Velké jubileum Jiřího Dlouhého

S Jiřím Dlouhým jsem se poprvé setkal nedlouho po vzniku České lékárnické komory. Dodnes si živě pamatuji na oběd v nyní již zaniklé restauraci v Klimentské ulici v Praze, jejíž jméno jsem zapomněl, ale tenkrát se jí neřeklo jinak než „U komunistů“. Byla totiž přímo naproti budovy bývalého ÚV KSČ.

Ačkoliv mezi námi je téměř pětadvacetiletý věkový rozdíl, Dr. PhMr. Jiří Dlouhý se vracel ze svobodného světa do vlasti, kde já v totalitě žil většinu života, přesto jsme si, jak se říká, na první setkání „sedli“. Názorově jak v oboru, tak v politice, a to nejen té profesní, ale často i v životních postojích.

Byl mým tehdy nedocenitelným zdrojem informací zvenku, spojkou se světem, ve kterém se dokáže pohybovat s grácií světoběžníka. S hendikepem socialistické úrovně používání cizích jazyků byl, myslím nejen pro mne, v zahraničí nedocenitelným a praktickým průvodcem.

I díky němu jsem postupně pronikal do pro nás „nového“ lékárenství, které hlavně v okolních západních státech fungovalo ještě na principech svobodného výkonu povolání v tržním prostředí, avšak pro lékárníky s příznivými a rozumnými regulacemi. Předával nám srozumitelně zkušenosti, které jsme neměli šanci v té době získat, ani jsme se je nemohli naučit ve škole. Už tehdy nás ale často upozorňoval na jistá úskalí, která se ve vývoji českého lékárenství začala rýsovat v podobě přemrštěné liberalizace a přílišné orientace na byznys.

V komoře jsme Jiřího neformálně pasovali do role našeho „ministra zahraničí“. Otvíral nám cestu především do Bavorska, Saska, Rakouska a Švýcarska, kde díky svým osobním známostem a kontaktům s vrcholnými představiteli oboru spolu­vy­tvářel a prohluboval naše vazby se za­hraničními lékárnickými organizacemi a sdruženími. Velkou zásluhu měl na tom, že již v roce 1997 jsme byli spolu se Slovenskou lékárnickou komorou přijati za členy Evropského svazu lékárníků (PGEU). Nejen za to obdržel čestné členství v ČLnK.

Pozoruhodné je i jeho angažmá v českém lékárenství. Již v důchodovém věku začal rekonstruovat dům s lékárnou v Kyjově, který patřil rodině a byl mu navrácen v restituci. Následně vybudoval několik dalších lékáren na jižní Moravě. Ač by mohl v klidu trávit volný čas na zaslouženém odpočinku, dává tak příklad nám mladším, jak prospět oboru i společnosti cílevědomou prací nejen v komoře, ale i v denní praxi, kterou ostatně vykonává dodnes.

S velkým respektem vůči Tvé osobě, Jiří, si dovoluji k Tvému obdivuhodnému jubileu symbolicky připít ad multos annos a popřát Ti především zdraví, ště stí a ­ne­utuchající optimismus.

Jan HORÁČE