Bude říční slepota opomíjenou nemocí?

Není jako komáři, do kůže nebodá, ale nahlodává jí do miniaturní mističky, která se plní krví. Z vytvořeného jezírka pak líže krev. Řeč je o černé muchničce z rodu Simulium, která je vektorem přenosu vlasovce kožního (Onchocercas volvulus).

Jeho larvy se během mušího hodování v jezírku krve zavrtávají do podkoží člověka, kde dorůstají do dospělosti. Člověk je definitivním hostitelem a zároveň rezervoárem parazita. Dospělí jedinci kolem sebe v podkoží člověka vytváří kolagenní obal (onchocerkom), který během čtyř let vytváří na kůži nebolestivé noduly a bulky do průměru až 8 centimetrů. Každý onchocerkom obsahuje desítky až stovky dospělců. Život dospělého kožního vlasovce se počítá téměř na dvě desetiletí, z toho polovinu, téměř 10 let, produkuje oplodněná samička vajíčka, tzv. mikrofilárie. Přežívají zhruba dva roky buď v podkoží, v lymfatických uzlinách, nebo se dostanou do oka.

Akutní projevy onemocnění jsou způsobeny alergenními metabolity filárií. Projevují se jako svědění, pálení kůže se znaky zánětu. Následně nasedá sekundární infekce. Miniaturní, zhruba čtvrt milimetru velkou larvu vlasovce popsal v roce 1875 irský lékař John O´Neill, který v té době sloužil u vojenského námořnictva na Zla­tém pobřeží (dnes Ghana). Svědění, které larva v kůži působila, označovali domorodci jako KRU-KRU.

V chronické fázi se kůže depigmentuje –⁠ vzniká „leopardí kůže“ a může dojít i k lichenizaci. Nemoc oka masivně propuká teprve po uhynutí mikrofilárií, organismus spouští velmi silnou imunitní reakci, při níž dojde ke zničení okolní tkáně v oku. To vede od slzení a světloplachosti až k úplnému oslepnutí, a odtud získala nemoc jméno.

Říční slepota nepostihuje jenom obyvatele říčních údolí tropických a subtropických oblastí v Africe, ale jsou jí ohroženi také cestovatelé. K nákaze sice obvykle dochází až při vícečetných kousnutích, ale vzhledem k dlouhé inkubační době (až 8 měsíců) se může nemoc projevit až dlouhou dobu po návratu z rizikových oblastí. Přestože se vyskytuje téměř výhradně v Africe, byly zaznamenány ojedinělé výskyty i v Je­me­nu a v La­tinské Americe. Podle dostupných informací bylo celosvětově nakaženo více než 30 milionů lidí, z nichž ročně přijde o zrak zhruba 10 procent.

Vakcinace možná není, nejúčinnější prevence je ochrana proti štípnutí, vhodný oděv a používání repelentu. Lékem volby je ivermectin a léčbu je nutné opakovat ve zhruba 9 měsíčních intervalech po dobu 20 let. Nepůso­bí totiž na dospělé jedince, účinný je pouze proti mikrofiláriím. Noduly s dospělci se odstraňují chirurgicky.

Masivní medikaci zavedla Světová zdra­votnická organizace ve vybraných oblastech s největším výskytem už v 80. letech minulého století. Po necelých dvaceti letech opakovaného podávání ivermectinu celým komunitám zde poklesl výskyt onemocnění o 99 pro­cent. K účinné eradikaci přenašeče vede také speciální postřik v oblastech výskytu muchniček. Vedle drakunkulózy by také onchocerciáza (nebo onchocerkóza) mohla být další eradikovanou (nebo realisticky minimalizovanou) opomíjenou nemocí.

Stanislav HAVLÍČEK