Co určitě stojí za přečtení…

Kotas, R.: Nové perspektivy léčby migrény

Neurologie pro praxi č. 3/2017

Intenzivní výzkum léčby migrény přinesl v posledních 25 letech velký pokrok v poznání její patofyziologie. Od těchto poznatků se odvíjí i výzkum nových léčiv. Např. triptany jsou již řadu let používány v denní praxi. Iniciálním dějem při záchvatu je korová šířící se deprese (CSD), která je schopna depolarizovat trigeminová vlákna, mozkové cévy, velké žilní splavy, které představují tzv. trigeminovaskulární systém.

Současné léčebné možnosti představují možnosti specifické a nespecifické. Nespecifické zahrnují jednoduchá analgetika – paracetamol, ASA, NSAID (diklofenak, ibuprofen, naproxen, ketoprofen, indometacin, nimesulid).

Částečně specifickými farmaky jsou námelové alkaloidy ergotamin a ­DH-­ergotamin. Mají vysokou afinitu k různým typům receptorů. Dostupné jsou jen ve formě magistraliter přípravků s obsahem 1–2 mg ergotaminu. Bývají často nadužívány a mají i další vaskulární nežádoucí účinky.

Mezi specifická farmaka řadíme triptany (antagonisté serotoninových receptorů 5-HT 1B/1D). Pacienti s častými atakami vyžadují profylaktickou léčbu, kterou představují např. betablokátory, antiepileptika (topiramát, valproát), blokátory kalciových kanálů (cinarizin, flunarizin), antidepresiva (amitriptylin, venlafaxin).

Z nových léčiv jsou to antagonisté CGRP receptorů, což jsou klíčové neuropeptidy v patofyziologii migrény. Zatím se klinicky zkoušejí tři léčiva: olcegepant, telcagepant a rimegepant. První dvě látky se bohužel do terapie nedostanou. První pro nevýhodu i.v. aplikace, druhá pro nežádoucí účinky na jaterní funkce. Třetí látka se dále zkoumá. Další možností je agonista 5-HT 1F receptoru lasmiditan, který vykazuje vyšší bezpečnost než triptany. Dále jsou to inhibitory neuronální syntázy NO, léčiva ovlivňující glutamát (tezampanel), tonabersat. V profylaxi se zkoušejí monoklonální protilátky proti CGRP či receptoru CGRP, další antikonvulziva (levetiracetam, carisbamát, zonisamid) a některé neurostimulační techniky.

Ettler, J.: Hirsutismus – etiopatogeneze, diagnostika a léčba

Časopis lékařů českých č. 3/2017

Hirsutismus je zvýšený růst terminálního ochlupení u žen v lokalitách závislých na stimulaci androgeny. Jedná se většinou o benigní onemocnění a kosmetickou funkční poruchu. Vzácně může jít o manifestaci maligního onemocnění. Jeho dopad je především v oblasti psychosociální se snížením sebe­vědomí.

Objevuje se při syndromu polycystických ovarií, kongenitální adrenální hyperplazii, při nádorech s produkcí androgenů, u Cushingovy choroby a syndromu nebo jako tzv. idiopatický hirsutismus. Léčba vyžaduje spolupráci dermatologa s gynekologem. V epidemiologii hraje roli i etnický původ pacientek. Ve Středomoří a blízkém východě je prevalence vyšší než v severní Evropě a Asii.

Z léčebných možností se uplatňuje lokální kosmetická terapie (holení, laser, elektrolýza vlasových folikulů, bělení peroxidem vodíku, chemická depilace, vosk). Systémově se používají: hormonální antikoncepce s obsahem antiandrogenních gestagenů, inhibitory 5α-reduktázy (finasterid, dutasterid), spironolakton, cyproteron acetát a výjimečně nesteroidní antagonista androgenních receptorů flutamid.

Stránku připravil

PharmDr. Pavel GRODZA, panacea@iol.cz