Nové nebo méně známé léčivé rostliny

Aralia racemosa L. –⁠ aralka hroznatá(Araliaceae –⁠ aralkovité)

Vytrvalý, asi 2 metry vysoký, opadavý keř. Tento druh aralky je původní v Severní Americe od centrální Kanady po Virginii. Postupně se rozšířila i do Asie a Evropy. Často je pěstována jako okrasná rostlina, místy zplaňuje a stává se invazivním druhem.

Synonyma: Aralia arizonica, Aralia bicrenata

Obecný název: Amerikanische Narde (něm.), American Spikenard (angl.)

Sbíraná část: rhizoma et radix

Droga: Araliae racemosae radix

Obsahové látky: v celé rostlině malé množství silice (monoter­pe­ny a ­seskviterpeny), v nadzemní části flavonoidy, vitagen ­cholin, fenolická kyselina chlorogenová, triterpenoidní ursolová (ursanový typ) a steroid β-sitosterol, v kořeni polyiny falkarinon a falkarinolon, diterpeny kauranového a pimaranového typu, triterpenoidní saponiny se sapogeniny oleananového (­kyselina oleanolová), dammaranového a ursanového typu (kyselina ­ursolová), volné triterpenoidy, třísloviny.

Účinky a použití: v tradiční medicíně je aplikována při nemocech z nachlazení, jako diaforetikum, expektorans při akutním i ­chronickém kašli a astmatu, proti zánětům různého typu, ­včetně revmatoidní artritidy a topicky při kožních zánětech.

Odborné studie byly zaměřeny na protizánětlivé, hepatoprotektivní, antikancerogenní a antidiabetické účinky kořene. Při studii hepatoprotektivní aktivity extraktu z kořene u potkanů bylo monitorováno toxické poškození jater paracetamolem, z něhož vzniká působením cytochromu P-450 reaktivní metabolit N-acetyl-p-benzochinonimin. Byly sledovány čtyři sloučeniny: stigmasterol, β-sitosterol a kyseliny oleanolová a ursolová. Obě skupiny látek (steroly i triterpenoidy) stabilizují pravděpodobně hladinu glutathionu a omezují působení oxidačního stresu v jaterních buňkách. Antikancerogenní účinky izolované kyseliny ursolové byly zjištěny na buněčných liniích karcinomů skvamózních buněk v dutině ústní 29B a Ishikawa adenokarcinomu lidského endometria. Cytotoxicita je studována i u dalších buněčných linií. V jiných testech byla studována inhibice angiogeneze kyselinou ursolovou u rakovinných útvarů, ale bez ovlivnění zdravé tkáně, dále zásah do aktivity nukleárního faktoru kappa B (NFκB) nebo inhibice signální dráhy PKC a AP-1, které zajišťují transkripci ­COX-2. U mnoha nádorů byla zjištěna zvýšená aktivita PKC i AP-1.

Antinociceptivní účinky extraktu z kořene byly studovány u myší. Kromě sterolů a triterpenoidních kyselin je předpokládána aktivita i u flavonoidů, saponinů a tříslovin. Obdobné závěry byly učiněny i při testech protizánětlivých účinků na potkanech, jimž byl experimentálně vyvolán zánět tlapky karagenanem nebo formaldehydem. U králíků byla studována antipyretická účinnost extraktu. Efekt je nejvíce vázán na přítomnost β-sitosterolu. V případě diabetu jsou považovány za nejvýznamnější složku saponiny a ostatní triterpenoidní sloučeniny s antioxidačními účinky.

Dávkování: nálev 15 g do 500 ml vroucí vody, rozdělit do tří dávek.

Nežádoucí účinky a kontraindikace: pro nedostatek informací neužívat během těhotenství a laktace, nepodávat malým dětem. Alergie na přítomnost polyinů.

Interakce: nejsou známy

Hlavní zdroje: AISLP, botanika. Wendys, Chemical Book, Dostál, J.: Nová květena ČSSR, Academia, Praha 1989, Drugs.com, ­European Medicines Agency, Google Scholar, Hagers Handbuch der Drogen und Arzneistoffe, Jellin, J. M. et al.: Natural medicines comprehensive database, vyd. 4, Stockton 2002, Liber Herbarum Minor,  Medline, Plants for a future, PubChem Compound, Toxnet.

PharmDr. Miloš POTUŽÁK

Obrázek: C. F. Millspaugh 1887 (Wikipedia), vzorce: autor