Mamí, ještě chci pipetovat

Noc vědců je celostátní akce, která vás dostane na akade­mic­kou půdu, i když tam běžně nepůsobíte, čili jste běžný smrtelník. Každoročně se v tento den (Noc) veřejnosti otevírá řada vědeckých pracovišť a institucí. Jejich návštěvníci patří do všech věkových kategorií, ale já považuji za nesmírně důležité, že jimi bývají ve velkém množství zejména děti. Mohou se seznámit s vědeckými metodami, experimenty, prodiskutovat aktuální témata s nejfundovanějšími odborníky a určitě si představují, co by je v budoucnu mohlo bavit a zajímat.

Nespornou součástí celé akce jsou také úsměvy a nadšené výklady organizátorů, asistentů a vědců, kteří se mohou na jeden večer beztrestně ponořit do nespoutaných her s vědou. Sama jsem se na naší Alma mater, Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové, přesvědčila, že věda nabízí spoustu možností, jak se „vyřádit“.

Vyrazila jsem v pátek 26. září na místo, kde dohlíží „náš Karel“, abych se přesvědčila, co všechno kolegové z fakulty umí vytáhnout z rukávu a jak se s tématem letošní noci vědců Bohatství vypořádají. Hry Na stopě farmacie jsem se sice osobně neúčastnila, ale protože jsem milovníkem nasávání atmosféry, pozorovala jsem spokojeně dění kolem.

A že bylo co nasávat. Z patra do patra putovala řada návštěv­ní­­ků. Na 12 stanovištích (např. bohatství farmaceutické péče, bohatství chemie –⁠ experimenty plné barev, bohatství ukryté v léčivém přípravku, mastering languages makes you rich –⁠ in opportunities, knowledge, and connections a další), které byly rozmístěny po jednotlivých katedrách, mohli hráči získat písmenka do tajenky, kterou měli vyluštit. Všechny katedry byly neskutečně kreativní a výborně nachystané. Večer byl proložen přednáškami o tajemství pití kávy a čaje a přednáškou o využití léčebného světla v terapii nádorů. Když jsem byla příliš plná dojmů ze všech výkladů a her, v klidu jsem si prošla tichou výstavu „proměny farmacie“ v Galerii na mostě a zavzpomínala na dobu svého studia. Po setmění jsem se po světélkující cestě vydala na noční prohlídku skleníku v zahradě léčivých rostlin a další stanoviště plná našich neviditelných mikrospolubydlících.

Celý večer mě bavily hlášky zejména těch nejmenších: „Mamíííí, já to musím vyzkoumat...“ „Prosím, ještě chci pipetovat...“ „Co je to teda to pééé hááá?“ „A proč ho má citrón?“ „Tý jo, ta zahrada je fakt cool, udělám si ještě jedno selfie.“ „Viděl si tu svítící stezku, to bylo hustý, že jo?“ „Tatí, prosím, já musím ještě do lékárny, pojď se mnou dolů.“ Ale i jejich rodiče podle rozpisu medikace pečlivě pomáhali rovnat léky do dávkovače, pomáhali s papírovou chromatografií fixů, řešili obsah minerálů v minerálkách a jeho souvislost s mírou léčivosti a bezpečnosti, zajímali se, jak se nejlépe vybere cytostatikum a jaké musí mít vlastnosti, skládali theriak nebo trávicí puzzle.

Určitě nedokážu popsat všechny aktivity, které jsem viděla za jediný večer, ale jedno měly společné: otevřenou, vstřícnou a milou atmosféru.

Děkuji všem kolegům za krásný zážitek a výbornou inspiraci, kterou jsem využila hned v pondělí při exkurzi žáků čtvrté třídy u nás v lékárně. Farmaceuti jsou podle mě neobyčejní lidé.

PharmDr. Jana Šolínová