Za kolegou Jánem Valjanem

Dne 5. ledna 2019 zemřel PharmDr. Ján Valjan, v letech 1993 a 2006 až 2010 prezident Slovenské lékárnické komory, především ale lékárník tělem i duší, pilný spolupracovník slovenských lékárnických časopisů a oblíbený autor čtenářů těchto měsíčníků. Možná si vzpomenete, že několik jeho vtipných úvah na docela vážná témata jsme zveřejnili také v ČČL.

Zavolat do lékárny Statim ve Spišské Nové Vsi, pokud jsem chtěla znát pohled slovenského lékárníka na nějaký problém, který ovlivňoval činnost lékáren v České republice i na Slovensku, znamenalo jistotu, že se doktor Valjan nebude na nic vymlouvat. Pokud ale opravdu zrovna odpovídat nemohl, ujistil mě: „O desať minút sa vám ozvem.“ A skutečně zavolal, dokonce i v době, kdy jako prezident slovenských lékárníků často nevěděl, kam dřív skočit.

K tomu, co se děje v lékárenství, se vyjadřoval zasvěceně, dost často si nebral servítky, ale málokdy se nechal ovládnout emocemi. Přitom byl zvyklý nazývat věci pravými jmény. Když se na Slovensku jednalo o změně zákona týkajícího se možnosti vzdát se části marže a poskytnout pacientovi slevu z doplatku až do výše padesáti procent, napsal, že všechny řeči o pomoci pacientům jsou jen snahou o zakrytí nekvalifikovaných názorů celé armády brouků Pytlíků, kteří všude byli, všechno znají, a výsledky jejich práce jsou katastrofou všude, kde působí: „Je jim jedno, jestli se vyjadřují k těžkému průmyslu, nebo prodávají pančovaný alkohol, nebo mluví o prostitutkách, které postávají na rohu, protože oni vlastně dělají to stejné. Dají tomu, kdo více zaplatí, a v tomto případě je fíkový list, který by zaplnil jejich úplnou nahotu, příliš malý. Těm lidem je úplně jedno, že zlikvidují to, co bylo pro lékárenství typické po staletí, tedy svobodný výkon lékárnického povolání.“ Na otázku z redakce, jestli se nebojí, že by proti sobě mohl politiky popudit, odpověděl také otázkou: „A čo už mi kto môže?“

Doktora Valjana velmi mrzela nekolegiálnost lékárníků. S neskrývanou ironií před 15 lety, v souvislosti s problémem různých doplatků, připomínal proklamace o konkurenci odborností, litoval, že když se jedná o kšeft, najedou jde odbornost stranou. O to horší je pak přesvědčit politiky, že lékárnám je třeba zvýšit marži, když někteří „kolegové“ doplatky dlouhodobě snižují. Takové i další nešvary, třeba nedostatečnou stavovskou hrdost, reexporty, amatérskou propagaci odborné činnosti lékáren apod., považoval za profesionální lékárnické selhání na obou stranách česko-slovenské hranice.

Doktor Ján Valjan, nesporně jedna z nejvýraznějších postav slovenského lékárenství od vzniku Slovenské lékárnické komory, věděl, kdy je třeba promluvit, a on se mluvit nebál. Netajil se tím, že do politiky by nešel, protože chtěl zůstat nestranný a nezávislý.

Kdo měl možnost se s PharmDr. Jánem Valjanem byť jen občas setkat, odnesl si vzpomínku na setkání s člověkem hodným úcty.

Jaroslava HOŘANSKÁ