Ze života právníka v Komoře – díl sedmdesátý třetí. Nic nehrozí?

Pro historii budiž zaznamenáno, že září bylo ve znamení volební kampaně před volbami do Poslanecké sněmovny na začátku října. Sice už vím, jak to dopadlo, ale musím psát, jako bych nevěděl.

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Takže nevím a můžu si klást předstírané otázky, jak ono to asi dopadne? A hlavně, jak to dopadne na farmaceuty? Snad ne takto: „Zajištění dostupnosti léků v režimu 24/7 prostřednictvím cíleného zachovávání lékáren v malých obcích a postupného přechodu na pořízení moderních lékových automatů, včetně autonomních technologií pro výdej všech léčivých přípravků (včetně těch na předpis) nebo zavedením sofistikovaného a bezpečného zásilkového prodeje léků.“ Co je to za text, říkáte si? Jde o výňatek z volebního programu jedné ze stran, které se do Sněmovny ­určitě dostanou. Slova o sofistikovaném a bezpečném zásilkovém výdeji mohou působit uklidňujícím dojmem. Když už by zásilkový výdej musel být, pak nechť je sofistikovaný a bezpečný. Sami takový požadavek za Komoru vznášíme a máme jej podrobně připravený. Ale přechod na pořízení moderních lékových automatů? Včetně autonomních technologií? Jestli se zdráháte pomyslet na to, že jde o nápad nahradit farmaceuta umělou inteligencí, nezdráhejte se. Přesně o to jde. Zatím se nelekejte. Nejde o nic, co by bylo na stole, ale někdo tu prozrazuje, k čemu tenduje. To znamená, že musíme počítat i s těmito myšlenkami a nesmíme polevovat v neustálé edukaci všech kolem, že farmaceut je element, jehož eliminace ohrozí bezpečné užívání léků pacienty. A to zase znamená, že nesmíme polevovat ani v tom, jak edukujeme. Omílat staré argumenty nelze. Posluchače omrzí, přestane je vnímat. Krom toho se do nich nevejdou nové myšlenky. Při jejich rozvíjení nelze nevidět společností poptávané trendy. Třeba jako z výňatku výše. Vážnost, o kterou před veřejností usilujeme, které se domáháme, získáme jen tehdy, když budeme nabízet takovou farmacii, která se nevyhýbá ničemu z toho, co přináší dnešní doba. Přitom ale nemůžeme opustit nic z toho, čím historie vymodelovala farmaceutickou péči do dnešní podoby. Jednou nohou v minulosti, druhou v přítomnosti a hlavou v budoucnosti. Ohledně té se budeme nejen sami zamýšlet a připravovat se na ni, ale budeme se i ptát: Lidi, chcete nás, farmaceuty vůbec? Chcete? Tak se podle toho chovejte. Nechcete? Tak buďte aspoň tak odvážní a řekněte to nahlas. Ať těch víc než deset tisíc farmaceutů a další tisíce pracovníků v lékárnách ví, na čem jsou. Ať se mladí lidé mohou dobře rozmyslet před podáním přihlášky na farmaceutickou fakultu. Ať se pacienti mohou připravit na to, že v lékárnách už jim nikdo nepomůže. Ať se lékaři připraví na to, že práci s léky, o které, promiňte kolegové lékaři, neví nic, budou muset odvádět sami. Ať se pojišťovny připraví na to, že až bude profit z výdeje léků čerpat ten, kdo je předepisuje, zbourá jim to rozpočty. Ledaže by se ze všech staly centrové, za které se lékárnám neplatí vůbec nic. Protože pokud nic z toho nechcete, tak nás trochu víc poslouchejte, když vám vysvětlujeme, co se v lékárnách děje a kolik to stojí. Jak tohle všechno souvisí s právníkem v Komoře? Souvisí, protože všechno podstatné se nakonec protlačí sítem legislativy. Všechno. Peníze, pravidla, zákazy, byrokracie. Všechno. Legislativa se rodí pomalu a naše zkušenost ukazuje, že je většinou vytvářena lidmi, kteří to většinou ani nemyslí zle. Jen mají silně zkreslené představy o tom, jak to v lékárnách funguje. Co způsobily předchozí novinky v zákonech a vyhláškách přijaté na základě předchozích zkreslených představ. Lékárnami nějak absorbované, protože co jim zbývalo. Lékárnami ve stavu provozu vnuceného ne zcela znalými a vůči našim připomínkám většinou rezistentními úředníky. Kteří s další dávkou změn jen navršují míru svého nepochopení. Neplatí to bezvýjimečně. Bylo by nespravedlivé to tvrdit. Jen je těch světlých výjimek pohříchu málo a týkají se povětšinou podružností. Nechme se tedy překvapit, jak to bude dál. Příležitostí bude brzy více než dost. A nemyslím tím „drobnosti“ typu nového cenového výměru, který z cenového předpisu zachová to, na co jsme zvyklí. Nebo třeba psilocybinu, na který se musí některé lékárny připravit. Předpisy zmíněné v předchozí větě jsou těmi, jimiž se loučíme s končícím volebním obdobím. Poslanecká sněmovna skončila, nová se teprve formuje. Stejně jako vláda, která vzejde z důvěry nově zvolených poslanců. Jestli to dopadne podle průzkumů veřejného mínění, obsazení postu premiéra i ministra zdravotnictví je jasné. Až se usadí, začne další, kolikáté kolo už nových nápadů a změn, o kterých můžeme říct jedno. Že kdyby se za posledních dvacet let nezměnilo v pravidlech pro provoz lékáren vůbec nic, pacient by neutrpěl žádnou újmu a farmaceut v lékárně by svou práci dělal v klidu a s láskou. Dejme tomu, že eRecept se docela povedl. Bohužel nevyváží všechny ty ostatní výmysly. Kouzelné je, že jste je stejně vstřebali. Je to paradox, na jedné straně je provoz lékárny čím dál komplikovanější. Kvůli bezpečnosti při zacházení s léky, tvrdí se. Jako by byly léky čím dál nebezpečnější. Jinak to být nemůže, protože novinky posledních desetiletí nebyly přijímány jako řešení problémů vznikajících v lékárnách. Žádné takové problémy nebyly identifikovány. A novinky přesto přicházely. Ale budiž, přizpůsobujeme se jim a chápeme, že jde o léky a přísnost musí být. Máme pak jen jeden velký otazník. Kde jsou všechna ta rizika, všechny ty obavy, které stály za obrovským souborem povinností, které musí lékárny plnit, kde jsou v momentě, kdy se tu objevují nápady na zkratkovitý Rx online, při němž by nic z toho neplatilo, nebo platilo v omezené míře, nebo platilo jen na oko, protože by se to v uzavřeném provozu oligopolních výdejců nedalo účinně kontrolovat? Najednou jich není třeba? Léky se náhle staly bezpečnými? Nic nehrozí? Nebo snad u zásilkového výdeje v povinnostech polevíme a v lékárnách je zachováme, protože je snad výdej v lékárně nebezpečnější než v boxu Aleše Zavorala, kterého záhy vystřídá box Jeffa Bezose?

Jinak ale, na uklidněnou, září bylo krásné a říjen bude jakbysmet.