V Marien-Apotheke v Rakousku

V listopadu roku 2018 jsem absolvovala lékárenskou stáž v Rakousku, na předměstí Vídně v Langenzersdorfu pod vedením Mag. Pharm. Evy Grabner. Této příležitosti jsem mohla využít díky finanční podpoře Interní mobilní agentury VFU Brno. V tomto článku bych ráda porovnala některé rozdíly mezi běžným chodem lékárny v Rakousku a České republice.

Marien-Apotheke je soukromá lékárna základního typu, ve které pracuje pět magistrů, šest farmaceutických asistentů a sanitář. Jedná se o jedinou lékárnu v Langenzersdorfu, který čítá přibližně 8 000 obyvatel. Pokud má být v Rakousku otevřena nová lékárna, musí být posouzena její oprávněnost a potřebnost, klíčovým parametrem je také počet obyvatel a její vzdálenost od již stávající lékárny.

Rakouský lékárenský systém se od českého v mnohém liší. Rozdílné je již samotné studium farmacie. Na rakouské univerzitě je studium rozděleno na bakalářské a poté navazující magisterské. Po úspěšném dokončení bakalářského studia se mohou studenti rozhodnout, zda budou pokračovat v magisterském programu oboru Farmacie nebo Preklinickém výzkumu a vývoji léčiv. Po dokončení magisterského studia oboru Farmacie musí absolventi pracovat v lékárně pod dohledem alespoň jeden rok. Poté skládají závěrečnou zkoušku a po úspěšném složení mohou již pracovat v lékárně bez dohledu.

Rozdílný je také systém zdravotního pojištění. Každá spolková země má svou vlastní zdravotní pojišťovnu, tzv. Gebietskrankenkasse. Člověk je povinně pojištěn u pojišťovny podle spolkové země, ve které pracuje. V důchodovém věku jsou lidé pojištěni podle svého trvalého bydliště.

V rakouské lékárně jsem se setkala s pestrou škálou přípravy individuálně připravovaných léčivých přípravků. Připravovala jsem především polotuhé lékové formy, ale také homeopatické globule, sirupy s expektoračními účinky či léčivé čajové směsi. Léčba homeopatiky se těší velké oblibě, proto se v lékárně vyskytuje i široký sortiment různých homeopatických přípravků.

Elektronické recepty u našich sousedů nejsou zatím zavedeny. U každého hrazeného receptu je ale čárový kód, na který se nahrávají jednotlivé položky, které jsou pacientovi vydány a jsou pak automaticky odeslány do pojišťovny a poté lékárně proplaceny.

V Rakousku, stejně jako i v některých jiných státech západní Evropy, existuje systém tzv. pevných doplatků. Doplatek za jednotlivou položku jakéhokoliv léku pro pojištěného pacienta je v každé lékárně stejný, nyní šest euro. Jen v případě sociálně slabé skupiny obyvatel hradí pojišťovna celkovou částku za lék. Také ceny těchto léků jsou ve všech lékárnách stejné. Každý lék má stanovenou cenu pro zdravotní pojišťovny a cenu pro pacienty, kteří si hradí léky soukromě z vlastních zdrojů, kde je zpravidla cena vyšší. Tyto ceny se obměňují každý měsíc a jejich seznam musí být v lékárně k dispozici v tištěné podobě.

Některé léčivé přípravky, v České ­republice volně prodejné, jsou v Rakousku vázány na lékařský předpis a v určitých indikacích také hrazeny zdravotní pojišťovnou. Jsou to například léky pro systémovou enzymoterapii Wobenzym a Phlogenzym, či léky substituční enzymoterapie užívané při pankreatické exokrinní insuficienci Kreon 10.000 a ­Kreon 25.000.

Rakouský model lékárenství mne v určitých oblastech velmi zaujal. Moc se mi líbí možnost nabídnout pacientům širokou škálu magistraliter přípravků. Velice užitečný mi přijde také systém pevných doplatků za léky. Pacienti si nemusejí zjišťovat, v jaké lékárně dostanou nejnižší doplatek, a tak mají lékárny možnost si své pacienty získávat i přes jiné kvality, a to především přes nabízené služby. ­Lékárníci tím ušetří více času, který ­mohou věnovat pacientům.

Klára PAVELKOVÁstudentka 5. ročníku Farmaceutická fakulta VFU Brno