Čchi-kung je víc než bojové umění


Vyšlo v časopise: Čas. čes. lék., 91, 2019, č. 3, s. 24-25

Tradiční čínská medicína (TČM) se stala v poslední době často diskutovaným tématem. První písemné doklady o TČM jsou starší 5 000 let, metoda se stále vyvíjí, ale pro Evropana je plná tajemných pojmů a svébytné filosofie. Snad proto se názory na její využití pohybují od naprostého odmítání až po nekritické očekávání zázraků. V ČR praktikuje řada čínských lékařů, ale i českých léčitelů.


Ing. Miroslav Pospíšek, CSc., který ­odpověděl na následující otázky, se ­zabývá především akupunkturou, výukou čchi-kungu a hledá hranice vlastních možností při ultramaratonech.

Jaká byla vaše cesta od matematiky k TČM?

Od matematiky jsem se nikdy neodvrátil. Dá se použít v jakémkoliv oboru. Mám na mysli ty základní principy, jako např. cesta od jednoduššího ke složitějšímu, potřeba věcem porozumět a samozřejmě tzv. selský rozum.

Mým původním oborem je matematické inženýrství, vystudoval jsem je na Fakultě jaderné a fyzikálně-inženýrské ČVUT. Po škole jsem modeloval chování polovodičových součástek pomocí numerického řešení soustav diferenciálních rovnic. Již delší dobu však pracuji v informačních technologiích, v oblasti síťových a serve­rových technologií. Zde matematické myšlení používám běžně, například při řešení poruch je možné uplatnit metodu „půlení intervalů“, kdy se pomocí známého stavu „funguje to“ snažíte spravit stav „nefunguje to“.

Ale jak jsem dostal k TČM? Nejspíš je to souhra více okolností, zmíním ultraběhy (trať delší než maraton) a s nimi spojenou vlastní zkušenost s alternativní medicínou. Ultraběžec, tedy alespoň ultraběžec, používající selský rozum a mající ještě nějaký pud sebezáchovy, potřebuje svému tělu porozumět, umět mu naslouchat, reagovat na signály, řešit problematické stavy. Dr. George Eassey, OMD, Ind žijící v Praze, mi ukazoval základní principy, mluvil ke mně jazykem, kterému jsem byl schopen porozumět. V roce 2006 jsem si podélně zlomil kost prstu na noze a řešení moderní medicínou v tomto případě spočívalo v opakovaných kontrolách a konstatování stavu. Objevil jsem MUDr. Josefa Jíšu, který mne během dvou týdnů vyléčil korejskou metodou Su-Jok, využívající čínskou medicínu. A pak už to šlo docela rychle. V roce 2013 jsem absolvoval TCM Institut Praha, vyučující tzv. pět dovedností Tradiční čínské medicíny (diagnostika, fytoterapie, akupunktura, cvičení čchi-kung a masáže tui-na).

Ve své praxi používáte akupunkturu. Na které choroby působí příznivě a kdy je naopak kontraindikována?

Ve své praxi ovlivňuji akupunkturní body a dráhy různými metodami. Nemusí to být jen jehličky. Akupunkturní body můžete ošetřovat baňkováním, speciální masáží, cvičením nebo tzv. moxou, teplem sálajícím z pelyňkových kuželů.

Podle mých zkušeností je akupunktura účinná všude, kde je nějakým způsobem narušen koloběh energie. To je vlastně skoro u každého patologického stavu. Mně osobně se osvědčuje u psychosomatických stavů, problémů pohybového aparátu, bolestivých stavů nejrůznějšího původu, trávicích a dýchacích obtíží, alergií, depresí a odvykání návykovým látkám.

Hlavní kontraindikací při ošetření je vliv omamných prostředků, a to na straně ošetřovaného i na straně ošetřujícího.

Spolupracujete při své práci s lékaři klasického vzdělání?

Ano, i když v mnohem menší míře, než bych si představoval. Jednou kapitolou je, že lidé, kteří mne učili na TCM Institutu, jsou lékaři klasického vzdělání. Je hodně oblastí, kde se můžeme doplňovat. Ve své praxi přivítám různá měření, prováděná moderní medicínou. Klasičtí lékaři možná ocení preventivní metody, diagnostiku podle „klinicky nevýznamných“ ukazatelů, psychosomatický přístup, zvládání pooperačních stavů, snižování nežádoucích účinků chemoterapie apod.

Můžete stručně vysvětlit význam sousloví čchi-kung?

Ve wikipedii na Internetu najdete překlad „kultivace životní energie“.

Termín „čchi“ má poměrně mnoho významů. V čínské medicíně se především vztahuje k funkci orgánů, zatímco v kontextu cvičení čchi-kung jde spíše o aspekt „prodlouženého“ vědomí. Pro mne je čchi něco mezi hmotou a vědomím. Při pohledu ze strany hmoty je to něco, co hmotu uvádí do pohybu, co způsobuje její neustálou transformaci. Při pohledu ze strany vědomí je to „projekce vědomí do hmoty“, „směřování vědomí“. Takže překlad „životní energie“ může dávat smysl. Existuje rčení: „Kam jde mysl, tam jde čchi. Kam jde čchi, tam jde krev.“ ­Základním principem v čchi-kungu je právě sladění těla, dechu a mysli.

S termínem „kung“ se můžete setkat také např. ve spojení „kung-fu“. Existují různé překlady, „práce“, „zručnost“, dokonce „kvalita“. Rád bych jej odlišil od termínu „fa“, který označuje metodu, techniku.

Čchi-kung je překládán jako „cvičení se čchi“, (tedy s rozšířeným vědomím, životní energií, apod., podle kontextu a také podle školy čchi-kungu) pro získání zručnosti. Adepti nejdříve procházejí fází „Fa“, tedy učení se metodě a jejímu používání, až získají zručnost, tedy „Kung“.

V praxi to znamená, že se naučíte nějakému pohybu a pak teprve zjistíte, že jej můžete provádět různými způsoby. Hodně přitom záleží na sladění koncentrace a uvolněnosti mysli. Takže čchi-kung vlastně začínáte cvičit až po několika letech cvičení …

Filmové triky občas vyvolávají dojem, že čchi-kung umožňuje nadlidské výkony při usměrňování toku energie. Obyčejný adept čchi-kungu si vystačí s pověstnou červenou, teplou kuličkou. Mohl byste navrhnout lepší ikonu pro práci s vlastní energií?

Vždy jde o to, čeho chcete cvičením dosáhnout. Pokud je cílem napodobit filmové triky, a cvičíte sami, řekl bych, že buď vás snažení po nějaké době omrzí, nebo si narušíte integritu osobnosti. Rozhodně potřebujete zkušeného průvodce, hodně trpělivosti a vysoké morální kvality.

Řadě lidí pomáhá čchi-kung ve složitých zdravotních situacích, možná proto, že je cestou k obnově vnitřní ­rovnováhy a způsobem práce s podvědomím. Do jisté míry může mít podobné účinky jako meditace a pro řadu lidí je to snáze uchopi­telná cesta. Nemusíte však s cvičením čekat, až se dostanete do zdravotních problémů, čchi-kung je důležitou součástí prevence nebo jak říkají Číňani, ­jang-šeng, pěstování života.

Existují také školy, používající čchi-kung jako podpůrný prostředek v terapii. ­Dvouletý kurz Medical QiGong jsem absolvoval pod vedením Vlastimila Kroupy, bývalého českého hokejového reprezentanta, který praktikuje a vyučuje tuto metodu podle International College of Medical QiGong a díky čchi-kungu se zotavil ze závažného zranění.

Čchi-kung tedy může být cestou ke zdraví a harmonii, je ale vhodný i pro Evropany?

O účincích čchi-kungu je publikována řada studií. Přehled zkoumání mechanismů účinku moderními metodami uvádí např. Tianjun Liu, O.M.D. v knize Chinese Medical Qigong, Ch. 3, Modern Scientific Resarch on Qigong, pp. 126–170.

Moje zkušenosti:

  • Každé cvičení je nějaký způsob komunikace se svým vlastním tělem, ale čchi-kung je v tom vynikající. Nemusíte si zrovna uvědomovat průběhy akupunkturních drah, výsledky přináší už jen srovnání postoje a dýchání.
  • Odstraňování tělesných (ale i duševních) blokád. Cvičení pracuje s fasciemi. Jednak zde „uvolňuje slepence“ a tak odstraňuje patologická místa a dále tyto struktury posiluje. Pokročilejší adepti cvičení při pohybech nahrazují svalovou práci činností fascií.
  • Podpora cirkulace na mnoha úrovních. Při cvičení dochází ke zvyšování objemu krve proudící do mozku, rukou a obecně kapilárního systému. („Kam jde čchi, tam jde krev.“) To příznivě působí např. na funkci mozku a na imunitní systém. Abdominální dýchání prohlubuje výměnu vzduchu a navíc práce v oblasti spodního Dan Tien masíruje a aktivuje trávicí soustavu.
  • Stabilizace psychiky. Pocit plnosti čchi v těle koresponduje se zvýšením hladiny endorfinů, nesouvisí však jen s endorfiny. Studie a také moje vlastní zkušenosti ukazují pozitivní vliv na subjektivní stav pocitu vyrovnanosti a zvládání stresu, depresí nebo hněvu.

Znám řadu cvičenců, kteří dělají ­čchi-kung jen proto, že jim to prostě dělá dobře. Čtenář – běžec si možná povšimnul, že podobné účinky by se daly vypozorovat i u kondičního běhu.

Základní pozice čchi-kungu jsou statické a pohyby pomalé. Přesto se začíná prosazovat využití znalostí z čchi-kungu při energeticky vyváženém běžeckém stylu, tzv. čchi-runningu. Není běh v rozporu s filosofií taoismu?

Něco na tom bude, lidé, kteří se věnují taoismu a čchi-kungu v tom více taoistickém pojetí, moc neběhají. Vlastně ani terapeuti čínské medicíny nejsou běhání, zvlášť ultraběhům, nijak zvlášť nakloněni. Samozřejmě, není běhání jako běhání. Jako aplikovaný matematik vidím v běhání celou řadu aplikací čchi-kungu. Zajištění volného proudění čchi, „vedení čchi“, využití těžiště a oblastí v čínské medicíně nazývaných Dan Tien, mentální cvičení atd. atd. Dodržujeme-li při kondičním běhu určité zásady, můžeme ho chápat jako formu čchi-kungu. Styl čchi-runningu jsem používal dlouho předtím, než jsem začal studovat čínskou medicínu, možná jsem si ale neuvědomoval všechny možnosti a souvislosti.

Co obnáší trénink na ultramaraton?

Pro mne je hlavním tréninkem na ultramaratonský závod (běh delší než 42,2 km, pozn. aut.) ten předchozí závod. Nepatřím ke každodenním běžcům, když se jdu 3–4krát týdně na 60–90 minut proběhnout, mám z toho radost. Vím, že kdybych běhal každý den, po nějaké době by mě to přestalo bavit. Na závody nechodím proto, abych se umisťoval na předních pozicích, ale proto, že je to prostředí, kde mohu ultraběh provozovat (např. zajištění občerstvovacích stanic, zajímavá trasa, apod.). Pro vlastní závod využívám znalosti svých fyzických cyklů, mám už ­vysledováno, za jak dlouho si odpočinu a kdy zase mohu běžet něco delšího. Například vloni jsem byl na pěti ultrabězích (100km, 12 hodin, 100km, 61km a 24 hodin) vždy s odstupem zhruba dvou měsíců. V mezidobích jsem běžel nejdále snad 25 km. V zimě odpočívám, to znamená, že jsem rád, když jdu běhat dvakrát týdně.

Pravidelně cvičím čchi-kung (přijďte na můj kurz do Jičína) a posiluji hluboký stabilizační systém trupu a páteře.

Čím se zaměstnává vaše mysl při mnohahodinovém běhu?

Existují lidé, pro které je kondiční běh společenskou událostí, běhají ve skupinkách a povídají si. Jiní zase poslouchají hudbu. Podle mého názoru je však hlavní předností běhu to, že mysl může co nejvíce věnovat tomu, co právě dělá tělo. Stejně, jako u čchi-kungu. Přitom běh může být jakýmsi způsobem meditace. Netvrdím však, že je naprosto nutné být při běhu neustále ponořen do sebe. Zvlášť, pokud se běžec nachází v krásném prostředí. Tak se může stát, že běžec začne vnímat jistý pocit sladění s tím vším krásným, co ho obklopuje. Jde prostě o plné prožití Přítomnosti.

Je při závodech na 24 hodin větším pomocníkem vůle nebo meditace?

Mým nejdelším závodem byl závod na 240 hodin, tam je den jen jednou desetinou. Když ale zvážíme závod do 24 hodin nebo např. 100 km, většinou v první třetině zužitkujete nadšení, ve druhé třetině vytrvalost (tedy vůli) a ve třetí je nejlepší volbou odevzdání se, tedy meditace. Ta poslední třetina tratě je také často rozhodující. Ale lepším způsobem je používat tyto tři kvality střídavě pořád.

Připravil: Miloš POTUŽÁK


Štítky
Farmacie Farmakologie Farmaceutický asistent

Článek vyšel v časopise

Časopis českých lékárníků

Číslo 3

2019 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se