Dobrý sluha, ale ne zlý pán, říká o zásilkovém výdeji ředitel SÚKL MUDr. Tomáš Boráň

Minimálně od roku 2019 nevyšel v Časopise českých lékárníků rozhovor s ředitelem Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Těžko říct, čím to bylo způsobeno. Poslední dobou je zřejmé, že vztahy mezi SÚKL a lékárníky se díky oboustranné snaze o lepší vzájemné pochopení kvalitativně proměňují. Co si budeme nalhávat, lékárníci jsou v českém zdravotnickém systému na chvostu zájmu politiky i některých institucí. Kamarádit se s nimi je považováno za jistý druh podivínství, které nepřináší významné body. S ředitelem SÚKL MUDr. Tomášem Boráněm jsme se setkali už za tmy. Bylo vidět, že má za sebou náročný den. Jak vůbec vnímá spolupráci s lékárníky, farmaceuty?

Můj vztah k lékárnické profesi je kladný. Nemám problém se s lékárníky setkávat, naopak si myslím, že moje vztahy s lékárnickou komorou jsou lepší než s lékařskou komorou, protože máme víc témat k řešení. Ale funguje to i obráceně, když já potřebuji nějakou informaci předat lékárníkům, vnímám spolupráci lepší než s lékařskou komorou, i když tam na tom nějakým způsobem také pracujeme. Pro mě jako nelékárníka to výzva bezpochyby je, ale myslím, že máme dnes s ČLnK nastaveny velmi korektní vztahy.

Byl jsem nedávno na konferenci Mladých lékárníků a tam se řešilo, že mladí lékárníci s mladými lékaři vycházejí mnohem lépe než ti starší na obou stranách. Neprospěla by nějaká generační obměna?

Sám jsem věkově na přelomu, takže mám blízko k té mladší i starší generaci. Ale pozoruji, že mladší generace, například ta, která nastupuje na SÚKL, vnímá skutečnosti rozdílně a obecně asi dlouhé setrvávání v jedné funkci kdekoliv není úplně ideální, obměna vede většinou k nějakému zlepšení, posunu, odhalení nových možností.

Vy sám máte svého lékárníka, lékárnu, kam chodíte pravidelně?

Nemám úplně konkrétní svoji lékárnu, spíš to řeším podle toho, co zrovna potřebuju vyzvednout a co mám nejblíž, takže je to tady buď nemocniční lékárna FN Královské Vinohrady, která je v sousedství, nebo jiné lékárny v okolí bydliště. Nemám preferovanou lékárnu, ale preferuji, kde mají zrovna otevřeno a co mám zrovna po cestě.

Takže nevyužíváte institutu „rodinného lékárníka“?

Díky tomu, že sám jsem lékař, tak primární péči zařizuji sám sobě, mám i povolení k preskripci, takže příležitostně předepisuji pro sebe a rodinu. Mám tudíž i osobní zkušenost s předepisováním z pohledu lékaře a vyzvedávání na eRecept, což je důvod, proč dalších služeb nevyužívám. Jinak obecně posílení kompetencí lékárníků určitě vítám a myslím, že i s ohledem na to, jakou máme hektickou dobu, je důležité mít posílenou roli farmaceutů, ať už se týká očkování nebo screeningů.

Jakou roli lékárníka tedy vidíte v systému české zdravotnické péče? Co by všechno mohli lékárníci zastat při narůstajícím nedostatku nelékařských zdravotnických profesí?

Určitě by měli mít možnost širšího lékového poradenství, samozřejmě za to musí být nějaké ohodnocení pro lékárníka nebo farmaceuta, chcete-li, já ta dvě slova považuji také spíš za synonyma. Určitě nějaká primární prevence, screening, kde je potřeba si nastavit, jak zajistit následnou péči v případě nějakého nálezu, odeslání pacienta k lékaři. Očkování vybraných druhů vakcín, určitě tím není myšlen přesun plošného očkování z ordinací lékařů do lékáren. Já osobně nevidím ani problém, což byl taky hodně diskutovaný bod, v tzv. příprodejích doplňků stravy. Z mého pohledu budu radši, když doplněk stravy prodá pacientovi farmaceut s příslušnou radou, například –⁠ dobře, tak tady máte dražé z třezalky, neberte ho ale s tím a tím lékem –⁠ než když si ho pacient koupí v drogerii nebo v potravinách. ­Komplexní zdravotní poradenství určitě do lékáren patří.

Co myslíte, že by se mohlo prosadit jako první?

Už nyní víme, že co se týká nahlížení do lékového záznamu, farmaceuti jsou na tom daleko lépe než jsou lékaři, tam by se mohlo začít. Přiznám se, že nevím, na kolik je tato činnost ohodnocena. Lékové poradenství je jedna z věcí, která by se měla do budoucna prosadit, protože to lékárníci vykonávat mohou a je tam jenom blok, kdo to zaplatí. Pak další věci screening, ­pokud máme na mysli narušení integrity kůže při nějakém vpichu nebo očkování, to už vyžaduje další krok, což jsou nějaké nutné legislativní změny. Začít by se tedy mohlo lékovým poradenstvím, otázkou je, kdo a jak to zaplatí, ale určitě se dá spočítat, kolik se ušetří předcházením komplikací při nesprávném užívání nebo nadužívání léků. Bohužel se v současné době zdá, že to spíš udělá farmaceut než lékař, lékaři řeší lékové kombinace a možné problémy minimálně, a někdo by to v systému zdravotnictví dělat měl, navíc to ve finále bude znamenat úspory.

Jak nahlížíte na pokus sítě Benu očkovat v lékárnách, kde ale očkují lékaři, protože legislativa v tuto chvíli víc neumožňuje?

Pokládám to spíš za jakousi zkoušku, jestli jsou lidé ochotní jít se do lékárny naočkovat bez ohledu na to, jestli je očkuje lékař nebo farmaceut. Beru to opravdu jako nějakou iniciální sondu ohledně ochoty lidí si zajít za podobným účelem do lékárny. Je to na poměrně omezeném vzorku, takže z toho asi nebude možné dělat velké závěry, ale myslím si, že primárním cílem by mělo být, aby mohl očkovat farmaceut, protože to, že očkuje lékař v lékárně nic neřeší, pořád musíte mít uvolněnou kapacitu lékaře.

Kdy by se mohlo začít očkovat v lékárnách? Občas někdo někde vystřeluje nějaké termíny, více či méně optimistické, kdy by to mohlo být podle vás?

S ohledem na to, že neznám vůbec legislativní záměry nového vedení ministerstva, tak si netroufám odhadovat, jaké budou priority.

Pro všechny lékárníky je SÚKL především kontrolní orgán. Jaký vliv máte vy nebo ústředí na průběh kontrol v regionech, jak se tvoří strategie a průběh kontrol? Lékárníci si samozřejmě své zkušenosti sdělují a někdy se diví, že přísnost kontrol se podle regionů liší. Jsou v některých regionech problematičtější lékárny?

Za nás jsou rizikovější některé lékárny v pohraničí, což se týká zejména aktivit na pomezí nelegálních reexportů. A potom samozřejmě lékárny ve velkých městech, kde nějaká napojení na směřování pacientů do konkrétních lékáren nebo napojení reexportérů na určitá uskupení lékáren být mohou. Jinak další regionální rozdíly moc nevidím, spíš je to o konkrétních subjektech, které se dopouštějí nelegální činnosti, tak těm nic nebrání otevřít si posléze lékárnu v jakémkoliv jiném regionu.

Vracíte se do lékáren, které jsou problematické?

Ano, máme subjekty, o kterých víme, že za stejnou lékárnou stojí tatáž osoba, a tam jsou potom sankce za opakovanou činnost pochopitelně vyšší. Toto samozřejmě sledujeme v rámci přestupkového řízení, zda se jedná o nový subjekt nebo ne.

Lékárníci mají občas pocit nespravedlnosti, pocit, že na někoho platí přísnější metr než na jiného. Co si mají myslet, když v jejich sousedství existují lékárny, kam distributor vozí spousty balení léků a sám řidič prohlásí, že „oni to stejně ani nerozbalují a vozí hned dál“? Jaký postih podobných „lékáren“ může SÚKL provést? A provádí? Lékárníci v této náhodné debatě pak kritizovali, že u nich SÚKL bazíruje na detailech a na velké ryby si netroufne.

Sami o sobě takovému jednání zabránit nemůžeme, ale myslím, že SÚKL postupuje při inspekcích stejně, ať je to malá lékárna nebo velký hráč. Je třeba ale zohlednit, že velcí hráči mají pak jiné možnosti se pokutám bránit, mají lepší možnosti zajistit si adekvátní právní obranu apod. To je asi i ten důvod, že výstupy mohou být odlišné. Ale nemyslím si, že bychom se báli jít do nějaké inspekce kvůli tomu, že to je nějaký velký hráč, řešíme podněty na stejné lékárny, velké i malé distributory, nevybíráme si tak v uvozovkách „tady uděláme inspekci, protože nám to projde“. Inspektoráty nefungují izolovaně, každý měsíc se scházejí, aby si vyměnili zkušenosti z inspekcí. Každý měsíc máme porady všech vedoucích z regionů, kde se sjednocují postupy. Zapojili jsme do komunikace i naše kolegy právníky z přestupkového oddělení, aby i návaznost v přestupkovém řízení byla sjednocena. Každé řízení je jiné a odvíjí se od toho, zda se ta kontrolovaná osoba odvolá, jaké jsou námitky v protokolu, nedá se říct, že jsou všechna řízení stejná. Co se týče sankce, tak zase na to máme nastavené postupy v rámci přestupkového týmu nebo od určité výše pokuty musím být vzat k vyjádření i já, tady si myslím, že to máme poměrně robustně ošetřeno.

Co byste řekl tomu hloučku lékárníků, ve kterém se odehrála diskuze z předcházející otázky? Šlo o lékárny AVE konkrétně v Olomouci.

Tak ono se stačí podívat, kolik kontrol bylo u AVE. Určitě se stesk z té debaty nezakládá na pravdě nebo je to čistě subjektivní. Na webu SÚKL se dá snadno dohledat, komu byly uděleny sankce, to asi sami potvrdí. Nejsou typy lékáren, kterým bychom se v naší inspekční činnosti vyhýbali.

Zásilkový výdej… Jedno z aktuálně nejdiskutovanějších témat. V nedávném rozhovoru pro Zdravotnický deník jste řekl, že vy nastavíte podmínky a lékárna bude muset doložit jejich splnění. Rozumím tomu správně, že se nepočítá s tím, že by receptové léky vydával i někdo jiný než autorizovaná lékárna?

Ne, tady máme shodu s Českou lékárnickou komorou, že zásilkový výdej receptových léků považujeme my i Komora za rozšířenou službu ke kamenné lékárně. A myslím, že tady bude shoda i s ministerstvem. Bude třeba diskutovat, jak to ukotvit legislativně. Shodujeme se i na tom, že do určité míry musí být vzatý do procesu systém eRecept. A my jako SÚKL máme také požadavek, aby se nezapomnělo na donáškovou službu, na zajištění nějaké alternativní cesty pro pacienty, kteří si do lékárny nemohou dojít a nebudou si moci dovolit ani zásilkový výdej. Přesto jim bude třeba doručit léky, které budou ze zásilkového výdeje vyřazeny, pro které zásilkový výdej nebude možný, například návykové látky… Máte pacienty se zdravotním postižením, kteří si do lékárny nedojdou, a to je spíš pak k diskuzi, je to na pomezí sociálních a zdravotních služeb. Otázkou je zase, kdo tu službu zaplatí, ale máme shodu na tom, že je potřeba definovat výdej léčivého přípravku, aby to bylo až vyzvednutím z výdejního boxu. Zásadní schůzka s ministerstvem teprve teď bude, protože my jsme, podobně jako Komora a ostatní byli osloveni, poslali jsme naše podněty k ministerskému návrhu, a k tomu všemu bude schůzka v listopadu. Diskuzi si vede ministerstvo, protože se jedná o poměrně zásadní změnu legislativy, ale s ­Českou lékárnickou komorou máme jako SÚKL shodu na většině zásadních bodech.

Lékárníci by ale nechtěli ručit za výdej až do boxů, že když okamžik výdeje je ve chvíli, kdy lék opustí lékárnu.

Už dneska jsou tyto věci ošetřeny u zásilkového výdeje OTC léků, smluvní zajištění přepravce lékárny je zajištěno už nyní, ­takže tam nechceme zavádět další novinku, že by SÚKL ­kon­­troloval ještě přepravce, na to máme asi s Komorou ­rozdílný po­hled.

V pojetí, že základem celého systému by měl být eRecept a zvláštní modul, v tom jste zajedno?

Za SÚKL mohu potvrdit, že nabízíme technické využití systému eRecept, v jakém rozsahu bude použit, bude záležet na další diskusi s Ministerstvem zdravotnictví.

Na Konferenci Mladých lékárníků v Hradci Králové vaše předchůdkyně Irena Storová ale tvrdila, že Komora je v tomto velmi optimistická a že ani SÚKL ani ministerstvo nápad na modul propojený s eReceptem nepřijímají tak nadšeně, nepočítají s ním, prý vy a už vůbec ne ministerstvo si tím nejste tak jistí…

SÚKl si tím jistý je, to jsem komunikoval vůči ČLnK i ministerstvu, že za SÚKL můžeme technicky nabídnout různou fázi využitel­nosti eReceptu, že si to nedokážeme představit s úplným vynecháním eReceptu. To je vyjádření za SÚKL, jak se k tomu postaví ministerstvo asi uvidíme teď na té schůzce, co bude, jaké bude finální stanovisko za Komoru, záleží na tom, jak si to Komora rozhodne.

Vy sám jste novince nakloněn, potřeboval byste v životě zásilkový výdej receptových léků?

Primárně je důležité zmínit, proč to vůbec vzniklo. Tuším, že ­poprvé s tím přišla Národní rada osob se zdravotním ­postižením, nyní jsou ale také snahy to celé vrhnout do komerční sféry…

Myslíte si, že je to nevyhnutelné?

Tím, jak současná generace vnímá snazší dostupnost všech služeb, tak to nevyhnutelné je, snaha mít všechno až ke dveřím a na dálku. Zaznívá jeden argument, který já používám obráceně: Když může lékař předepsat na dálku, tak by to měl ten pacient taky dostat na dálku. Můj názor ale je, že když veškerou primární péči dáme na dálku a nebude žádný osobní kontakt, tak by tam měly být podmínky, že třeba pro určité léky si musí přijít aspoň jednou fyzicky, musí proběhnout návštěva lékaře. My tam ještě musíme dostat, aby se nestalo následující. Dobře, mám cukrovku, lékař mi bude dva roky na dálku předepisovat léky, dva roky mi budou chodit na dálku domů, žádný zdravotnický odborník mě neuvidí jako pacienta a pak už bude prostě pozdě, když budu mít nějaké komplikace.
Musí se to nastavit tak, aby to byl dobrý sluha, ale ne zlý pán.

Umíte si představit, že se vynechá článek lékárna, lékárník, i s přihlédnutím k počtu preskripčních chyb, které lékárníci odhalují?

Určitě ne. Za nás tam vždycky musí konzultační role lékárny zůstat. Dokážu si představit výdej na dálku při nějaké chronické medikaci. Dobře, když pacient bere léky na tlak, tak si je nechá párkrát poslat, musí být ale zajištěno, aby mezitím proběhla kontrola lékaře, vždycky tam musí být konzultační služba a musíme zajistit, aby to nebylo jenom formálně, že to nebude jen Al, která bude provádět konzultaci k lékům, ale že to bude opravdu myšleno, že si pohovoří s pacientem živá osoba.

Věříte tomu, že lékárna nakonec nebude v systému Rx online obejitá, vynechaná?

To je v kompetenci ministerstva, pokud bude prosazovat nějakou úplně jinou verzi, tak s tím nic neudělá ani SÚKL. Ale věřím, že vztahy s ministerstvem máme korektní, taky myslím, že existuje společný zájem, aby šlo opravdu o roz­ší­­řenou službu kamenné lékárny, věřím, že to zazní i z úst ministerstva.

Jsme časopis pro lékárníky, naposledy lékárny velmi trpěly téměř hodinovým výpadkem úložiště. Jedna lékárnice mi před pár dny psala: „Je to hrozné, musíme pacienty posílat domů a většinou vůbec nechápou, co se stalo a proč nemohou lék dostat. A samozřejmě se zlobí na nás…“ Kdo je viníkem podobných výpadků a co s tím jako SÚKL můžete dělat?

Už teď má systém smluvně zajištěnou dostupnost na 99,85 %, což je opravdu vysoké číslo a v loňském roce byly zaznamenány výpadky v souhrnu na 1,5 hodiny. Letošní rok byl pravda trochu náročnější. Jednak došlo k avizovanému přerušení systému v pátek v noci, což bylo nutné kvůli poměrně velkému upgrade systému po několika letech, tedy pro nás nevyhnutelná aktualizace systému. A na to navazovaly dva výpadky, v pondělí, ten byl nejrozsáhlejší a potom ještě v úterý, které spolu ale nesouvisely, protože jeden se týkal komunikace, netýkalo se to našeho úložiště, ale komunikace s jiným systémem. Ono do problému výpadky se pak schová všechno, někdy ale třeba nefunguje načítání z občanky apod. Když mluvíme o jádrové dostupnosti systému, tak i ten letošní výpadek byl v řádech desítek minut a potom systémy naběhly.

Na webu ePreskripce je semafor, kam se může každý v reálném čase podívat, tak když je červená, je výpadek, když je ­oranžová, je omezený provoz, to zase aby lékárníci věděli, že není problém u nich, ale někde na centrále…

A co se s tím dá dělat z vašeho pohledu?

My obratem analyzujeme, kde je závada. Uvedený pondělní výpadek souvisel s pátečním upgradem, kdy došlo k plné zátěži systému, kvůli tomu to nenastalo v sobotu ani v neděli, ale při plné propustnosti systému jako důsledek upgradu. Pro nás je zásadní, že jsme zatím vždycky odhalili, kde ten problém byl a tím ten systém zase zdokonalujeme.

Kdy myslíte, že přijde další výpadek?

Takovýto velký výpadek neočekáváme, víme, že to posledně souviselo s velkým upgradem, teoreticky rizikové jsou pondělky, které připadnou na začátek měsíce, v žádném případě ale nechci říct, že každé pondělky se něco takového musí stát.

Co vlastně má SÚKL za povinnosti a jestli jich už nezačíná být příliš? Slyšel jsem, že máte víc zaměstnanců než ministerstvo zdravotnictví, tak mě napadá, jestli SÚKL není určitým odkladištěm činností, které se nechce řešit přímo ministerstvu, podobně jako na některých jiných ministerstev, například školství.

Pořád největší agendou, která není vidět, ale pořád tady je, je registrace léčiv a poregistrační sledování. O to se stará nějakých 160 lidí. To slouží tomu, že tady máme léky, probíhají nějaké registrace a poregistrační sledování farmakovigilance, což je zrovna část, kterou vykonává SÚKL samostatně, samozřejmě v případě registrací je ministerstvo odvolacím orgánem, ale těch odvolání není tolik. Další část agendy je ta dozorová, taky si nemyslím, že by to bylo odkladiště funkcí, které se nechce dělat ministerstvu, protože role SÚKL jsou jednoznačně dány. Kde je větší přesah, to je samozřejmě sekce cenové úhradové regulace, ale to je spíš tím, že jsme vázáni nějakou rozhodovací praxí ministerstva, která se docela živě může měnit a je tam hodně legislativních změn. Co se týká zákona o veřejném zdravotním pojištění, které musíme implementovat do našich procesů a tam je té agendy letošní rok poměrně hodně, ať už je to nařízení o evropském HTA, tak novela zákona o veřejném ­pojištění, která přinese nějaké novinky, ať už je to HTA vakcín nebo nějaké novinky k PZLÚ apod. Další, kde je přesahová agenda s ministerstvem, je sekce regulace zdravotnických prostředků, kde opravdu část kompetencí má ministerstvo, část SÚKL, ale určitě to nevnímám, že bychom byli odkladištěm toho, co nechce vyřizovat ministerstvo, protože kompetence jsou jasně dány a myslím si, že i tak náročnou agendu SÚKL zvládá. Asi jako nejsložitější vnímám situaci u zdravotnických prostředků, kde je hodně překryv národní a evropské legislativy a potom cenová úhradová regulace, kde je hodně hráčů ve správním řízení a hodně změn rozhodovací praxe vázané ministerstvem.

Všechno zvládáte, nepotřebujete třeba personální navýšení nebo jinou pomoc?

Personální navýšení by se hodilo, protože nás čeká další nová agenda týkající se implementace nařízení o bezpečnosti a kvalitě lidských buněk, tzv. SoHO, tam jsem si i dávali do plánu nějaké navýšení úvazků, ale čekáme, až bude ustavena nová vláda, protože i požadavky na tzv. systemizaci musí projít přes vládu.

Na závěr našeho rozhovoru bych vás rád požádal o zodpovězení několika dotazů od lékárníků, které na vás směřovaly prostřednictví sociálních sítí. První se v mnoha verzích týká kritiky jednání firmy Boehringer Ingelheim a potažmo navazujícího distributora Phoenix. Lékárny nedostávají potřebné léky, na které mají i konkrétní recepty, zatímco vidí v systému, že distributor má léky na skladě. Firma je odmítá lékárnám posílat, a to nejen těm malým, ale stěžují si i lékárníci z velkých řetězců. Co s tím uděláte?

Ano, dostáváme hodně podnětů od Komory. Zrovna tohoto držitele právě šetříme, jsme uprostřed šetření, závěry sdělit nemůžu, ani je v tuto chvíli ještě nevím, ale tomuto se konkrétně věnujeme.

Až šetření skončí, dozvíme se jeho závěry?

Určitě. Domlouvali jsme se i s panem prezidentem Krebsem, že se k tomu veřejně vyjádříme. Informovali jsme také ministerstvo, že tady máme setrvalé problémy s držitelem, respektive s držitelem versus distributorem.

Další dotaz je od člena Čestné rady ČLnK Přemka Císaře: Rád bych se zeptal, kdy začne SÚKL intenzivně spolupracovat s Komorou? Předávat doklady a důkazy. Vždycky je to příslib, jeden případ a ticho po pěšině. Taky by bylo fajn lékárníkům říct, kde najít ty „problémové“ poskytovatele, aby se nechytli do sítě.

Flexibilnější spolupráce je s ČLnK nastavena od roku 2023, konkrétně od 12. 10. 2023, kdy proběhlo společné jednání s ČLnK, na jehož základě Ústav předává ČLnK kvartální přehled ukončených kontrol (první přípis ze dne 3. 11. 2023, zatím poslední přípis ze dne 2. 10. 2025), které se týkají porušení právních povinností podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. e) zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech. Jedná se vždy o podezření na spáchání přestupku nevedení řádné a úplné evidence podle zákona o léčivech. Zároveň vždy Ústav žádá ČLnK o vyrozumění o přijatých opatřeních učiněných z jejich strany, avšak od roku 2023 neobdržel ani jedno písemné vyrozumění. Nadto bylo s ČLnK domluveno, že kontrolní protokoly je možno požadovat v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., kdy Ústav obdržel tyto žádosti od ČLnK naposledy v prvním kvartálu roku 2023. Není tedy pravdou, že by Ústav nespolupracoval, naopak, informace jsou ČLnK pravidelně předávány.

Třetí otázka je od Markéty Nezvedové, která na jižní Moravě rozjíždí malou venkovskou lékárnu.

Zajímalo by mě, jak se legálně řeší pohotovostní služba v lékárně? Ve formuláři pro SÚKL byla kolonka, zda ji budu mít v plánu poskytovat, kterou jsem zaškrtla. Pokud jde o pohotovost v době svátku a volna, to je mi jasné. Ale můžu například poskytovat lékárenskou pohotovostní službu i mimo hodiny, které má lékárna vyvěšené na dveřích, tedy po domluvě (akutní případy...) –⁠ odkazující se na pohotovostní režim?

Otázka zajištění lékárenské pohotovostní služby nespadá do působnosti SÚKL. SÚKL ve veřejně přístupné databázi lékáren pouze umožňuje z jejich seznamu vyfiltrovat lékárny s 24hodinovou pohotovostní službou a lékárny s rozšířenou pracovní dobou včetně sobot a nedělí. Informace o pracovní době jsou ve správě provozovatelů lékáren.

Vyhláška č. 92/2012 Sb., podle které SÚKL vydává závazná stanoviska k věcnému a technickému vybavení lékárny, pro výkon pohotovostní lékárenské služby žádné požadavky nestanovuje. Za organizaci a zajištění pohotovostní zdravotnické služby podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, odpovídají krajské úřady.

Děkuji za rozhovor a věřím, že se co nejdříve domluvíme na další pravidelné spolupráci mezi Časopisem českých ­lékárníků a SÚKL.

Zdeněk Pokorný