Zeptali jsme se

Co pro vás znamená stavovský časopis? Máte nějaké návrhy na změnu jeho obsahu?

Mgr. Hana GRUNTOVÁ, BENU Lékárna, Ostrava

Co pro mě znamená ČČL? Je to pro mě taková automatická součást toho „být lékárníkem“. Je to vlastně jediný papírový časopis, který mi domů chodí, takže ho sbírám, a má i svůj šanon v knihovně. Jinak jsem teď zvyklá spíše na newslettery v mailu, které si čtu na mobilu. Musím se ale přiznat, že kompletně celý časopis jsem asi nikdy nepřečetla, vybírám si jen to, co mě zaujme, a některé části přeskakuju automaticky (seznamy vydaných a zrušených osvědčení bych zrušila). Většinou to, co nepřečtu hned po rozbalení, už nepřečtu nikdy. Ale z toho, co jsem četla, se mi většina článků líbila. Obdivuji práci těch, kteří měsíc co měsíc připravují svoji pravidelnou rubriku již několik let. Ale je fajn, že se teď zapojilo více mladých kolegů se svými názory a články. Nejraději čtu příběhy z praxe a taky „historické okénko“ na konci.

Jako plus hodnotím přiložení Farmakoterapeutických informací a teď i Doporučených postupů. 

Vím ale, že pro mnoho kolegů je to bohužel jen „předražený časák za 3 000 ročně“, který stejně nečtou a o dění v komoře a vzdělávací akce se nezajímají. A to je škoda. Protože podle mě si v ČČL každý najde něco pro sebe. Když tomu bude chtít dát trochu svého času.

PharmDr. Jiří GREGOR, farmaceut Tkáňové ústředny FN Hradec Králové

Můj vztah k stavovskému časopisu kopíruje i můj vztah k České lékárnické komoře. Určitá bezstarostnost mládí byla podobně jako u ostatních kolegů poměrně rychle konfrontována s reálnými starostmi hlavy rodiny, zaměstnance v lékárně a občana České republiky. Ukotvení v těchto rolích se promítalo i do tohoto vztahu. Dynamicky se měnil a koreloval s nabýváním životních zkušeností.

V současnosti beru časopis i stavovskou organizaci za významné výdobytky, které jsou vykoupeny „krví, potem a slzami“ našich předchůdců i těch mezi námi, co se angažují v současnosti. Časopis i komora posilují naši profesi, dávají lékárníkům nástroje pro její rozvoj. V případě časopisu je důraz zaměřen na výměnu informací, sdílení myšlenek a formování strategií v nejširším spektru aktivit. Zákonem delegovaná samospráva je pak nesamozřejmou výsadou naší profese.

To jaký je časopis, to jaká je komora, je prostým odrazem toho, jací jsou lékárníci. Každý se můžeme zapojit, vyvinout jisté úsilí a posunout věci k lepšímu. Samozřejmě se člověk může zúčastnit boje za lepší příští i v roli kritika. Jen je třeba si ve stavu spravedlivého hněvu a osobní nespokojenosti vzpomenout i na lidové moudro, které praví, že nemá smysl se zlobit na zrcadlo, když máš, člověče, křivou hubu. Známe dobře své pappenheimské.

Mgr. Ondřej BEDNAŘÍK, Lékárna U Řeky, Trutnov

ČČL jsem začal vnímat od svých studentských let, kdy se každý měsíc objevoval buď doma, nebo v lékárně mých rodičů. Jelikož byl internet v té době v plenkách a informace se šířily několikanásobně pomaleji, brali jsme jej jako důležitý informační zdroj z našeho oboru. Každoroční proměny titulních stránek, úvodní sloupek, (ne)pravidelné rubriky, redakční rada, vnitrostavovské polemiky, inzerce, grafické i materiálové zpracování, ale i občasné spory na sjezdech („za kolik“, a zda časopis vůbec potřebujeme) – to vše mne osobně s naším magazínem spojuje.

Časopis jako takový je bezpochyby důležitou součástí naší organizace, ale je velmi potřeba o jeho obsahu i formě diskutovat. Osobně bych oželel např. seznam osvědčení, vložené Farmakoterapeutické informace nebo v současné době již prakticky nic neříkající seznam oslavenců. Naopak bych přidal rozhovory s aktivními lékárníky z regionů, seznámení se zajímavými lékárnami nebo studentské okénko z našich univerzit. Uvítal bych aktuální online verzi v privátní části webu ČLnK, a to s možností okamžité diskuze. Nejlépe stylem sdílení článků na uzavřeném profilu na sociální síti nebo ve spolupráci s FB stránkou Mladí lékárníci.

Co ale bezpodmínečně musím, je poděkovat osobě nejdůležitější – Mgr. Jaroslavě Hořanské za její dlouholeté pracovní nasazení v roli šéfredaktorky. Perfektní práce!

PharmDr. Ondřej PAVLÍČEK, Ph.D., MBA, Lékárna Nemocnice České Budějovice, a. s.

Časopis mě provází už dvacet let – tehdy ještě chodil mojí mamince. Tenkrát se mu u nás v rodině říkalo „molekula měsíce“, posledních pět let už ho přezdíváme „Lékárenský žalozpěv“. Ale na druhou stranu je to vlastně jediné tištěné periodikum, které si se zájmem čtu, a často vyvolá chuť zareagovat. Domnívám se, že tištěné periodikum naráží na neschopnost dostatečně pružně reagovat na aktuální dění – ať už legislativní návrhy či protipadělkovou směrnici. Elektronická diskusní fóra ani facebookové skupiny je suplovat nemohou.

Co se obsahu týče, velmi se mi líbila série příspěvků popisujících transformaci lékárenství na počátku devadesátých let, stejně jako příspěvky o lékárenské praxi v zahraničí. Chybí mi články, které by nesly vizi, představu, kam se má české lékárenství posunout v příštích pěti letech. Diskuze, v jejímž rámci by vznikaly konsensuální koncepční závěry. Stručné rešerše k aktuální odborné problematice. Rozčilují mě nářky proti řetězcům a nemocničním lékárnám. Otravují mě „bilanční sebevraždy“ odepisující jednotlivce, případně celou profesi, a končící odchodem autora do vyhnanství v horách, případně do atelieru – o tom ať píše raději Vlasta.   

PharmDr. Nina ŠVÉDOVÁ, Lékárna Dr.Max, Brno

S touto otázkou se potýkám už od počátku svého členství v komoře. Dlouho jsem opravdu nechápala účel stavovského časopisu, a v podstatě ani jeho obsah. Myslím, že to bylo i tím, jak moc, nebo spíš málo jsem sledovala dění v samotném lékárenství. Bez znalosti souvislostí se může zdát časopis nezajímavý a celému redakčnímu týmu se pak dostává častěji kritiky místo za­slou­ženého respektu. Čím více se o dění v ČLnK zajímám, tím více článků mě oslovuje.

Jako zajímavý námět na obsah mi přijdou zápisy ze zasedání představenstva komory – uvítala bych je obzvláště teď, když je zaznamenáno jmenovitě, který člen hlasoval pro a který proti. Přivítala bych modernější grafické provedení zahrnující profesionální fotografie. Tipuji, že kratší články nebo alespoň graficky členěné do menších úseků by méně odrazovaly sváteční čtenáře. V neposlední řadě vnímám absenci on-line formy časopisu – živé, s možností výběru článků, jejich vyhledávání a sdílení, ne pouze v pdf formátu na stránkách komory.

Věřím tomu, že by pomohlo, kdyby každý z nás občas přispěl třeba jen krátkým článkem. Pokud časopis budeme sami utvářet, těžko si na něj můžeme stěžovat.

Mgr. Josef NEJEDLÝ, Pilulka Lékárna, Břeclav

Časopis pro mě znamená pravidelnou měsíční jistotu, která nikdy neomrzí. Články jsou zajímavé, jsem rád, že přispívají kolegyně/kolegové ze všech odvětví farmacie. Určitě se z mého pohledu nejedná o nejdražší časopis na světě, jak jsem již několikrát slyšel ve svém okolí. Mně osobně by se líbilo zavedení pravidelných rubrik z klinické farmacie (např. novinky ve farmakoterapii), nemocničního lékárenství (např. IPLP), veřejného lékárenství (např. o poradenství v praxi). Nebál bych se požádat provozovatele – nelékárníky o pravidelné příspěvky, nebo i odborníky z oblasti marketingu či z Ministerstva zdravotnictví. Možná pro některé kolegy nelogické, ale rozhled je potřeba. 

PharmDr. Miroslav KOŠKA, Lékárna Dr. Max, Brno

Časopis českých lékárníků je pro mě tradice. Nejen dlouhá tradice naší profese, ale i každoměsíční těšení na poštovní schránku. Budu patřit zřejmě k menšině, ale ČČL mám rád, pravidelně jej celý čtu a vím, že výrazně větší část našich členských příspěvků jde za jiným účelem než na ČČL. Jako velký knihomil preferuji jeho papírovou formu. Všelijakých displejů mám za den víc než dost.

Autoři pravidelných rubrik mají můj velký obdiv. Není jistě jednoduché měsíc co měsíc včas dodat potřebný článek. Ale kdokoliv, kdo překoná pohodlnost či obavy a napíše svůj názor, má můj obdiv a velký dík. ČČL není nic jiného než my všichni. A bude takový, jací jsme my všichni. Čím více názorů, tím víc bude zajímavý. Věřím, že je mezi lékárníky spousta s různými zájmy, koníčky a dovednostmi. I rozhovory s nimi, bohužel ne moc časté, jsou velkým obohacením časopisu, a obzvláště rád je čtu.

Největší dík však v současné době patří za dlouholetou neustálou viditelnou, a především neviditelnou spoustu práce paní šéfredaktorce, která se rozhodla svou náročnou pozici přenechat jiným. Jari, děkuji! Jsi profesionál a každé setkání s Tebou bylo velmi milé.

PharmDr. Michala BELASOVÁ, BENU Lékárna, Praha

K zamyšlení je celkový „refresh“ obsahu, ale i formy, které se víceméně nezměnily po celou dobu mého členství.

Zaujímaly by mne články orientované na klinické projevy, léčebné postupy a farmakoterapii nemocí. Nové trendy v terapii nemocí. Možnosti posunu a zapojení lékárníka více do role zdravotníka, inspirace ze zahraničí, kde existují screeningové a edukační projekty na úrovni lékárny.

Současná podoba je konzervativní.

Mgr. Marcel PANDADIS, Lékárna Uherskohradišťské nemocnice a.s.

V dnešní době ztrácejí tištěná média svůj původní informativní význam z důvodu aktuálnosti a frekvence vydání. Časopis českých lékárníků je pro mne spíše zdrojem postřehů a pohledů kolegů.

Rád bych, kdyby časopis přinášel výhled do budoucna či podněcoval diskuzi o budoucím směřování oboru. Možná by se mohl více věnovat odborným tématům či legislativě.

Mgr. Lukáš MALÝ, Valdštejnská lékárna, Frýdlant v Čechách

Pro mě náš časopis určitě neznamená „nejdražší předplatné“, jak se občas vtipkuje. Osobně se snažím přečíst alespoň názorové články, jak kdo nahlíží na aktuální problematiku, a zprávy o uskutečněných akcích, abych věděl, o co jsem přišel. V lednovém čísle jsem si s potěšením přečetl diskuzi k článku „Svou odbornost jsme dávno ztratili“. Je to náš časopis a je dobře, že se najde stále víc kolegů, kteří se nebojí napsat článek, a další, kteří i zareagují. A s návrhy na nový obsah si pomůžu z diskuzní skupiny na FB – např. články o lékárenství v jiných zemích, reportáže ze specializovaných pracovišť, komunikace s problémovými pacienty.