#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Trnité cesty vývoje léčiv (VI.)


Vyšlo v časopise: Čas. čes. lék., 91, 2019, č. 2, s. 30

Zavedení antisepse

Antiseptika (z řeckého anti – proti, septicos – hnilobný) jsou látky sloužící k usmrcení mikroorganismů na povrchu tkání a k zamezení proniknutí infekce do těla. Jejich použití se v současném zdravotnictví považuje za naprostou samozřejmost a standard při ošetření poranění a provádění chirurgických zákroků. Dnes již nepochybujeme o tom, že za rozvojem zánětu a sepse stojí bakteriální infekce, které se dá předejít použitím antiseptik a zabezpečením aseptického prostředí při operaci.

Ještě v 19. století tyto zásady nebyly známy a neplatily. Objev a zavedení ­anes­tezie do chirurgické praxe sice při­­nesly pacientům úlevu od utrpení, nicméně širšímu rozvoji oboru a složitějším operacím bránila až 50% úmrtnost na pooperační komplikace – především zanícení ran a následná sepse. Chirurgové operovali v pláštích (redingotech) nasátých krví z předchozích operací, hygiena rukou a čistota prostředí byly podružné. Obecně panovala představa, že příčinou hnisání ran je vzduch samotný, a proto zánětu nelze zabránit.

Pro vyvracení těchto zaběhaných zvyků a názorů bylo třeba spojení tří okolností: sestrojení mikroskopu Antonim van ­Leeunwenhoekem (1676), vědecký průkaz mikrobů Louisem Pasteurem (1860) a likvidace mikrobů v ráně Josephem Listerem (1865).

Když roku 1846 mladý Joseph Lister přihlížel první veřejné operaci pod éterovou narkózou, vedenou R. Listonem, jistě netušil, že svými výzkumy neméně významně přispěje k rozvoji oboru chirurgie. Joseph Lister (1827 – 1912) se narodil do vzdělané anglické rodiny. Jeho otec, také Joseph, se mimo rodinného obchodu s vínem věnoval i přírodním vědám a jeho koníčkem byla optika. Odstraněním barevné vady čoček se mu podařilo vylepšit mikroskop, což mu zajistilo členství v Královské vědecké společnosti. Když se jeho syn Joseph rozhodl pro studium chirurgie, dostal od otce nejen cenné rady, ale i jeden z jeho nejlepších mikroskopů.

Tento dar dokázal Joseph Lister využít dokonale, mimo medicínské studium se ve volném čase věnoval mikroskopickému zkoumání a prezentoval několik vědeckých prací. Po úspěšném ukončení studií 1852 obdržel lékařský titul a stal se asistentem profesora klinické chirurgie Jamese Symea na univerzitě i v nemocnici v Edinburghu. O sedm let později byl v roce 1859 jmenován profesorem chirurgie na univerzitě a hlavním chirurgem v nemocnici v Glasgow.

V jeho milovaném povolání mu nedala spát obrovská (až 50%) úmrtnost pacien­tů na zánět a sepsi po zdařilé operaci. Od­mítal názor, že hnisání ran je nevyhnutelným doprovodem jejich hojení a za nesmyslné pokládal dogma, že hnilobný rozklad tkání způsobuje vzduch samotný. Ve chvíli, kdy se seznámil s výsledky vědeckých prací Louise Pasteura, zapadlo vše do sebe jako střípek do mozaiky poznání.

Pasteur ve svém pojednání O hnilobě uvádí, že za kvašením či hnitím sterilizovaných roztoků stojí kontaminace mikroorganismy zvenčí. Listera napadlo, že „to“, co způsobuje záněty a otravy u pacientů, má stejný původ, což znamená napadení tkáně mikroorganismy viditelné pouze mikroskopem. Lister přemýšlel o tom, jak ošetřit ránu nějakou substancí, která by ničila mikroby a přitom by nepoškozovala tkáně.

Zasáhla náhoda. Když se dozvěděl, že v blízké vesnici Carlisle použili kyselinu karbolovou (fenol) k likvidaci zápachu městského odpadu, měl jasno. Svou teorii si v praxi ověřil 12. srpna 1865 při operaci chlapce s otevřenou zlomeninou holeně. Na ránu mu aplikoval slabý roztok kyseliny karbolové a u chlapce došlo k úspěšnému uzdravení bez rozvoje infekce.

Je ironií osudu, že o den později, 13. srpna 1865, zemřel ve vídeňském ústavu choromyslných Ignác Filip Semmelweis, zachránce matek před horečkou omladnic, kterou na rodičky přenášeli porodníci a studenti bez dostatečné hygieny rukou, vracející se z pitevny. Po té, co doktor Semmelweis nařídil na klinice mytí rukou chlorovým vápnem, došlo téměř okamžitě k poklesu úmrtnost rodiček z 10 % na 1 %. Na větší uznání musela Semmelweisova metoda počkat. Tehdy ji lékařská veřejnost ještě úplně nepřijala. Semmelweisovy myšlenky byly mnohými kolegy znevažovány a on sám byl často kritizován. To se někdy uvádí jako počátek jeho nervové choroby.

I Joseph Lister měl pro své názory odpůrce z řad „starých“ chirurgů zvučných jmen, nicméně jeho pevné přesvědčení a preciznost mu proti nim byly dokonalým štítem. V roce 1867 publikoval souborný článek Systém antisepse: O nové metodě léčby otevřených zlomenin, abscesů apod., s pozorováním podmínek hnisání v prestižním chirurgickém časopisu Lancet. Úspěšnost a smysluplnost Listerových metod při operacích a jím zavedený systém převazů v pooperační péči byly snadno doložitelné statisticky, a proto je přebírali jeho asistenti i studenti. Lister zpočátku používal 5% roztok kyseliny karbolové, později postupně snižoval koncentrovanost roztoků pro zmenšení podráždění pokožky. Pach kyseliny karbolové, fenolu, se stal charakteristickou „vůní nemocnic“ a rychle nahradil smrtonosný hnilobný zápach.

Látkou odvozenou od fenolu je chlorhexidin, který je účinný nejen proti bakteriím, ale i kvasinkám, a byl popsán roku 1954. Mezi další antiseptika, která se začala později používat, patří formaldehyd (1886) a peroxid vodíku (1891).

Kvíz:

Na počest J. Listera byl pojmenován:

  • a) Bakteriální rod Listeria monocytogenes
  • b) Ústní voda Listerine® 
  • c) Fiktivní postava anglického seriálu Červený trpaslík

Tipy a odpovědi zasílejte na: jmartinaskova@seznam.cz

Správné odpovědi z minulého čísla:

  1. Náprstkovo muzeum vystavuje kurare v tykvičce ze stromu Crescentia cujete, které ze svých cest přivezl Enrique Stanco Vráz (1860?–1932)
  2. Jako „Lovec kaktusů“ byl znám český cestovatel Alberto Vojtěch Frič (1882–1944)

Mgr. Jana MARTINÁSKOVÁ


Štítky
Farmacie Farmakologie Farmaceutický asistent

Článek vyšel v časopise

Časopis českých lékárníků

Číslo 2

2019 Číslo 2
Nejčtenější tento týden
Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

Hypertenze a hypercholesterolémie – synergický efekt léčby
nový kurz
Autoři: prof. MUDr. Hana Rosolová, DrSc.

Multidisciplinární zkušenosti u pacientů s diabetem
Autoři: Prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc., prof. MUDr. Vojtěch Melenovský, CSc., prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc.

Úloha kombinovaných preparátů v léčbě arteriální hypertenze
Autoři: prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc.

Halitóza
Autoři: MUDr. Ladislav Korábek, CSc., MBA

Terapie roztroušené sklerózy v kostce
Autoři: MUDr. Dominika Šťastná, Ph.D.

Všechny kurzy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#