Hepatitida C je chronické virové onemocnění, jehož problémem dnes není léčba, nýbrž pacienty vyhledat, diagnostikovat a k léčbě dovést. V terapii se dnes používají kombinace přímo působících perorálních virostatik (DAA – directly acting antivirals), jež mají vysokou účinnost (až 100%), minimum kontraindikací a mimořádně příznivý bezpečnostní profil.
Infekce virem hepatitidy C (HCV) je celosvětově jednou z hlavních příčin chronického onemocnění jater. Primárním cílem léčby tohoto onemocnění je proto vyléčení infekce, tedy dosažení setrvalé virologické odpovědi (SVR), definované jako nedetekovatelná nukleová kyselina viru v periferní krvi 12 či 24 týdnů po skončení antivirové terapie.
V roce 2011 vstoupila léčba virové hepatitidy C do úplně nové éry, která je charakterizována rychlým zaváděním přímo působících virostatik (DAA) do terapeutických kombinací. Tato terapie probíhá především v bezinterferonových (interferon-free) režimech, nebo dokonce v režimech bezribavirinových (ribavirin-free). Ty eliminují závažné nežádoucí účinky pegylovaného interferonu alfa a ribavirinu (RBV), nemají prakticky žádné kontraindikace a jejich účinnost se blíží 100 %.
Nová přímá antivirotika a jejich kombinace (v 1–3 tabletách) brání replikaci viru inhibicí důležitých enzymů. V důsledku jejich působení dojde až k úplné eliminaci viru z pacientova těla. Léčba je obvykle 3týdenní a vždy ambulantní, bez kontraindikací a nežádoucích účinků.
Prioritní je léčba u nemocných s klinicky signifikantními extrahepatálními projevy infekce HCV. Přednostně by měly být léčeny i osoby se zvýšeným rizikem přenosu HCV, jimiž jsou:
V současnosti spočívá bezinterferonová léčba v podání kombinace sofosbuviru s jinými DAA nebo s RBV, v podání kombinace paritapreviru potencovaného ritonavirem + ombitasvirem ± dasabuvirem a podání kombinace elbasviru s grazoprevirem.
Důležité je v průběhu bezinterferonové léčby věnovat pozornost především lékovým interakcím, jejichž podrobný přehled je uveden na webových stránkách Liverpoolské univerzity (www.hep-druginteractions.org).
Nejčastější kombinace antivirotik uvádí tabulka níže.
Tab. Nejčastější kombinace antivirotik
|
sofosbuvir 400 mg |
ledipasvir 90 mg |
fixní kombinace | |
|
sofosbuvir |
ribavirin | ||
|
sofosbuvir |
simeprevir | ||
|
sofosbuvir |
daclatasvir | ||
|
sofosbuvir 400 mg |
velpatasvir 100 mg |
fixní kombinace | |
|
paritaprevir 75 mg |
ritonavir 50 mg |
ombitasvir 12,5 mg |
fixní kombinace; ve druhé tabletě se přidává dasabuvir 250 mg (tzv. 3D režim) |
|
elbasvir 50 mg |
grazoprevir 100 mg |
fixní kombinace | |
|
sofosbuvir 400 mg |
velpatasvir 100 mg |
voxilaprevir 100 mg |
fixní kombinace |
Bezinterferonová léčba představuje zcela zásadní milník v terapeutických možnostech chronické HCV. Jedná se o léčbu bez významných kontraindikací a nežádoucích účinků s téměř 100% účinností.
(mkd)
Zdroje:
1. Husa P., Husa P. ml., Mihalčin M. Nová léčba hepatitidy C. Klinická farmakologie a farmacie 2017; 31 (1): 11–14.
2. Hepatitida C. První vyléčitelné chronické virové onemocnění. Medical Tribune 2018; 16: C4–C5.
