Zeptali jsme se


Vyšlo v časopise: Čas. čes. lék., 91, 2019, č. 3, s. 6-7

Co vás v současné době v oboru nejvíce otravuje a co vás v něm ještě stále těší?

Mgr. Hana GRUNTOVÁ, BENU Lékárna, Ostrava

Když o tom tak přemýšlím, těch věcí, které mě otravují, je poměrně dost. Ale primárně je to nefunkčnost systémů, které by fungovat měly, a to nejlépe rychle. Tj. pomalý internet; pomalé PC; pomalý tisk naprosto zbytečných účtenek kvůli EET, které nikdo nechce; výpadky CÚER; neinformovanost lékařů, kteří předepisují léky ve výpadku neustále dokola; SMS v mobilu, se kterým majitelé navíc neumí zacházet, natož aby měli připravený QR kód k načtení, když už stojí 5 minut ve frontě (proto jsem si vytvořila informační letáčky, k tisku na: http://bit.ly/erecepty-rychleji-odkaz). Všechno to dohromady naši práci zdržuje (pro nelékárníky) nepředstavitelným způsobem.

A pak nepříjemní lidé na všech úrovních. Od předem nakrknutých pacientů, kteří přicházejí se svým receptem již do páté lékárny, protože shání lék ve výpadku (ale nechají vás naťukat ID ERp z SMS, místo toho aby se zeptali na lék rovnou); přes ty, kteří „všechno ví a nic nechcou slyšet“, i když třeba své oční kapky používají 5 let blbě; nebo ty, kteří jsou už od dveří sprostí nebo nadávají („To máte drahé, na internetu to je levnější o x Kč!“); až po ty, co páchnou nebo mi pokašlanou rukou podávají z kapsy zmuchlanou špinavou bankovku, kterou mezitím ještě podrží v zubech. 

Kromě pacientů jsou to někteří nepříjemní lékaři, když jim člověk volá kvůli nějakému problému s Rp. V neposlední řadě mi vadí množství věcí, které souvisí s vedením řetězců nelékárníky. To by ovšem bylo na dlouho.

Jsou ale stále i pacienti/zákazníci, kteří upřímně poděkují za dobrou radu, případně se ke mně hlásí při další návštěvě, že jsem jim dobře poradila. A to je to, co mě na oboru stále těší, jeho úplné jádro, pomáhat lidem, kteří tu pomoc ocení a berou nás jako dobré rádce, a ne podavače krabiček.


PharmDr. Jiří GREGOR, farmaceut Tkáňové ústředny FN Hradec Králové

Moc „pěkná“ otázka, jen co je pravda. Objektivní podmínky pro poskytování lékárenských služeb jsou nevyzpytatelné. Zisk provozovatelů lékáren a mzdy zaměstnaných lékárníků jsou závislé na politickém rozhodování úředníků v kancelářích úřadů a institucí. Jsme přeregulovaná profese, a to mě netěší.

Když sestoupím na člověčí úroveň, je lékárenství festivalem mezilidských vztahů. Do lékárny jsem s entuziazmem nastoupil ještě v minulém tisíciletí. Měl jsem vztah ke svým pacientům a oni mě respektovali a vyhledávali. Navíc je Dobruška menší město, které kulturně žije, má svoje kouzlo a lidé se tu dobře znají. I pracovní podmínky nastavené tehdy mým zaměstnavatelem byly velmi dobré. Jak čas šel, pacienti „mládli“, ti staří harcovníci z počátku mé praxe umírali a já dospěl za půlící lajnu života. Entuziazmus byl v tahu. Ve stresu jsme „bojovali“ o každého pacienta. Ne odborností, ale cenami doplňkového sortimentu. V boji o recepty hrál hlavní roli doplatek. Výše mé mzdy začala prohrávat souboj s republikovým průměrem.

Rozhodl jsem se pro změnu, prošel několika lékárnami v kraji. Za tárou v první linii jsem stával pokaždé s jinou mladší kolegyní. Způsob organizace v lokálním polostátním řetězci nekonvenoval s mým mindsetem a docházel mi dech. Měl jsem štěstí, že jsem v životě dostal novou šanci mimo lékárnu. Mám nové cíle pro svůj pracovní rozvoj. Je to fajn.

Budoucnost pro lékárníka existuje. Vidím ji však v roli solitéra, který s oporou svého odborného potenciálu umí přinést farmakoterapeutický a farmakoekonomický prospěch konkrétním pacientům a systému zdravotní péče. Už ne za tárou, kam nosí ze skladu krabičky a deaktivuje je přes 2D kódy, ale spíš v útulné pracovně.


Mgr. Marcel PANDADIS,Lékárna Uherskohradišťské nemocnice a.s.

Asi nejvíce otravný je pro mne nárůst administrativy a regulace. Mnohdy už si nepřipadám jako lékárník, ale spíše jako kancelářská krysa. Proto mám vždy radost, když si najdu čas postavit se za táru a užívám si styku s pacientskou veřejností. Vzpomínám také na dobu, kdy objednávka léků trvala maximálně 15 minut a o léky jsem nemusel u distributora škemrat.


PharmDr. Lukáš MALÝ, Valdštejnská lékárna, Frýdlant v Čechách

V současné době mě v lékárně nejvíce otravuje vysvětlovat pacientům, že zrovna jejich lék je ve výpadku, nemáme ho, a proč ho tedy lékař předepsal. I když mají na distribuci informaci o datu dodání, tak i to se může změnit a výrobce lék třeba vůbec nedodá. Jsem pak rád za to, že se nám s lékařem podaří najít řešení a pacient je rozumný, chápající člověk. Dále mě štve poslouchat, že jinde neplatí, nikdy se za to neplatilo a k čemu si platí zdravotní pojištění.

Co mě ale v oboru stále těší, je kontakt s lidmi a pocit, že jsem snad někomu vhodně poradil.


PharmDr. Ondřej PAVLÍČEK, Ph.D., MBA, Lékárna Nemocnice České Budějovice, a. s.

S radostí konstatuju, že mě to stále těší. Všecko. Něco víc, něco míň – od obchodních jednání přes řešení výpadků, optimalizaci vnitřních procesů po psaní směrnic. Čas od času sice sprásknu rukama, občas i nahlas a neslušně mluvím, ale to všechno k životu patří. Velice osvěžující pro mě je jít na chvíli vydávat do oficíny. Otravují mě spíš malichernosti, třeba rozpis letních dovolených. 

Každou cestu ze školky jsem podroben metodě „5x Proč“: A tati, proč jsi byl dneska v práci?

No proč. Protože jsou lidi nemocný a doktoři potřebujou léky. Abychom pro ně měli dobrý léky. Aby se ty lidi brzo uzdravili. Abychom těch lidí vyléčili co nejvíc. Protože mě to baví.


Mgr. Ondřej BEDNAŘÍK, Lékárna U Řeky, Trutnov

Co mě nejvíce otravuje, se snažím pokud možno vytěsnit z hlavy co nejdříve. Patrně bychom se na výčtu nepříjemností shodli s většinou kolegů, a proto se této části otázky šikovně vyhnu tím, že radši prozradím, co mě nepřestane na apatykařině těšit.

Náš obor je velice rozmanitý. Každý den nám chystá úplně jiné situace a úkoly. Někdy se celý den nezastavíme, jindy je těch volných chvilek příliš. Někdy seženeme i to, co je půl roku ve výpadku, jindy máme plný defekt. Nad vodou nás drží řada spokojených a usměvavých klientů, kteří se na nás s důvěrou obracejí a umí naši pomoc ocenit. A to ne jenom finančně. Daleko příjemnější jsou upřímná slova díků, někdy i sladká pozornost. Jejich nadšení, když jim slíbíme připravit méně obvyklé magistraliter, nebo dovézt přípravky na recept či poukaz až domů, je naší největší odměnou. To je ten hlavní důvod, proč jsme součástí našeho zdravotního systému.

Obzvlášť ve chvílích, když přes výlohu slunce rozsvítí celou oficínu, si říkám, že není všechno ztracené, a opakuju si refrén jedné populární písničky: „Jaký si to uděláš, takový to máš.“


Mgr. Josef NEJEDLÝ, Pilulka Lékárna, Břeclav

V našem oboru mě nejvíce otravuje nesmyslný boj mezi lékárníky provozovateli, jejich potomky a zaměstnanci velkých lékárenských řetězců, neschopnost se domluvit a prosadit společné zájmy. Otravuje mě, že se někdo zaprodá a lže pacientovi na základě vidiny vlastního zisku za expedici správné krabičky. Obtěžující je i vysvětlování, proč je v dané lékárně doplatek iks a u nás ypsilon, jelikož neexistuje systém pevného doplatku. Nepřiměřená mi přijde i nadřazenost a komunikace SÚKL směrem k lékárníkům. ALE! Práci lékárníka bych já osobně nikdy neopustil, jelikož se jedná o nejlepší možné povolání. Do práce chodím i odcházím s dobrou náladou. Těší mě obnovení zaniklých OSL, kolegové – rebelové v řadách lékárenských řetězců. Větší zapojení komory do mediálního prostoru. Doufám, že brzy najdeme my lékárníci společnou řeč a dosáhneme lepšího obrazu lékárníka ve společnosti. 


PharmDr. Nina ŠVÉDOVÁ, Lékárna Dr.Max, Brno

Tahle otázka hodně souvisí s tím, co od tohoto oboru člověk čeká. Pro volbu studia farmacie jsem měla několik důvodů: jedná se o čistou a zajímavou práci, toto povolání má určitý statut, budu vždy pro společnost potřebná, budu mít jistotu stálého příjmu.

S odstupem času mě asi nejvíce otravuje ten střet s realitou. Lékárny nejsou zdaleka tak bez poskvrnky, jak navenek vypadají. Nějakým řízením osudu jsme se nechali uvrtat do pozice, kdy lékař je Bůh, ale nám může pacient sprostě vynadat. Člověk aby se málem bál, že ho časem nahradí výdejní automaty a bude si muset stálý příjem hledat jinde.

Ale zároveň mě ten střet s realitou velice baví. Práce mimo dohled pacienta je neméně zajímavá než práce přímo za tárou. Většina těch, kteří přijdou do lékárny, pořád ještě ocení dobrou radu, projev opravdového zájmu nebo i jen úsměv, a ctí nás jako odborníky. Oprašujeme cestu k pacientům, a tím i nezastupitelnost lékárníků. A tak si říkám, že u tohoto oboru zůstanu i nadále – a ráda.


 PharmDr. Miroslav KOŠKA, Lékárna Dr. Max, Brno

Náš obor je výrazně spjat s komunikací s pacienty. Nutně se tedy setkáváme s celospolečenským jevem a dopady tzv. doby postfaktické. Smutný jsem z nezdravení, neúcty a neohleduplnosti, z pacientů – absolventů Vysoké školy internetové, vybavených informacemi z jediného článku, na jehož základě mají občas tendence mě poučovat, a v neposlední řadě z pacientů věřících zázračným tabletám a postupům slibujícím nemožné.

Těší mě ti, kteří poslouchají mé rady nebo se jimi dokonce řídí. U některých je vidět, jak pozorně hltají každé slovo a jsou vděčni za každou informaci, a při příští návštěvě moc děkují. To mi pak připomíná význam naší profese. Jen to bohužel nebývá příliš častý jev.

Celou situaci neulehčuje ani nepřipravenost zaváděných novinek poslední doby. Nezbývá tak, než hledat cesty, jak pacientům ukázat náš přínos a dál se snažit vyhrávat lidským přístupem a zájmem o pacienta nad technikou.



Štítky
Farmacie Farmakologie Farmaceutický asistent

Článek vyšel v časopise

Časopis českých lékárníků

Číslo 3

2019 Číslo 3

Nejčtenější v tomto čísle
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Nemáte účet?  Registrujte se

Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se