Velká síla kroužkování

Máme tu opět volby. Tentokrát do Poslanecké sněmovny a na předvolebních mítincích i v médiích se slibuje horem dolem, zároveň už s koncem volebního období v některých případech neplatí dohody a objevuje se spousta nejrůznějších staronových nápadů. Jsem velmi zvědavý, jak to dopadne a kdo se do sněmovny dostane. Nejen ve smyslu jednotlivých politických subjektů, ale také konkrétních osobností. V minulosti jsme si ověřili, že síla kroužkování je skutečně velká.

Mgr. Aleš KREBS, Ph.D., prezident ČLnK

Bude nadmíru zajímavé sledovat, nakolik se historie zopakuje. Třeba v tom, jestli my sami dokážeme zvolit tak, abychom si opět nemuseli stěžovat, že ve sněmovně nemáme žádného lékárníka. Protože právě tohle máme ve svých rukách, minimálně pomocí preferenčních hlasů a vlastní ochotou vykročit jen na jeden víkend ze své komfortní zóny a místa bydliště. Nejít k volbám nevede k ničemu jinému, než že svůj hlas fakticky odevzdáme tomu, komu ho ve skutečnosti ani trochu dát nechceme. Při volbách je vhodné si uvědomit, že nikdy s nikým nebude nikdo z nás stoprocentně souhlasit. Pokud bychom očekávali plný názorový průnik, pak bychom asi nemohli jít volit vůbec. Opravdu jsem na výsledek velmi zvědavý.

V poslední době se očekávatelně setkávám s dotazy na to, jak hodnotím ministerstvo zdravotnictví, kdo by jej měl v následujícím období vést, nebo co od něj očekávám. Kdybych se na uplynulé období díval s nadhledem nejen posledních několika let, pak mi z toho opakovaně vychází, že na začátku je oběma stranami deklarována snaha o korektní spolupráci, která se do určité míry i daří, aby před koncem období došlo k jejímu naprosto nepochopitelnému a zbytečnému popření. Pravděpodobně to souvisí se změnou preferencí politiků. U některých ministrů se dá také podotknout, že jejich funkční období bylo natolik krátké, že nebylo co hodnotit.

Nezřídka míváme tendenci nahlížet na věci černobíle, často pod vlivem nějaké z posledních intenzivních událostí. Výsledky dosažené v průběhu času je tak možné nějakým nešťastným zásahem do legislativy velmi jednoduše doslova zabít. Pro příklady bychom nemuseli chodit daleko, stačí sledovat průběh projednávání zákona o zdravotních službách a definice farmaceutické péče nebo návrat zásilkového výdeje Rx na scénu. V prvním případě se velmi přesně ukazuje, že poslanci a senátoři nedbají ani vlastních odborných výborů a hlasují aktivně proti jejich doporučení, někdy z důvodu politických „her“ až za hranou Ústavy. Druhé téma se dostalo zpět na scénu před koncem volebního období. Přestože se objevovalo v průběhu uplynulého období u politiků různých stran, skutečně intenzivním se stalo až po zvyšujícím se tlaku a představení paragrafového znění ze strany Ministerstva zdravotnictví. Komora předložila velmi podrobně zpracovaný materiál, který byl představen relevantním subjektům, následně podroben podrobnější diskusi a na jejím základě upraven v širších detailech, bez dopadu na jeho zásadní kameny. Vše je podloženo a podpořeno daty a reálnou praxí, na níž lze velmi snadno ukázat složitost českého systému poskytování lékárenské péče.

Jestli bych však měl něco obecně vytknout politikům, pak je to ne vždy dostatečně vysoká míra ochoty naslouchat odborníkům a brát v potaz jejich názory. Vysvětlování a přesvědčování se někdy stává doslova sisyfovskou prací, a to i v případech, kdy s ohledem na postavení daného člověka očekáváte na druhé straně určitou a dostatečnou míru porozumění danému tématu. Někdy pak dají věcem druhou šanci, respektive požádají o zhodnocení stávající úpravy jako v případě výpadkové novely zákona o léčivech.

Jen by bylo příště lepší vyslyšet naše argumenty „na první dobrou“. Zejména v případech, kdy říkáme, že nějaká část není koncipována úplně správně a bude v praxi činit obtíže. Jestli něco neříkám rád, pak je to okřídlená věta, že jsme říkali, že to tak dopadne.

Velmi podobně k tomu může dojít i v oblasti kompetencí jednotlivých zdravotnických profesí. Demografie přináší jasná data a predikce do následujících období. Přestože se dá očekávat zvyšující se míra elektronizace a využití AI ve zdravotnictví, je zřejmé, že pacientů čerpajících péči bude přibývat, a to nebude jednoduché vyřešit především s ohledem na plátce i počty zdravotníků. Jestli se dá očekávaný stav nějak jednodušeji ukázat, stačí se podívat na vývoj počtu novorozenců nebo dětí nastupujících do prvních tříd základních škol. Každé odkládání řešení vygeneruje pouze horší celospolečenské dopady.

Žádný politik zabývající se zdravotnictvím to bez ohledu na stranickou příslušnost nebude mít v nejbližších letech jednoduché. Nikomu z nich to ani trochu nezávidím. Bude však záležet především na nich, jestli se vydáme cestou jednoduchých hesel, nebo tou složitější na úrovni promyšlených koncepčních změn.

O našem oboru, kompetencích a mož­nos­tech diskutujeme přímo i na různých konferencích se všemi, kteří o to projeví zájem a jsou ochotni naslouchat a diskutovat. S politiky současnými i minulými, stejně tak s odborníky z jiných segmentů zdravotnictví. Jsem přesvědčen, že pouze rozumná spolupráce může udržet úroveň zdravotnictví a jeho dostatečnou dostupnost. Pro nás samotné i celý obor je důležité i to, abychom měli mezi politiky především takové, kteří našemu oboru rozumí a naslouchají nám. Přesně to bychom měli my sami 3. a 4. října ovlivnit.

Přeji nám všem dobrý výběr a šťastnou ruku.