Tak o vidím Já

To mi hlava nebere

Datum 9. února 2019 se zapíše do historie jako další milník zneužívání lékárenství, jeho odbornosti, úrovně i prestiže. V rozporu s tendencí celého vyspělého světa, osvobodit člověka od netvůrčí, mechanické, manuální a ubíjející práce a nahradit ji technikou, bylo lékárníkům nařízeno „vojíždět skenerem abstraktní vobrázky “ a čekat na odpověď molocha, zda jim bude dovoleno poskytnout péči.

Spolu se snímáním čárových kódů na obalech přípravků a na eReceptech, které na rozdíl od ověřování pravosti ke své práci částečně potřebujeme, byli lékárníci použiti pro jejich vlastní působení naprosto zbytný úkon, přibližující je k fungování pokladní v hypermarketu. Nic proti pokladním, ostatně i jejich práce je mnohde dnes nahrazována samoobslužnými pokladnami. Ověřování přímo vybízející k nasazení robota ochuzuje lékárníky o čas, který –⁠ jak vyžaduje jejich status i poslání –⁠ mají věnovat pacientům. ­Nevím jak vám, ale mně se tato povinnost jeví jako další krok k degradaci profese. Navíc jde o otrockou práci zadarmo. Kde zůstala tradiční ars pharmaceutica?

Což o to, v poslední době se podobných nesmyslů na lékárníky nahrnulo více, nezbylo než si zvyknout, akceptovat je a většina z nás se s nimi musela také smířit. Bohužel zvláště u mladších kolegů pozoruji, že tento pokřivený vývoj pokládají za normální. Mně to nějak nejde, nejen proto, že jsem dříve patřil do třinácti­procentní skupiny lidí, které podle výzkumů práce naplňuje. Obávám se, že s tímto vývojem v našem oboru klesneme pod již tak nízkou mez. K mé ne­ochotě smířit se přispívají hlavně výjimky a nestandardnosti. Např. EET neplatí pro všechny lékárny.

U ověřování pravosti, nemluvě o internetových nelegálních prodejích léčiv, mi vadí, že jde jen o recepturní přípravky, že se neuvažuje o rizicích u doplňků stravy, že se sytémově neřeší potraviny, kde frekvence a závažnost prohřešků ohrožuje zdraví nejvýrazněji.

Systémovost se jaksi vytratila u vakcín. Tady ověřování nedopadlo na obchodující lékaře a skončilo v úrovni velkodistribuce. To je pádný argument pro přesunutí této obtěžující pseudočinnosti na distribuci, kde i technicky, snad zabudováním skeneru do vyskladňující linky, by možnost dodat padělek lékárně byla minimalizována. Nebo není možno důvěřovat distribuci? Nedovede snad garantovat nákupy pouze od spolehlivých výrobců a překupníků? Není možné důvěřovat jejich rozvozu ani lékárnám, přestože výskyt padělků u nás je nulový?

Připomeňme si, jak to všechno bylo. S nápadem přišly velké farmaceutické firmy ve své věčné touze dostat se až k pacientským datům o spotřebě, a samozřejmě taky k dokonalému přehledu pohybu svých výrobků minimálně po Evropě. Zalobovali v Bruselu, ale vyšlo jim to zatím tak napůl. Navléklo se to jako ochrana občanů, což zní lépe, než ve skutečnosti představuje. A protože se jedná o ryze politické rozhodnutí, spekuluji, že nikdo nezpracoval analýzu, kudy, na jaké úrovni a jak pronikají padělky do systému, dokonce ani nezvažoval, zda by nebylo ekonomičtější a efektivnější „ucpat díru v lodi a nevylévat vodu kyblíkem“.

Nastal den D a ukázalo se, že systém nemůže být plně funkční, což se ostatně vědělo dříve i na poli státní byrokracie. Udělali chybu soudruzi v Evrosojuzu nebo naši zákonodárci, když nevzali v potaz, jak se „pilulky“ na cestě od výroby k pacientovi kutálejí, nebo jestli leží ve skladu? Ověřování přece musí ve své podstatě nabíhat postupně, protože jinak by se „nevyhovující“ přípravky vyrobené dříve musely stáhnout, přebalit, nahrát k molochovi a znovu propustit nebo zlikvidovat.

Argumentaci pro nezbytnost celo­evropského řešení nabourává fakt, že výjimku dostaly Řecko a Itálie. Nevím, jak se s FMD vyrovnají v jiných zemích, ale české řešení je bizarní. Ustanovení v zákoně vešla v účinnost s nemalými sankcemi, ale věci nejsou prosté. Řekl bych, že paradoxně nejméně byli připraveni objednatelé, tj. výrobci. Jenže stále jsou zde pacienti se svými potřebami a lékárníci, kteří jsou v postavení altruistů vydávajících neověřitelné přípravky a zároveň porušovatelů zákona. Ano, etika samozřejmě vítězí. Hodný ministr Adam Vojtěch (ANO) slibuje, že sankce nebudou rok uplatňovány. Je to jen veřejný příslib, jenže ministr a zákonodárce vlastně nabádá k neposlušnosti a narušuje tak základy právního státu. Navíc to není poprvé, podobně „usnadňoval“ cestu lékařům k eReceptu. A co bude za rok, když systém ještě nebude správně a plně fungovat, jako že nebude. Co když ANO otočí a na ty věčně nespokojené a obtížné lékárníky si posvítí? Lépe už bylo...

PharmDr. Jan HORÁČEK