TAK TO VIDÍM JÁ: K očkování a jeho rizikům

Reaguji na přílohu Časopisu českých lékárníků –⁠ Farmakoterapeutické informace 7-8/ 2017, Očkování a jeho rizika.

Před nástupem do praxe jsem, vážené kolegyně a vážení kolegové, byla velkým zastáncem očkování. Za svou krátkou, necelou tříletou praxi v lékárně jsem se setkala s řadou nežádoucích účinků bezprostředně po očkování (vysoké horečky s následným rozvratem vnitřního prostředí a týdenní hospitalizací na JIP, změna chování, neutišitelný pláč, potíže se spánkem, snížení imunity, velký otok a zarudnutí v místě vpichu s omezenou hybností), selháním vakcín (hepatitida A, černý kašel) i nesmyslným tlakem pediatrů na očkování. A můj názor se snadno změnil bez sledování internetových diskuzí či čtení (podle vás) smyšlených příběhů.

Moji pacienti ani jejich děti nebyli smyšlení, jsou to reálné postavy pohybující se po Brně. Nepotřebuji internet, abych mohla pochybovat, a myslím, že to tak má většina lidí/rodičů, kteří s očkováním váhají nebo se mu brání.

Infekční nemoci byly, jsou a budou dál. O vymizení či velké snížení výskytu se podle mého názoru zasloužila především lepší hygiena, mikrobiologicky nezávadná voda, dobrá výživa a také pokrok v léčbě.

Zastávám názor, že nejlepší v této kontroverzní problematice bylo zhodnotit celkové zdraví (psychické i fyzické) očkovaných a neočkovaných dětí.

Do té doby myslím nikdo neví, jak to s tím očkováním doopravdy je. A já se k němu stavím neutrálně. Pacientům, kteří mají podezření na NÚ, věřím a radím jim i jako fyzickým osobám hlásit podezření na SÚKL, pokud to nechce udělat jejich lékař.

Myslím, že ta příloha nebyla moc povedená, protože když člověk v té první linii otevře oči a poslouchá, prostě se k nějakým tím příběhem nakazí.

PharmDr. Martina ROZSÍVALOVÁ