…

„Ano ano, to je pravda, dnes nám o tom vyprávějí jenom pamětníci… Ale asi není na škodu, že chodí ty centrálně připravované čaje atd. Jsem vždycky rád, když se objeví po nějaké době nový, opravdu registrovaný léčivý přípravek, má vymezené indikace, lékárník je člověk, který tomu opravdu nejvíc rozumí, protože se tím zabývá. Je to něco, čeho bychom mohli hrozně moc využít, rozhodně víc než dneska.“

Uměl byste pořád namíchat nějakou individuální směs?

„Určitě, já třeba vycházím ze starých preskripcí, co mám po dědečkovi a babičce, a podle nich si míchám čaje. Oni byli lékaři, ale měli právě tady ty preskripce a z nich předepisovali čaje, směsi, co pak v lékárnách míchali. Občas vycházím z tohoto, nebo vycházím z toho, co znám a co jsem se naučil, takže si občas něco připravím pro sebe nebo rodinu.“

Jaká je vaše bylina?

„Moje bylina… Mám hrozně rád rozmarýn a dobromysl, mají hodně využití, rozmarýn i externě, je skvělý i pro ­kardio­vaskulární zdraví. Co nesmí chybět, je heřmánek, to je základ na vnitřní a vnější použití, řepík je taky výborný a docela přehlížený je sléz, to jsou moje nej byliny.“

Co říkáte, že se tady na semináři dneska připomínají spíš jiné, méně známé byliny, je to dobře?

„Je to hodně zajímavé, co jsem tak i během svého vlastního bádání zjistil a v čem se tady shodujeme, že mnohé jde mi­mo lékárny a já bych to do lékárny vrátil. Znám spoustu lidí z lékárny, co třeba ten andrographis vůbec neznali, ale internet je ho plný. Je určitě dobře, že se tady učíme nové věci, o které je očividně obrovský zájem, ale my jsme to třeba během studia vůbec neprobírali…“

Jak tak sepisuji své poznámky ke kurzu Léčivé rostliny s poměrně velkým časovým odstupem, prohlížím fotky a prezentace, musím zpětně říct, že bych ho hned rád navštívil znovu. Česká lékárnická komora ho bude zase nabízet, tak si ho hlídejme, bez ohledu na body a povinné vzdělávání, se tam třeba potkáme. Kacířská myšlenka na závěr: Kdyby se takový kurs otevřel široké veřejnosti, včetně té nezdravotnické, mohl by vyprodávat stadiony.

Ale solidní shrnutí nechávám na závěr povolanějším. Profesor Karel Šmejkal charakterizuje smysl kurzu takto: „Chceme, aby kurz přiblížil fytoterapii a léčivé rostliny lékárníkům. Osvěta v této oblasti je velmi důležitá. Snažíme se kurz koncipovat tak, aby přinesl nejenom klinické informace a další znalosti léčivých rostlin. Doufáme, že přispěje k tomu, že se léčivé rostliny v různých podobách budou víc používat a budou efektivní alternativou ve standardní terapii.“

Zdeněk Pokorný