Co určitě stojí za přečtení...

Tomasová Studýnková, J.: Osteoporóza –⁠ prevence, diagnostika a léčba

Vnitřní lékařství č. 5/2025

Osteoporóza je nejčastější systémové metabolické onemocnění skeletu, které je charakterizované úbytkem kostní hmoty, sníženou hustotou kostních minerálů a zhoršením kostní mikroarchitektury. Důsledkem je větší křehkost kostí se sklonem ke zlomeninám i při minimálním silovém působení. Postihuje asi 5–10 % populace, a to především postmenopauzální ženy. Dle etiopatogeneze se dělí na primární (95 %) a sekundární (5 % jako důsledek jiných nemocí nebo užívání některých léčiv). Rizikovými faktory vzniku jsou vyšší věk, ženské pohlaví s časnou menopauzou, prodělaná fraktura, rodinná anamnéza, astenický habitus. Mezi ovlivnitelné faktory patří nízká fyzická aktivita, nízký příjem vápníku a vitaminu D, abúzus alkoholu, nikotinu a kávy. Diagnostikuje se na základě laboratorních hodnot (sérové hladiny vápníku, krevní obraz, CRP, albumin, glykemie a některé další markery osteoporózy). Základním vyšetřením je měření kostní denzity (BMD). Léčebné možnosti představují: vitamin D a vápník, antiresorpční léčba –⁠ perorální –⁠ aminobisfosonáty (alendonát, risendronát –⁠ 1× týdně, ibandronát –⁠ 1× měsíčně, injekční –⁠ ibandronát –⁠ 1× za 3 měsíce, kyselina zolendronová –⁠ 1× za rok. Dále je to denosumab –⁠ monoklonální protilátka namířená proti RANKL inhibující tvorbu osteoklastů. Estrogeny samotné či v kombinaci s gestageny u postmenopauzálních žen výrazně snižují výskyt zlomenin. SERM (raloxifen) inhibují osteoklasty, tlumí odbourávání kosti a snižují riziko vzniku Ca prsu u pacientek s vysokým rizikem. Z osteoanabolických léčiv se využívají teriparatid, abaloparatid a monoklonální protilátka romosozumab –⁠ působí proti sklerostinu a tím vede ke zvýšení kostní novotvorby. Využívá se strategie sekvenční léčby. Nejprve se použije osteoanabolikum a pak antiresorpční terapie.

Salát, D.: Fruzaqla® –⁠ zásadní pokrok v léčbě dříve léčených pacientů
s metastazujícím CRC

Onkologie č. 3/2025

Metastazující kolorektální karcinom (mCRC) zůstává jednou z nejčastějších a terapeuticky náročných diagnóz v onkologii. Po více než 10 letech byla u této indikace schválena cílená terapie léčivem fruchintinib. Tento vysoce selektivní perorální inhibitor VEGFR 1–3 představuje významný pokrok hlavně u pacientů, kteří již vyčerpali všechny standardní léčebné postupy. Základem chemoterapie mCRC je kombinace fluoropyrimidinů (fluorouracil), oxaliplatiny a irinotekanu. Používá se i biologická léčba –⁠ enkorafenib s cetuximabem, bevacizumab. Na mechanismu účinku fruchintinibu je unikátní selektivita, která jej odlišuje od předchozích léčiv (regorafenib). Studie FRESCO-2 prokázala signifikantně prodloužený medián přežití ze 4,8 měsíce (placebo) na 7,4 měsíce. Častými nežádoucími účinky byla hypertenze, astenie, snížená chuť k jídlu, průjem, únava. Standardní dávkování bylo 5 mg 1× denně po dobu 21 dní. V případě toxicity se dávka snižuje na 4 či 3 mg denně. Článek doplňují dvě kazuistiky. První pacientka (52 let) měla již velmi pokročilý mCRC, proto léčba fruchintinibem již neměla klinický efekt. Druhá pacientka (41 let) z léčby fruchintinibem dosud profituje, onemocnění se stabilizovalo při zachování dobré kvality života, po 5 letech od diagnózy se jedná o výjimečný výsledek vzhledem k již páté linii terapie u této pacientky. Další dvě kazuistiky měly podobné výsledky terapie jako ta předchozí.