Trazodon je antidepresivum, které je v Česku schváleno pro léčbu deprese různé etiologie u dospělých pacientů, včetně deprese doprovázené úzkostí, poruchou spánku nebo sexuální dysfunkcí jiného než organického původu.
Studie in vitro a na zvířatech naznačují, že kromě svého primárního antidepresivního účinku může mít trazodon také účinek neuroprotektivní a pozitivní vliv na snížení rizika demence. Vzhledem k narůstající prevalenci demence v stárnoucí populaci by tento jeho účinek mohl mít široké uplatnění. Doposud však nebyly provedeny studie, které by prokázaly analogický efekt u lidí.
Farmakoepidemiologická kohortová studie vycházela z databáze elektronické zdravotnické dokumentace THIN (The Health Improvement Network). Jedná se o anonymizovanou britskou databázi zdravotnické dokumentace a receptů z primární péče obsahující data více než 15 milionů pacientů.
Do studie byli zařazeni pacienti ve věku ≥ 50 let, kterým bylo v období od ledna 2000 do ledna 2017 předepsáno alespoň 2× po sobě antidepresivum. Cílem bylo zhodnotit riziko demence pomocí Coxova regresního modelu ve 2 skupinách pacientů s obdobnou výchozí charakteristikou. První skupině byl jako antidepresivum předepsán trazodon, druhá skupina dostávala jiné antidepresivum. Pacienti byli rozděleni do skupin podle propensity score v poměru 1 : 5.
Do analýzy bylo zahrnuto 4596 pacientů léčených trazodonem a 22 980 léčených jiným antidepresivem. Nemocní léčení trazodonem byli ve srovnání s druhou skupinou starší (průměrný věk 70,9 ± 13,1 vs. 65,6 ± 11,4 roku). Pacienti v trazodonové skupině častěji trpěli cerebrovaskulárním onemocněním a častěji užívali anxiolytika či antipsychotika. Tyto charakteristiky by jistě představovaly významné zkreslení, avšak během párování na základě propensity score došlo ke srovnání rozdílů v obou skupinách. Celkem u 4,4 % pacientů z celé zkoumané populace se rozvinula demence.
Medián doby do diagnózy demence činil v trazodonové skupině 1,8 roku, ve skupině ostatních antidepresiv potom 4,1 roku. Incidence demence byla v trazodonové skupině vyšší než ve skupině léčené jinými antidepresivy (1,8 vs. 1,1 na 100 pacientoroků; poměr rizik [HR] 1,80; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,56–2,09; p < 0,001). Tento rozdíl ovšem s délkou léčby klesal k nule, po 3 letech léčby byla incidence srovnatelná se skupinou ostatních antidepresiv.
Kohortové studie patří mezi farmakoepidemiologické studie, které jsou schopné přinést silné důkazy o účincích zkoumaných léčiv v rámci široké pacientské populace. Ačkoliv za určitých okolností kohortová studie dokáže odhalit i kauzalitu, vždy je nutné pamatovat na možné zkreslení chybějící randomizací nebo vlivem předem nezvažovaného zkreslujícího faktoru.
Britská studie neprokázala snížení rizika demence u pacientů léčených trazodonem. Popsané zvýšení rizika je třeba interpretovat s opatrností a podle autorů výsledky nehovoří o kauzalitě. Incidence demence byla sice ve skupině léčené trazodonem vyšší než ve skupině léčené jinými antidepresivy, s délkou léčby se však rozdíly stíraly. To je možné vysvětlit například tím, že je pacientům v prodromální fázi demence preferenčně předepisován trazodon. Deprese i poruchy spánku totiž mohou být i prvotními příznaky nastupující kognitivní poruchy.
(alz)
Zdroj: Brauer R., Lau W. C. Y., Hayes J. F. et al. Trazodone use and risk of dementia: a population-based cohort study. PLoS Med 2019; 16(2): e1002728, doi: 10.1371/journal.pmed.1002728.
