Stříbro je kov, jehož využití a účinky sahají daleko do minulosti. Malý shluk atomů stříbra, který má rozměry menší než 100 nm, se správně označuje jako nanostříbro. Lze se s ním setkat také pod obchodním označením nanosilver a v případě, že je ve formě (nejčastěji vodní) suspenze, bývá uváděno pod názvem koloidní stříbro.
Pro syntézu nanostříbra existuje řada fyzikálních, chemických i biologických metod. Velikost, tvar nebo stupeň agregace částic ovlivňují jejich výsledné vlastnosti a použití. Mechanismus a rozsah jeho nejznámějšího − antimikrobiálního − účinku závisí na konkrétním typu organismu a zatím nebyl zcela přesně objasněn.
Předpokládá se, že extrémně malé nanočástice jsou importovány do buněk endocytózou, difuzí přes membránu po indukované peroxidaci jejích lipidů nebo prostřednictvím interakce s iontovými kanály. Uvolněné stříbrné ionty následně interagují s řadou proteinů a enzymů s obsahem síry a fosforu, přičemž negativně ovlivňují buněčné dýchání. Další možností působení je oxidační stres vytvořený tím, že se na povrchu nanočástic vytvářejí reaktivní formy kyslíku. Nanostříbro také aktivuje imunitní odpověď makroorganismu a podporuje zánětlivý proces potřebný pro hojení ran.
Antivirové, antimykotické a antimikrobiální účinky se projevují již v malých dávkách. Uvedených vlastností se proto využívá v průmyslu potravinářském (obaly potravin), textilním (sportovní oblečení) i kosmetickém. Materiály s nanostříbrem se uplatňují rovněž jako zdravotnické prostředky k ošetření a podpoře hojení infikovaných ran nebo jsou nanášeny na kanyly či katétry. V kombinaci s antibiotiky pomáhá obnovovat účinnost proti původně velmi rezistentním bakteriím.
Nanostříbro může být do lidského organismu vstřebáno při nežádoucí inhalaci z průmyslové výroby, kontaktem s kůží (z kosmetiky, obvazů, oděvů) nebo perorálně, například při uvolňování z obalů potravin. Rozsah toxicity je však velmi těžké určit, protože většina studií je z etických důvodů prováděna in vitro na buněčných kulturách.
Masivní používání nanostříbra nicméně vede k obavám z jeho uvolňování ze zmiňovaných výrobků do životního prostředí. Čističky odpadních vod zatím nemají dostatečné technologické zajištění k jeho odstraňování a vzhledem k málo předvídatelnému chování nanomateriálů je obtížné predikovat jeho další koloběh v přírodě. I z těchto důvodů se bezpečnosti a rizikům nanomateriálů celosvětově věnuje řada organizací.
(zemt)
Zdroje:
1. Liao C., Li Y., Tjong S. C. Bactericidal and Cytotoxic Properties of Silver Nanoparticles. Int J Mol Sci 2019; 20 (2), pii: E449, doi: 10.3390/ijms20020449.
2. Cameron S. J., Hosseinian F., Willmore W. G. A current overview of the biological and cellular effects of nanosilver. Int J Mol Sci 2018; 19 (7), pii: E2030. doi: 10.3390/ijms19072030.