Vzpomínáme s úsměvem, láskou a úctou

Vážené kolegyně a kolegové,

s nejhlubším zármutkem oznamujeme, že nás po krátké, těžké nemoci navždy opustila PharmDr. Zlata Novotná
–⁠ lékárnice tělem i duší, předsedkyně OSL Rychnov nad Kněžnou, kolegyně, kamarádka.

Zlata byla výjimečná osobnost s bezmeznou touhou pomáhat lidem. V našich srdcích navždy zůstane díky svému nakažlivému optimismu, radosti ze života, ochotě naslouchat i pomoci, a také díky své nezdolné statečnosti. Byla to zkrátka naše „zlatá Zlatka“.

Profesní život a přínos oboru:

Zlatka byla nejen skvělou lékárnicí, ale i aktivní členkou profesní komunity. Jako předsedkyně okresního sdružení lékárníků Rychnov nad Kněžnou se neúnavně věnovala rozvoji lékárenské péče, organizaci vzdělávacích akcí a podpoře kolegů v každodenní praxi. Byla známa svou precizností, odborností a schopností spojovat lidi napříč generacemi i ­profesními rolemi. Její přístup k pacientům byl vždy lidský, empatický a hluboce profesionální –⁠ byla vzorem pro mnohé z nás.

Osobní vzpomínka:

Po jejím odchodu jsem mluvila s mnoha lidmi –⁠ všichni na ni vzpomínali s úsměvem, láskou a hlubokou úctou. Společně jsme se vždy hodně nasmáli a její přítomnost v nás zanechala nesmazatelnou stopu. Shodli jsme se, že její odkaz je pro nás symbolickým mementem mori –⁠ připomínkou, že většina našich každodenních starostí je ve skutečnosti malicherná. Díky Zlatce jsme si uvědomili, jak důležité je žít naplno, s pokorou a vděčností za každý den.

Zlatka odešla do lékárnického nebe, kde v té nejzářivější ­oficíně vydává ty nejsladší sirupy pro šťastný pobyt v ráji.

Prosím, věnujte jí veselou vzpomínku –⁠ a žijte tak, jako by každý expediční případ byl ten poslední.

PharmDr. Pavla Adámková,
OSL Rychnov nad Kněžnou, kamarádka

Ing. Jan Novotný, milující manžel

Svou úplně první zkoušku na vysoké škole jsem dělal z anorga­nické chemie u docenta Sovy. Ačkoliv jsem poctivě chodil na přednášky (co jiného taky v prvním ročníku), přiznávám bez mučení, že jsem měl ze zkoušejícího respekt.

Ne snad proto, že by byl nějak pan docent nějak děsivý nebo vyhlášený svou přísností. Byl pro mě, tehdy čerstvého ­prváka, symbolem určité noblesy, preciznosti a důslednosti. Jako studenti jsme neměli moc příležitostí vidět ho se smát a možná nám připadal jako trochu nudný patron. Při zkoušce jsem ale zjistil, že má nejenom smysl pro humor, ale zároveň i obrovskou zásobu laskavosti. Ráno jsem si totiž zapomněl index i občanku (protože jsem je ve stresu před první zkouškou prostě nedokázal najít) a snaha přesvědčit pana docenta, že jsem to já, byla docela legrační část celého procesu zkoušení.
Tím víc, že jsem mu řekl, že jsem se pro index nechtěl vracet z pověrčivosti. Zkoušku jsem udělal, a i když si nedokážu vybavit ani jednu z tažených otázek, přesně si pamatuji, že i když bylo to lednové ráno zataženo a zima, odpoledne, když jsem se s indexem vracel na fakultu, z modré oblohy svítilo a hřálo slunce. Podobně hřejivý a laskavý byl i úsměv pana docenta, když mi známku zapisoval a říkal mi, že chemii ani životním rozhodnutím pověrčivost vůbec nesvědčí.

Když jsme se pak potkávali ve zbytku studia a i později, když jsem se na fakultu v různých rolích vracel, zdravili jsme se pokaždé s mírným pousmáním. Nevím, jestli si ten zapomenutý index a pověrčivost ve slunečném lednovém odpoledni pamatoval, ale já si to pokaždé připomněl.

Vím, že to není žádná velká událost a vzpomínat na velké činy by mohli a měli jiní. Ale život se z větší části skládá z malých ­příběhů. Děkuji, pane docente, že jsem se to i díky Vám mohl naučit.

Doc. RNDr. PhMr. Jaroslav Sova, CSc., zemřel v požehnaném věku nedožitých 97 let 20. září 2025. Poslední rozloučení proběhlo o týden později v kostele Českobratrské církve evangelické v Moravči, kde farář sboru Daniel Matějka ml. připomněl život pana docenta.

Doc. RNDr. Jaroslav Sova, CSc., se narodil 13. listopadu 1928 v Brně. Vyrůstal v chudé rodině, tatínek byl dělník a poštovní doručovatel, maminka v domácnosti.
V roce 1952 absolvoval farmacii na Masarykově univerzitě v Brně, kam se po roce práce ve výzkumu v roce 1953 vrátil jako aspirant a kde v roce 1956 obhájil disertační práci o lokálních anesteticích.

V roce 1960 se v důsledku stěhování fakulty přestěhoval do Bratislavy, kde v roce 1968 získal titul RNDr.
Tam se také oženil s Marií, s kterou měl dva syny –⁠ Jiřího (1960) a Petra (1965). V roce 1971 přešel na nově založenou Farmaceutickou fakultu v Hradci Králové, kde působil na Katedře anorganické a organické chemie.

Byl celoživotním skautem, věrným skautským ideálům.
Kvůli „náboženskému zatížení“ zůstával dlouho na pozici odborného asistenta, přestože pracoval v rozsahu profesora. Byl přísný, ale laskavý zkoušející a oblíbený pedagog.
Po sametové revoluci se stal proděkanem pro pedagogiku a v roce 1990 docentem.

Zemřel obklopen rodinou a v plném duševním zdraví.
Dokon­ce si ještě nechal vystavit voličský průkaz pro říjnové volby.