Novinky v léčbě hepatitidy C

Úvod

Infekce virem hepatitidy C (HCV) je celosvětově jednou z hlavních příčin chronického onemocnění jater. Primárním cílem léčby tohoto onemocnění je proto vyléčení infekce, tedy dosažení setrvalé virologické odpovědi (SVR), definované jako nedetekovatelná nukleová kyselina viru v periferní krvi 12 či 24 týdnů po skončení antivirové terapie. 

V roce 2011 vstoupila léčba virové hepatitidy C do úplně nové éry, která je charakterizována rychlým zaváděním přímo působících virostatik (DAA) do terapeutických kombinací. Tato terapie probíhá především v bezinterferonových (interferon-free) režimech, nebo dokonce v režimech bezribavirinových (ribavirin-free). Ty eliminují závažné nežádoucí účinky pegylovaného interferonu alfa a ribavirinu (RBV), nemají prakticky žádné kontraindikace a jejich účinnost se blíží 100 %.

Nová přímá antivirotika a jejich kombinace (v 1–3 tabletách) brání replikaci viru inhibicí důležitých enzymů. V důsledku jejich působení dojde až k úplné eliminaci viru z pacientova těla. Léčba je obvykle 3týdenní a vždy ambulantní, bez kontraindikací a nežádoucích účinků.

Kdo by měl být léčen?

Prioritní je léčba u nemocných s klinicky signifikantními extrahepatálními projevy infekce HCV. Přednostně by měly být léčeny i osoby se zvýšeným rizikem přenosu HCV, jimiž jsou:

• narkomani s parenterální aplikací drog, i když udávají třeba jen jednorázové experimentování s drogami;
• příjemci krevních transfuzí a transplantátů před rokem 1992;
• osoby operované před rokem 1992 (totéž platí i pro ženy, jež rodily před tímto datem);
• tetovaní, zejména v amatérských podmínkách (na vojně, ve vězení), piercing;
• osoby ve/po výkonu trestu odnětí svobody;
• osoby s mimojaterními projevy infekce HCV (nemoci ledvin, kůže, diabetes, poruchy kognitivních funkcí, deprese, lymfomy, revmatické, endokrinologické a cévní choroby a řada dalších).

Možnosti bezinterferonové léčby

V současnosti spočívá bezinterferonová léčba v podání kombinace sofosbuviru s jinými DAA nebo s RBV, v podání kombinace paritapreviru potencovaného ritonavirem + ombitasvirem ± dasabuvirem a podání kombinace elbasviru s grazoprevirem.

Důležité je v průběhu bezinterferonové léčby věnovat pozornost především lékovým interakcím, jejichž podrobný přehled je uveden na webových stránkách Liverpoolské univerzity (www.hep-druginteractions.org).

Nejčastější kombinace antivirotik uvádí tabulka níže.

Tab. Nejčastější kombinace antivirotik

Závěr

Bezinterferonová léčba představuje zcela zásadní milník v terapeutických možnostech chronické HCV. Jedná se o léčbu bez významných kontraindikací a nežádoucích účinků s téměř 100% účinností.

(mkd)

Zdroje:
1. Husa P., Husa P. ml., Mihalčin M. Nová léčba hepatitidy C. Klinická farmakologie a farmacie 2017; 31 (1): 11–14.
2. Hepatitida C. První vyléčitelné chronické virové onemocnění. Medical Tribune 2018; 16: C4–C5.