Ze života právníka v Komoře – díl sedmdesátý druhý, hořké pilulky

Přečetl jsem po sobě poslední tři díly. Možná bych měl psát o něco jednodušeji. Zkusím to. Prázdniny 2025, zn. jednoduše.

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Posledně jsem slíbil, že do sociálního fondu odvedu ekvivalent tří členských příspěvků. Když projde síť v zákoně o zdravotních službách. To už jsme věděli, že v Poslanecké sněmovně neprošla. Čekali jsme na Senát. Zařídili jsme senátní pozměňovací návrh. Platit nic nebudu. Senát zákon schválil v podobě, v jaké přišel ze Sněmovny. Ani není divu, protože kdyby jej vrátil se změnami, reálně hrozilo, že už jej Sněmovna znovu schválit nestihne. Bitcoiny, obstrukce a tak podobně. Takže nic. Síť nebude. Zato nová definice farmaceutické péče ano. Tu jsme chtěli a doslova vybojovali. Už jsem o tom psal, ale musím zas, protože si nemůžu pomoct. Vybojovali, ale asi že jsme z lékáren a máme blízko k pilulkám, musíme vždycky počítat s tím, že pilulky jsou prostě hořké. Tahle je hořká dost. Pan ministr obelhal všechny a pod klamavou rouškou technické změny prosadil změnu věcnou, která z farmaceutické péče vyřadila to, co jsme dosud znali jako poradenství a konzultační služby.

Hořké pilulky se mi doslova připomínaly v jiné kauze, ve které si ČPZP trvá na svém a nechce hradit protikřečové kapsle s chininem, papaverinem a fenobarbitalem, v nichž žádná ze tří složek neplní funkci analgetika nebo antipyretika, ale pojišťovna píchá prstem do opatření obecné povahy od SÚKL, ve kterém se píše, že se nehradí IPLP s léčivými látkami s analgetickým nebo antipyretickým účinkem.

Pokračovala i kauza pregabalin s OZP. Ta nakonec oběma lékárnám, se kterými jsme se domáhali pokrácených úhrad, vše zaplatila. Proč je nejdřív pokrátila? Protože lékárny obvinila ze záměrných a zištných záměn přípravků obsahujících pregabalin, které lékař předepsal v lacinější verzi a lékárna je zaměnila za dražší. Proč? Pojišťovna tvrdí, že schválně, aby si lékárna vydělala. Lékárny tvrdí, že přípravků s pregabalinem jsou spousty, na trhu jsou dostupné nepředvídatelně, ceny a úhrady jsou ne­smyslně a nepochopitelně rozdílné i o řád a ještě se často mění, lékaři nemají tušení o situaci na trhu, jak by také mohli, když je to vyšší dívčí i pro farmaceuty, a předepisují, co je napadne. ­Proto není možné mít na skladu vše a není možné mít na skladě to, co zrovna přinese pacient na receptu. OZP nám už loni ­tvrdila, že ke krácení úhrad přikračují jen u těch lékáren, u kterých důkladně prošetřují četnost záměn v kombinaci s dostupností přípravků na trhu. Po nynější zkušenosti mohu bez nebezpečí pomluvy prohlásit, že OZP obelhala nás i sebe, když nám toto říkala. Neprošetřují nic. Úhradu zkrátili lékárně, která zaměnila dvakrát. Dostupnost si pojišťovna vyhodnocuje podle toho, jestli je u přípravku v databázi léků na SÚKL zelené políčko ve sloupci Uvádění na trh. To je buď přístup naprosto naivní nebo přístup naprosto cynický, směřující ke zlovolné snaze ušetřit na lékárnách, které se snaží zajistit léčbu pojištěncům OZP. Budu věřit v naivitu. Druhá lékárna zaměnila vícekrát, ale v poměru ku všem výdejům pregabalinů stále v nepodstatné míře. OZP zaplatila i této lékárně, ale vypověděla jí k 1. 1. 2026 smlouvu. To budeme řešit, ale předpovídám, že se tím otevřou zajímavé otázky týkající se nárokovosti provozovatele lékárny na smlouvu se zdravotní pojišťovnou nebo práva na úhradu signálního výkonu bez smlouvy.

Profesor Svačina je zoufalý z toho, že farmaceuti připrodávají jako blázni, a podařilo se mu své zoufalství přetavit v mediální válku mezi lékaři a farmaceuty. Hádám, že šťastní jsou z toho jen novináři, kteří téma dokázali vyštengrovat do vysokých čísel sledovanosti. Trošku z povzdáli bych řekl, že pan profesor přehnal rétoriku obviněním celého stavu, vyvolal pochopitelnou reakci farmaceutů plnou krásných příkladů, v čem všem by si měli lékaři zamést na svém vlastním předepisovacím dvorečku, vyměnil žárovky v reflektorech nasvěcujících debatu o tom, jestli doplňky stravy fungují čili nic, a současně se trefil do něčeho, co jistě nezaslouží páně profesora generální odsudek, ale dalo by se shrnout v otázku do vlastních řad: „Opravdu se tu v některých případech nepřiprodává tak trochu proti vůli i zájmu pacienta?“ Nebo se o tom nechceme bavit? Nemusíme. A je to rozumné?

Na závěr, co jiného, Rx online. Už na tom pracujeme. Připravili jsme věcný návrh. Snažíme se vytvořit ucelený soubor pravidel, které v rámci zásilkového výdeje, při němž není osobní kontakt farmaceuta s pacientem, zachovají v maximální možné míře to, proč má společnost lékárenskou péči. Protože je třeba zajistit, aby se léčivé přípravky k pacientovi dostaly kontrolovanou a bezpečnou cestou. To obnáší jak povinnou, alespoň telefonickou konzultaci, ale i státem regulované prostředí, v němž bude fungovat účinný dohled nad tím, že se zásilkový výdej nezvrhá­vá v model, který známe z prostředí elektronických poukazů na zdravotnické prostředky. Ministerstvo zdravotnictví během prázdnin předložilo k při­po­mínkám svůj, již paragrafový návrh, Komora představila své podrobné věcné řešení. Zástupci Komory o něm intenzivně jednají se všemi zainteresovanými. SÚKL má k návrhu Komory pozitivní postoj. Vše je v běhu. Na paměti ale mějme jedno. I když by se podařilo zásilkový výdej spustit tak, jak navrhuje Komora, půjde o značný zásah do poměrů českého lékárenství, který opět o něco posílí hlavně velké hráče. Jenže doba pokročila tak daleko, že když Komora na prosazování své představy rezignuje a bude zásilkovému výdeji jen klást odpor, on stejně přijde. Rychle a v podobě, která nebude znamenat „jen“ značný zásah. Půjde o svist zařízení pojmenovaného podle lékaře Guillotina.